WORKSHOP: Naučte se vytvářet svůj osud pomocí nicnedělání (2017)
Co musíte udělat, abyste dokázali to, před čím utíkáte celý život?
V terapiích procházíme časem zpět a nacházíme odpovědi na současné životní zkušenosti. Doslova hledáme životní naplnění a jeho smysl. Podobně jako v tomto příběhu pana "R", jenž ukazuje opravdu velké odhodlání jít právě tím dokonalým směrem života. Věřte, že jde v tomto životě o ctěného pána, který dokázal velké skutky. O to více je tento příběh cenný, že máme tak neobvyklou možnost setkati se s tvůrcem světa. Nejprve tak pohodlně ulehněme na lehátko a skrze hluboké stavy se postupně ocitneme v dětství, přecházíme k lůně až po minulé životy.
6 let: Jako dítě a necítím žádnou zodpovědnost. 3 roky: Jsem u tety a strejdy na úplně jiném místě. Už normálně chodím. Cítím se dobře. 2.5 roku: Děda s babičkou vypadají mladě. Vidím na nich košili a sedí u stolu. Povídají si s tátou, který mě drží a houpe. 2 měsíce: Bydleli jsme v obýváku. Ležím jako miminko, je mi dobře. Konečně cítím spojení s tělem. 2 roky: Stále se směji 1 rok: Ležím v postýlce 0 měsíců: Před narozením vidím zárodek, okolo něj bílé světlo. Ještě se s ním neztotožňuji.
Ležím a sleduji břišní stěnu, maminka je v pohodě. Vidím své nožičky. Je mi stísněně, ale normálně. Cítím zde dost prostoru a vidím obrysy. Žádné hlasy neslyším, ale je mi tu příjemně, stejně jako porod. Procházím do minulých životů, kde je mi příjemně.
Jsem s dívkou Jitkou, která má na sobě halenku, sukni, střevíce. Já mám lepší oblek a košili.
Jsem na mole, který má opracované kůly. Padám z mola do vody a topím se. Zažívám proud vody, vír a zážitek vyšší sféry, kdy skrz světlo jdu na hladinu. Ve vodě nemám pocit, že se topím. Odcházím do světla jako nadpřirozená bytost. Vracím se však zpět do těla, protože mé tělo se ocitlo vyplavené o mnohem dále. V sobě vím, že nastává úžasná část mého života.
Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.
Jsem dobře oblečený, nacházím se uvnitř školní budovy, držím ukazovátko a učím malé děti. Cítím se staře.
Na náměstí stojím s mnichy, jsou vedle mě, vidím kašnu, táhne mě to k pánovi jménem Jan Amos Komenský, jdu k němu cíleně. On pomáhá v lepším živobytí. Má plnovous, úzkou čepici. „Šiř učení Boží“
Jsem ve tmě, v ničem, pocit ticha, cítím klid, nic…
Jan Amos Komenský již při studiu začal pomáhat profesoru teologie a nejmladšímu členu profesorského sboru Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi (1588 – 1638 ) s pracemi na obecné encyklopedii. Jan Jindřich se pro Komenského stal vzorem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD
Díky tomuto spojení dává vše smysl a uceluje veškerý příběh do jednoho života.
Jsem učitel a káži na staroměstském náměstí, hodně cestuji a šířím myšlenky.
Jsem na Václavském náměstí, mám na sobě kabát, boty, vysoký klobouk-cylindr, cítím se, jako kdybych se díval pod sebe, ne dopředu. Není tam ruch.
Jsem učitel, ležím umírající na posteli, je se mnou šička. Nejsem opuštěný a mám dobrý pocit.
Jaké je to poznat samo sebe v minulých životech skrze vedenou regresní terapii?