Dévové posvátného bukového háje

Dévové posvátného bukového háje

Výstup na chatu v hluboké přírodě Jizerských hor byl dlouhý a o to více noční hledání našinců, kteří chtěli dorazit pozdě v noci, no ale hledejte někoho v temném lese a ještě za husté mlhy, bylo to vůbec pomalu nemožné. Blesky v dáli létaly, ale místní bytosti nás ujistili, že se na tomto místě kde chata stála nemáme obávat, jen prý tu sprchne. Našinci to naštěstí zvládli bez úhony, sice druhý den ráno na druhý pokus, ale zvládli! ;)

Ráno to již bylo veselejší, hlavně probuzení v hlubokém lese, kde nic tu nic, jen ptáčci hladící svým orchestrem po duši… Vyrazili jsme do bukového posvátného háje učit se od dévů stromů a bylin, naučit se od nich co, proč, kdy a jak sbírat, taktéž učení zda bytost s tím souhlasí. Nádherné ráno a spoustu radosti z úspěchu nám bylo vyčarováno na tvářičkách ;)

Poznávání stromových dévů hrou

Největší zážitek z celého setkání bylo stromové sdílení, „hra“, při které jsme se rozdělili do dvojic, první partner zavázal druhému oči a v lese v okruhu cca 100m ho odvedl ke stromu, tam se dotyčný seznámil s dévou stromu a taktéž fyzicky osahal, poté byl odveden zpět na výchozí místo a byla mu sejmuta páska přes oči. Nyní měl najít "svůj" strom. A pak se prohodili.

Jaké bylo překvapení, že 80% lidí navázali kontakt se „svým“ stromem jistojistě okamžitě, nebo po chvíli. Vezměme, že sice jsme komplikovali cestičku klikyháky, ale přesto měl jedinec přehled, zda jít doprava či doleva. Teda měl výběr z cca 40 stromů. Osobně jsem projel pár stromů, ale pak se rozeběhl a najednou slyším volání, takové jako když na vás někdo volá na kom vám moc a moc záleží, takové velmi silné spojení a šupajdil jsem neomylně ke správnému spřátelenému stromu. Tyto pocity měla většina z nás, akorát každý jiným způsobem vnímaní ;)

Co bylo taktéž zajímavé, tak že se mi v prvních cca 5 minutách, kdy jsem jen u stromu stál a čelem jsem jej vnímal, objevila stromová bytost v podobném tvaru číslice 4. Pak jsem strom obešel a fyzicky ohmatal u kořene a vnímal znovu, tentokrát bytost přidala ještě číslici 1, kterou jsem vnitřně již zavrhl, že musím ukončit vnímání a již fantazie přebírá kontrolu. Jaké bylo ale zjištění, že jakmile mě déva přivolal opět k němu, tak jsem později zjistil, že vysoko na kmenu (kde jsem ani nemohl šmátrat rukama) bylo vyryto číslo 410. Proto zpětně usuzuji, že veškeré takovéto zranění, které děláme stromům, skalám, celkově přírodě, v nich zanechává velmi silné náboje, které dokonce mají dopad až na jejich jemná těla. Toto by mě předtím ani nenapadlo, doteď jsem žil v tom, že stromový déva jen nad takovém chování lidí jen mávne rukou a časem vymění kůru, případně dírka doroste.....

Budu ještě dlouho vzpomínat na společné učení astrologie, při kterém jsme byli rozmluvami unášení až do pozdního večera a ranní indiánské bubnování, které nás vyladilo do jiných světů. Celý pobyt na chatě u vrcholu hory byl nádherný a jedinečný. Chata bez elektřiny, bez vody, bez ničeho, čistě přírodní, se studánkou a krbem. Dokonce jsem z původně plánovaného uvaření rýže omylem udělal skoro burizony, které jsme dlabali právě k astrologii :-D

Ale příjezd po celém víkendu do civilizace měl také něco do sebe, protože sprcha, splachovací toalety a chuťové buňky byly úplně vyprahlé, všechno sladké i slané jsem za večer doma spořádal jen co se do mě vešlo (né z hladu, ale z chuti :o) a druhý den ráno koláč s tvarohem a mákem mě dostal jako ta nejlahodnější delikatesa ;)