Objevme mýty a předsudky spojované se stárnutím (1/4)

Pojďme si na naše těla posvítit a zjistit, jak žít delší a šťastnější život. Mimo jiné i zjistíme, jaký je cíl stárnutí, co se děje ve 30 letech života člověka, proč ke stárnutí dochází, jak jsme staří, jak se ve starém těle cítíme a podíváme se, jakými způsoby se vyrovnat s vlastním stářím. Časem získáváme zkušenosti z celého života. Snažíme se stále zdokonalovat veškerou naši chvíli.

Všichni víme, že naši babičky a dědečkové si prožili mnohé zkušenosti, ale přesto si musíme tou zábavou i nástrahami projít sami. Naši nejmoudřejší nám však pomáhají právě z těch nejtěžších chvil, nebo nás dokonce dokáží vést životem až nebeským. Je pouze na nás, zda využijeme studnici moudrosti, nebo jen studnici wikipedie, která v sobě však nemá emoční náboj se zkušenosti z běžného života.

V dnešní době se domníváme, že všechna data známe – ale jedno nám nikdy nemohou dát – a tím je prožitek – autentický zážitek a ponoření se do hluboké reality. Opravdové zjištění moudrosti, kterou si má každý člověk možnost vytvořit nejlepší cestou tímto životem. Je proto zajímavé neptat se jen na rady, ale i poznat, jak lze jít životem jakožto celkem. Jaký je doopravdy pohled seniorů na společnost versus společnosti na seniory? 

Objevme spolu mýty a předsudky spojované s obdobím stárnutí a stáří.

Nyní zažíváme stárnutí populace jako celoživotní trend. Jak můžeme žít lepší a šťastnější život? Simona (22let) nadšeně a dobrovolně pracuje v libereckém Hospici sv. Zdislavy jako dobrovolník. Stará se o pacienty v hospicové kavárně a je jim především společníkem, někým, kdo s nimi u kávy posedí, popovídá si s nimi nebo je vyslechne.

„Spousta lidí si myslí, že toto musí být hodně vyčerpávající, smutné a že mi to musí ubírat energii. Je to přesně naopak. Vždy, když z Hospice odcházím, jsem šťastná a cítím hřejivý pocit u srdce, že jsem pomohla starým a tak milým lidem, kteří jsou za mou pomoc vděční a že jsem se alespoň na chvíli odpoutala od běžných denních starostí a dívala se těch pár hodin na život ze zcela jiného pohledu. Kromě vděčných pohledů a úsměvů od pacientů je mi odměnou za tuto práci i úžasný kolektiv dobrovolníků, se kterými se pravidelně jednou za měsíc scházíme, vyprávíme si své zážitky a zkušenosti z dobrovolnictví. Co se týká lékařů a zdravotních sestřiček, nikde jinde jsem se nesetkala s tak krásným přístupem ke starým a umírajícím, s tak láskyplnou péčí jako právě tady.“

Jaký je cíl stárnutí?

Stárnutí a stáří je fyziologickou součástí života lidí, zvířat, rostlin. Stáří představuje vyvrcholení celého životního cyklu jedince. Stárnutí je proces, kdy v buňkách (tkáních, orgánech) vznikají degenerativní změny ve tvaru buňky a její funkce. Tyto změny nastupují v různou dobu během života jedince a postupují s individuální rychlostí. U některého člověka probíhají změny velmi rychle, u jiného jsou změny pomalejší. Rychlost stárnutí je geneticky zakódována, současně je ovlivněna životním stylem, prostředím, v němž člověk žije, prací, kterou vykonává, stresem apod.

Ve 30 letech života člověka

zpravidla začínají změny tkání a buněk související se stárnutím. Stáří je vyvrcholením stárnutí a představuje závěrečnou kapitolu života jedince. (Mlýnková, 2011, str. 13) Tento popis degenerativních změn ve tvarech a funkcích buňky je popis fyzického procesu stárnutí. Považuji ale za velmi důležité uvědomit si, že toto je jen to navenek viditelné. U starých lidí můžeme vnímat jejich moudrost, u některých klid a úctu k životu. Myslím si, že z duchovního hlediska je spousta pacientů v období stáří na vrcholu vývoje. Často jsou nemocní a staří lidé velmi vnímaví a citliví. Proto je tak moc důležité o ně pečovat šetrně a s láskou.

Proč ke stárnutí dochází?

Vědci zabývající se stárnutím vypracovali několik teorií, které vysvětlují, proč vlastně ke stárnutí buněk dochází.

• Teorie o působení zevních vlivů – ekologická teorie říká, že zevní vlivy pozitivně nebo negativně ovlivňují proces stárnutí. Patří sem působení chemických látek na lidský organismus, skladba potravy, působení mikroorganizmů, životní styl a působení stresových a dalších psychosociálních faktorů.
• Teorie volných radikálů – volné radikály poškozují membrány buněk a další části buněk. Volné radikály jsou škodlivé sloučeniny, které vznikají v organizmu. Jejich nadměrné množství poškozuje organizmus.
• Genetická teorie – délka života je předem geneticky naprogramována. Dožívají-li se rodiče vyššího věku, je pravděpodobné, že se dožijí vysokého věku i jejich děti.
• Imunologická teorie – při dělení buněk nastávají chyby, které organizmus není schopen s narůstajícím věkem rozpoznávat a odstraňovat. Důsledkem je autoimunitní proces, kdy dochází k ničení vlastních buněk. (Mlýnková, 2011, str. 13-14)

Jak jsme staří?

Podle světové zdravotnické organizace (WHO) se stáří dělí na tři období:

• 60 – 74 let – rané stáří
• 75 – 89 let – vlastní stáří
• 90 let a více – dlouhověkost

V souvislosti s věkem existují termíny kalendářní stáří (dané věkem člověka) a biologické stáří (podmíněné zdatnosti seniora, jeho vitalitou, zdravím). Kalendářní věk vůbec nemusí odpovídat věku biologickému. (Mlýnková, 2011, str. 14)

Jak se ve starém těle cítíme?

Stáří představuje v životě jedince velkou změnu. Na každou změnu, která nás v životě potká, je třeba se adaptovat, zvyknout si na ni, přijmout ji jako hotový fakt. Adaptace jedince na stáří závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je osobnost člověka, jeho aktivita během dosavadního života, zkušenosti a vlastní životní filozofie.

Způsoby, jak se vyrovnat s vlastním stářím

• Konstruktivní způsob – jde o pozitivní postoj k životu. Senioři jsou přizpůsobiví, realizují své zájmy, zajímají se o dění kolem sebe, jsou činorodí. Jsou smíření se svým stárnutím a s potencionálním omezením svých možností a schopností. Vyhledávají aktivní formy trávení času a udržují si duševní i tělesnou svěžest.
• Obranný postoj – tuto reakci lze spatřit u osob, které byly velmi aktivní. Jde o lidi např. dříve pracující na vedoucích pozicích, kteří realizovali své pracovní ambice a budovali si kariéru. Nemohou se smířit se stárnutím, úbytkem sil, mohou mít strach ze závislosti na druhých osobách. V nemoci nebo při postižení odmítají pomoc, nejsou schopni o ni požádat a přijmout ji, tají sníženou schopnost sebepéče.
• Závislost – sklon k závislosti mají lidé, kteří bývali po celý život spíše pasivní, spoléhali se na druhé, nechali se vést druhými lidmi. I ve stáří očekávají, že je někdo povede, vyhoví jejich žádostem, vykoná činnosti za ně. Okolí se může zdát, že své potíže často zveličují.
• Nepřátelský postoj – neshody tvoří součást dosavadního života těchto seniorů. Mají sklon ke svalování viny na druhé, bývají agresivní, zlostní, mrzutí, nespokojení. K ostatním lidem se mohou chovat nepřátelsky. Není výjimkou, že tito senioři žijí osaměle, protože se jim okolí včetně vlastní rodiny raději vyhýbá.
• Sebenenávist – někteří senioři mohou být lítostiví, pesimističtí, jejich život se jim zdá nedostatečně naplněn. Mají pocit, že jej promarnili. Cítí se osaměle, ale sociální kontakty nevyhledávají. U této skupiny nejvíce hrozí, že si mohou ublížit. V tomto případě je vhodná intervence (zásah, pomoc) lékaře – psychiatra. (Mlýnková, 2011, str. 16-17)

V pokračování nás čeká jakými změnami procházíme - biologickými, psychologickými, sociálními. Jaké zažíváme potřeby ale i diskriminace. Naopak jaké jsou možnosti rozvoje a prožití šťastného života. Pojďme tedy rovnou na POKRAČOVÁNÍ

Série článků:
Objevme mýty a předsudky spojované se stárnutím (1.)
Objevme mýty a předsudky spojované se stárnutím (2.)
Objevme mýty a předsudky spojované se stárnutím (3.) 
Objevme mýty a předsudky spojované se stárnutím (4.)