Pán otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní rádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se hedvábně jemné krajky:
"Ty jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si je neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik".
Přiblížil se k posteli a položil hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl:
"Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik."
A já stále dodnes myslím na jeho slova … ta změnila můj život.
Dnes čtu více a uklízím méně.
Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami.
Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci.
Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit.
Od teď si už nic neschovávám na později.
Denně používám své křišťálové sklínky.
Když se mi chce, tak si obléknu mou novou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky.
I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce.
Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned.
Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", to je slovo, které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidem, s kterými by urovnala nedorozumění nebo by se i omluvila za nevyjasněné věci. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil.
Myšlenka, že by třeba ještě šla do její zamilované čínské restaurace se mi líbí.
To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou spočítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl
jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji.
Teď nepropásnu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že:
„každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina života je zvláštní“ .
Jsi-li ale tak zaneprázdněn, že nemáš pár minut času na život a jeho poselství, protože "za chvíli, zítra, za týden ....." je také dost času, možná už to nikdy neuděláš.