Je možné, že na sobě nenacházím dobré vlastnosti? Ano, mám jich pár, ale mám spíše tendenci se kritizovat, sice pro mě bylo složité rozdělení špatných vlastnosti, ale hledání až tak ne.... zato při hledání něčeho dobrého na sobě, to mi přijde složitější. Asi je to i dnešní tendencí lidí vše kritizovat a nevyzdvihovat pěkné věci na ostatních.
Můžete zkusit použít trik, kdy zavřete oči a představíte si, že naproti vám stojí např. nejlepší kamarádka či maminka, babička, tatínek... někdo, kdo vás má doopravdy upřímně rád. Pakliže nikoho takového nemáte, anebo vám vaše mysl i zde hledá samé negativní situace, postavte si tam jednoduše anděla, ochrannou bytost, vílu… cokoli, na co věříte a přítomnost této entity vám dělá dobře. Veďte poté s tímto přítelem dialog a ptejte se ho na to, co je na vás dobré, a vše, co vás zajímá. Berte to jako hru a přistupte na hru fantazie. Když vám dotyčný poví, že jste hodná, protože... přijměte to jako fakt a nesnažte se s ním dále o tom debatovat. :) Uvidíte, zda vám toto cvičení pomůže objevit několik dalších dobrých vlastností.
Rada Vládce Síly (studentka Astrální akademie) k ovlivňování vody: „to mě baví a snadno si to představím a dodržuji, mám tu vodu v lednici a několikrát denně si z toho udělám rituál, že si jdu nalít pevnou vůli.“
Často v sobě cítím obě strany jedné mince = povahového rysu, např. jak jsem v některých věcech odvážná, tak jsem v jiných bojácná, nebo většinou jsem upřímně přející, ale pak někde probleskne myšlenka nepřejícnosti (zvláště v něčem, co bych si hodně přála a někdo to má jen tak mimochodem a někdy i bez zvláštního úsilí...) Takže v tabulkách mám vlastně oba zápisy: jednou bojácná, jednou odvážná... atd. Je to tak ok?
Určitě je v pořádku, že se u tebe vyskytují protichůdné vlastnosti, jelikož každá situace je v našem životě jen jednou, nikdy neprožijeme nic totožného. I kdybys vedla tentýž rozhovor na stejné téma, použijí se jiná slova, jinak ses ten den vyspala, venku jsou jiné povětrnostní podmínky. Je tedy zcela v pořádku, že se objeví u podobné situace zcela protichůdná reakce. Naopak toto uvědomění můžeš velice snadno využít a až budeme přetvářet negativní vlastnosti v pozitivní, tak toto je jedna z nejjednodušších transformací. Jelikož ty víš, jak u tebe vypadá přejícnost, velmi dobře se s touto emocí znáš, tak až se vyskytne nepřejícnost, tak ji jen odsuneš a nahradíš tvou blízkou vlastností "přejícností".
„... nejhlubší duchovní bariérou je, že žádná bariéra není – mám vše, nejsem ničím omezen a to samo se stává omezením a duše se v tom rozhodne pro fyzický svět (nevím moc, co mi to chodilo za myšlenky, zpětně se je snažím nějak chápat aspoň trošku :D )“
Tvůj nový prožitek z meditace nad hodnotami je skvělý. Toto je velmi častý problém, který i mě osobně občas ničí :-D Hodně často mentálně cestuji do nejrůznějších sfér, kde je sestavován systém Astrální akademie, a řeším tam teorii i praktická cvičení. Tam je vše zcela jasné a zapadá to do sebe, vše chápu a jsem nadšená, ale když se to snažím pojmenovat, abych vše přenesla i dolů do hmoty, tak začíná dost složitý problém. :-D Jako kdyby pro to pochopení nebyla nalezena vhodná slova a pojmenování. A tak kousek po kousíčku jdu níž a níž a táhnu s sebou veškeré vědomosti, a když něco přestávám chápat, jdu zase o kousek výš. A tak stále dokola i několik hodin... :-D Když jsem konečně zpět ve fyzickém těle, tak první, co udělám hned během vteřiny po návratu, je, že začnu nahlas mluvit a sama sobě vysvětlovat, co jsem pochopila. Ale musím nahlas, musím ta slova slyšet ve hmotě a nesmí zůstat jen v myšlenkách. Občas mi pomáhají i pohyby rukou a doopravdy velmi silově (pomocí hlasitého a emočního projevu) vše stahuji a formuji. Teprve až když si to celé takto přeříkám, tak vím, že si to zapamatuji, že to již dostalo formu, a jsem schopna to poté napsat.
U poslouchání hudby si nemyslím, že by to bylo také nějaké „zabavování se“, které nás neposouvá dále, neboť záleží na našem aktuálním stavu a poslech hudby nás spíše také posouvá nahoru, a nemusí se vždy jednat pouze o díla dávných světových autorů, lidí je na planetě mnoho a každý má rád jinou hudbu. Chci se tedy zeptat – jak to vidíte Vy?
Hudba je přenádherná. Sama jsem milovnicí hudby, tance a zpěvu a nedokážu si bez těchto věcí představit smysluplně strávený život. Máte pravdu, že posouvá jinam, ovlivňuje naše emoce. Ale stále je to jakýsi prvek, který nás svým způsobem v danou chvíli ovládne. Jeden čas jsem si pouštěla hudbu několik hodin denně a poté jsem ji vypnula a řekla si, že určitě zvládnu mít dobrou náladu i bez hudby. povím upřímně... byla to jedna z nejtěžších zkoušek v mém osobní rozvoji. Najednou bylo takové ticho a prázdno, a to prázdno se začalo zaplňovat miliony zbytečných myšlenek. Trvalo mi to více než týden, než jsem se dokázala "narovnat" a začít opět vnímat sama sebe tak, jak jsem byla zvyklá. Netvrdím, že se máme nadobro vzdát hudby, ale zjistit, zda a jak nás daná věc ovlivňuje. Stejně jako kuřáka uklidnila cigareta, tak mě v neustále dobré náladě držela hudba, která mi vytvořila vlastní sféru. Takže by se situace měla zjistit, ověřit, případně ovládnout a poté vědomě užívat. Musíme si být jisti, že my ovládáme náš svět a myšlenky, nikoli naopak.