Reinkarnace, část 1.

Čtení na 3 min.

Smrt, tělo, duše, vědomí, karma, znovuzrození a převtělování – právě tyto pojmy bývají nejčastěji zmiňovány v souvislosti s reinkarnací. Co tedy z pohledu reinkarnace rozumíme tělem a co duší? Co je smyslem znovuzrození a převtělování? Co je to karma a jak se podílí na procesu reinkarnace? Jak přistupují k reinkarnaci světová náboženství?

Právě objasnění zmíněných otázek a mnoha dalších nám ukáže Lucie Svobodová v tomto odborném článku.

Tělo a duše

Hmotné tělo je hrubý element, který není naší pravou podstatou. Přesto v dnešní době existuje mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že tělo je to nejdůležitější, co máme. Tito lidé věří, že smrt těla znamená konec a to je jedním z důvodů jejich strachu ze smrti.

Prentice tvrdí, že vše hmotné je jen dočasné, tzn. i tělo. Věří, že tělo je pouze nástrojem ducha v pozemském stavu. Védské učení charakterizuje tělo jako mrtvou hmotu, která oživuje životní sílou a za skutečné vlastním já považuje duchovní bytost. Ze způsobů, jakými tito autoři definují tělo je zřejmé, že věří v existenci „něčeho“, co přesahuje tělo svou důležitostí a významem, je to duch.

Těla mohou nabývat různých forem. Evoluce uvádí, že duše prochází různými tělesnými podobami od ryb, rostlin, hmyzu, zvířat, lidí až po dosažení stavu duchovní vyspělosti, ve kterém se duše zcela odpoutá od hmotných těl. Ryby jsou považovány za nejnižší a lidé za nejvyšší z tělesných forem. Tyto formy jsou odrazem vyspělosti ducha, který v nich přebývá. Lidské tělo je z pohledu duchovního růstu považováno za nejvýznamnější a pouze tato podoba umožňuje seberealizaci ducha a jeho vysvobození z cyklu znovuzrození.

Duch

je na rozdíl od těla elementem jemným a trvalým. Trvalost či nesmrtelnost duše je zakotvena v mnoha duchovních textech, které pojednávají o tom, že po smrti nás čeká nebe nebo peklo v závislosti na tom, jak jsme žili (viz 3. část, Karma).

„Duše se nachází v srdci každé živé bytosti a je zdrojem všech energií, které udržují tělo při životě.“
Šríla Prabhupáda

 

Ze slov Šríly Prabhupády je zřejmé, že díky duši je tělo živé. Přítomnost duše v těle je nazývána vědomím. Duše přichází z duchovního světa, tj. od Boha, do hmotného světa a pod řádným vedením se může vrátit zpátky k Bohu.
Edgar Cayce věnuje část své knihy objasnění toho, jak se kdysi duše dostaly do těl. Nehmotné duše se pohybovaly v blízkosti Země a chtěly poznat prožitky zvířat, které sledovaly. Některé proto vstoupily do těl zvířat. Tím však došlo k tomu, že v jednom zvířecím těle byly naráz 2 duše – zvířecí a lidská. Lidské duše byly v tělech zvířat duchovně „znečištěny“. To se projevovalo nenávistí, pohrdáním a nedostatkem respektu ke svobodě druhého. Díky tomu tyto duše zůstaly v tělech zvířat uvězněny a nebyly schopny se z nich dostat ven. Duše, které do těl zvířat nevstoupily, chtěly svým druhům pomoci, ale byly bezmocné. Proto zasáhl Bůh – stvořil dokonalé lidské tělo, do kterého se tyto duše reinkarnovaly a v této podobě již mohly pomoci uvězněným druhům. Tento okamžik je v bibli symbolizován stvořením Adama.

Autorkou článku je Lucie Svobodová

Reinkarnace, část 2.

 

Foto Flickr

  •  
  • 1
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    1
    Share