Loučení s tělem

Čtení na 2 min.

Každou chvílí může člověk pomáhat, snad nejhezčí příběh mám od své dobré známé Jany, která denně pomáhá v domově pro seniory. Pomáhá jim jíst, chodit, pečovat o hygienu, ale také vede jejich ducha cestou svobody, neboť tělo už odchází a lidé hledají cestu. V tu chvíli může ukázat v sobě to nejjemnější, rozdává svou lásku, jenž se rozléhá daleko okolí ní. Senioři to velmi dobře vycítí a opět začínají žít, rozdává jim nádech radosti, spokojenosti a léčitelské síly. Přijde ale čas, kdy ducha již tělo příliš omezuje, proto nechme dál vyprávět Janu Trakalovou.

Na své praxi v domově pro seniory jsem se setkala reálně s umíráním člověka. Babička nejdříve chodila vedle mě na chodítku, potom přestávala jíst a nakonec i pít. Týden před smrtí mi říkala „sestři já už nemůžu“, vždycky jsem jí držela nebo hladila ruku, nejdříve jsem myslela že nemůže jíst nebo pít, ale později jsem si uvědomila, že babička věděla o přicházející smrti. Když jsem u ní chvíli sedávala a držela za ruku, vždycky jsem jí posílala kosmickou energii a ona mě nechtěla pustit (musela jsem jít pracovat dál) a bylo vždy vidět, že se jí udělalo líp.

Loučení s tělem

V soudný den už byla babička tak slabá, že ani ode mě nepřijímala energii, ptala jsem se té energie, proč již neproudí, ale pak mi vše došlo… Babička měla ruku studenou a hlavně na očích bylo vidět, že už odchází, měla modré oči, zornice maličké jako špendlíková hlavička a duhovka už nebyla modrá, ale bleďounce modrá. Bylo vidět, jak se život stahuje z jejich očích dovnitř těla a připravuje se na cestu.

Dojalo mě to k pláči, protože jsem věděla že jí už nemohu pomoci. V posteli jsem jí říkala, držíc jí za ruku, že dušička neumírá a odchází jenom fyzické tělo. Ať se smrti nebojí a jde za světlem, že se bude mít na druhé straně lépe, chtěla mi něco říci, ale nebylo jí rozumět, domnívám se, že mi děkovala. Umřela v 92 letech ve spánku v hluboké noci.

V té chvíli jsem doma spala, ale její odchod z hmotného těla mě probudil a cítila jsem jak se se mnou tímto loučí, na malinkou chviličku jsem viděla nad mrtvým tělem vznášející se bílý oblak. Byl to velice hluboký duchovní zážitek.

Jana

Foto Flickr

  •  
  • 1
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    1
    Share