Jak jsem astrálně cestovala

Jak jsem astrálně cestovala

Astrální cestování je úžasný a nepředstavitelný mimotělní zážitek! Jsme nadšeni, že mnoho účastníků workshopu astrálního cestování dále pokračovalo v tréninku i v následujících dnech po ukončení semináře a posílají nám přenádherná vyprávění ze svých astrálních výletů. Jeden z nich vám tu nabízíme k přečtení. Pohodlně se usaďte a nechte se vtáhnout astrálním příběhem.

Ahoj Jindro a Terezko, tady Šárka - vystoupila jsem astrálně! Jen na úvod – bydlím v lese v chaloupce, které říkáme „srub“ a má dvě patra (přízemí, tam děláme vše, a podkroví, tam jenom spíme). Můj přítel, s kterým spíme vedle sebe, astrální cestování nezkouší. Nic proti němu však nemá. Večer před zážitkem mi zavolal spoluúčastník kurzu astrálního cestování, a minimálně půl hodiny jsme si o kurzu a našich cestách a zážitcích povídali. Tím mi oživil vzpomínku na kurz a po tom hovoru jsem se cítila hezky nabitá.

Pak mě napadlo si jít zameditovat (povedlo se mi v mysli udržet tři myšlenky najednou, což jsem ani nevěděla, že jde. Sidris říká, že v astrálu se jich dá udržet 300!), ale můj přítel mě rušil s filmem, a tak mi nezbylo, než jít meditovat nahoru do postele… A jak je mým zlozvykem, tak jsem za chvilku pěkně podřimovala (ta postel k tomu přímo sváděla!). A tak se stalo, že když jsem asi za hodinu šla opravdu spát, byla jsem odpočinutá a výjimečně jsem nemohla usnout. A to byla pravá příležitost zkusit se vytělesnit!

Uvědomění své vůle a uvolnění těla

Vrhla jsem se na to, ale tělo mě zlobilo, šimralo, tlačilo a stěžovalo si, že se mu nechce ležet na zádech, a tady zabrala vzpomínka na cvičení s hrníčkem vody :-) ! Zkrátka jsem to vydržela až do bodu, kdy to tělo vzdalo, a během chvíle jsem ho měla zrelaxované tak, že se mi začaly vytělesňovat ruce a obličej - stejně jako na kurzu.

Astrální výstup

Ruce byly jakoby zatočené do spirály, že jsem nepoznala, jestli jsou palce k tělu nebo od těla a pusa se mi otevřela dokořán a vyplázl se jazyk i přesto, že jsem zároveň cítila dotyk zavřených rtů. Pak jsem se zkusila astrálně posadit, ale adrenalin mě nepustil. Tak jsem zkusila převalení na levý bok, což se mi na kurzu podařilo, ale teď to také nezabralo. Tak jsem zkusila na sebe spustit točící se fialovou obruč (ta mi na kurzu zabrala nejlépe, výborná metoda!) a ucítila jsem, že se něco děje. Zkusila jsem to několikrát po sobě, až se nakonec opravdu něco stalo. Samo mě cosi převalilo na pravý bok (něco jako vítr) a hned vzápětí jsem ucítila, že stojím nohama na podlaze a dívám se otevřenýma očima před sebe. Celý ten přechod byl náhlý, ale jemný.

První kroky v astrálním světě

A první, co upoutalo můj zrak, bylo velké zrcadlo, které je kousek od postele (vidět bylo i přesto, že jsem si uvědomovala, že je tma – bylo to jako pološero). Okamžitě jsem byla zvědavá, jak vlastně vypadám vytělesněná – uvidím nic? Nebo nějaký světelný chomáček? A proč někde říkají, že se nemá koukat za takových okolností do zrcadla a co je na tom děsivého? – A už jsem stála u zrcadla a koukala na trochu rozmazanou mihotavou tvář nějaké ženy, v níž jsem se nepoznala (a navíc měla drdol, který normálně nenosím). A opravdu mě to trošku polekalo, ale spíš proto, abych hned zase neskončila v těle – rychle jsem se tam přestala dívat a popošla jsem k oknu.

Poznámka Sidrise: V našich astrálních tělech nemusíme nutně držet tvar našeho hmotného těla.Postupem času bude určení tvaru pouze na vás.)

Podívala jsem se oknem ven a napadlo mě, že vlastně můžu procházet stěnou, a tak jsem udělala dva kroky skrz a ona se rozestoupila, jako by ji do prostoru jen někdo promítal. Stála jsem na nějakém okraji vně stěny, nakláněla se dolů z druhého patra a cítila svěží noční venkovní vánek a měla jsem z toho radost. Pak jsem pohlédla směrem k hoře Klíč (v Lužických horách), kam jsem si ve dne slíbila, že se podívám, až se jednou vytělesním.

Poznámka Sidrise: Veškeré astrální prožitky jsou reálnější, než samotné zážitky v hmotě! Je to jedinečné poznání našeho vědomí a nezávislosti na hmotě.

Jenomže jsem se bála – úplně sama, v takové nové situaci! A co tam vlastně chci dělat? Přemýšlela jsem, co podniknu teď, ale kvůli strachu jsem se rozhodla, že asi budu muset zůstat ve srubu. Ocitla jsem se v dolním patře u dveří (a tady už podle Sidrise a Terezky jsem se dostala do vyššího astrálu, kde člověk může něco vědomě či nevědomě vytvářet).

Vyšší astrální sféry

Poznámka Sidrise: Existuje zde více vyšších sfér, které postupně procházíme. Zde přetváříme astrální světy, což je velmi praktické pro následné ovlivnění hmoty. Setkáváme se s ostatními bytostmi a dokážeme jít do vyšších sfér, které jsou prvotně začátku vnímány jako černý prostor, kde prozatím neexistují tvary, ale máme možnost je svou vůlí vytvořit. Můžeme jít mnohem dále, o tom zas příště...

Najednou vidím, jak dolů ze schodů jde můj přítel, a hned mě napadlo:  Asi jde na záchod! Tak to musím zkusit, jestli mě uvidí nebo uslyší a zkusím na něj sáhnout! (měla jsem velikou radost, že mám takovou příležitost to vyzkoušet! :-) ) Stoupla jsem si před něj a on se nejdřív podíval skrze  mě, jakoby mě opravdu neviděl, ale pak se mi podíval přímo do očí, chytil mě za rameno a stiskl  a pak mě pevně objal. V údivu jsem se ptala:

„Jak to, že mě vidíš? A jak to, že mě držíš? Vždyť já jsem úplně vytělesněná!“,

a on se radostně rozesmál a řekl:

„Já jsem taky vytělesněný! Mně se to taky právě podařilo!“.  

A pak jsme se venku před srubem spolu radovali a pobíhali sem a tam po zahradě. A to už jsem se nebála a zeptala se:

„A co teď podnikneme?“ „Někam se podíváme!“, odpověděl přítel. A já radostně zavolala „Na Korsiku!“ - to je naše milované místo, kde už jsme mockrát byli a v různých ročních obdobích.

(Podle Terezky je jedna z variant, že jsem si zde mého přítele sama vytvořila, abych se tu cítila bezpečněji - a tím se vysvětluje, proč on ráno o ničem takovém nevěděl, pravděpodobněji však přítel i jako ostatní lidé cestoval astrálně samovolně ve spánku, kvůli čemuž si ráno více nevybaví)

A pak jsme se ocitli v nějakém lese, zdálo se mi, že je den, ale bylo tam podobné pološero jako na srubu - asi od stromů, a tekl tam potok – ale Korsika to podle mě nebyla. V potoce mě zaujaly rybky, které byly pestré jako korálové mořské rybky. Jednu žlutou s proužky jsem nabrala do dlaní a prohlížela si ji. Udivilo mě, co dělají mořské rybky v lesním potoce, a ochutnala jsem chuť vody. Byla poloslaná, jakoby se nedaleko potok vléval do moře a voda se zde mísila (slaná se sladkou). Nedaleko se slévaly jen dva potoky, ale moře jsem nikde neviděla. Pak jsem si všimla, že jsou okolo cizí lidé a je jich tam docela hodně. Vypadali trochu jako turisti, ale pochopila jsem, že jsou vytělesnění stejně jako my a že se sem chodí scházet. Někteří se zabývali různými činnostmi - zaujala mě paní, která malovala kraslice. Divila jsem se tomu, a tak mi vysvětlila, že stejně jako si nemůžeme vzít žádné věci odsud do normálního světa, tak si ani nemůžeme nic vzít z normálního světa sem. A tak si tu všechno, co tu chtějí mít, musí vyrobit, a ona, že má ráda kraslice, tak je sem chodí malovat. Tahle jejich činnost na mě zapůsobila skličujícím dojmem, přišlo mi hrozně zbytečné trávit čas i tady výrobou nějakých předmětů, když už to musí člověk dělat v běžném životě. (Podle Jindry to byli zemřelí lidé, kteří tam zůstali uvězněni ve své obvyklé činnosti, jíž se nehodlali vzdát ani po smrti.) Pak jsem si všimla vysokého starého bělovlasého a bělovousého hubeného dredaře, který stál u soutoku potoků, a zachytila jsem jeho vzkaz beze slov, že je tu kvůli nám dvěma a že nám má něco důležitého říct nebo předat. Jenže můj přítel se k němu choval úplně přezíravě a vůbec mu nevěnoval pozornost, a on se asi urazil a šel pryč. Ještě se ohlédl a já zachytila další vzkaz, že tam za ním budeme muset přijít znovu, pokud se to chceme dozvědět.

Návrat do hmoty

A pak už jsem se vrátila do těla a zjistila, že je nejvyšší čas se otočit na bok kvůli poloze mého těla. Doufala jsem, že v zážitku budu moct pokračovat i po otočení, ale pak už jsem tvrdě usnula a zážitek skončil. Opravdu zajímavé bylo, že jsem se v průběhu zážitku každou chvíli vracela zevnitř do těla a jen nenápadně kontrolovala, jak je na tom, a při tom se můj zážitek vůbec nepřerušoval. Chodila jsem do těla záměrně i proto, že jsem se bála, abych po probuzení vše nezapomněla, a tak jsem se vždy maličko vzbudila, abych si každý kousek děje uložila vědomě do paměti. Také mě napadlo, co blázním, že už tady minimálně hodinu nebo dvě něco podnikám a ráno budu totálně nevyspalá! Jenže jak jsem poznala, moje tělo opravdu spalo a po probuzení jsem byla svěží a dosyta vyspalá a říkala jsem si, že tímto se skutečně prodlužuje život, že se dá vědomě žít i v době spánku - a to byl úžasný pocit! :-)

Znám se svého dětství

Když mi potom Jindra Sidris gratuloval, tak se ptal na to, jaké to je, když teď doopravdy vím, že člověk není jenom tělo, ale že dokáže existovat i mimo ně.  A na to já řekla, že tohle poznání pro mne není nové, protože jsem v 7 letech zažila vytělesnění, když mě v nemocnici zachraňovali z vysoké horečky, a od té doby tohle poznání mám, to se už nedá nikdy ztratit.

Vše ostatní ale pro mne nové bylo - že se opravdu dá vědomě dostat z těla, aniž by člověku hrozila smrt, a že se tento stav dá vědomě ovládat a vycvičit se v něm. Vlastně jsem se ocitla na prahu úplně nového dalšího světa a moc ráda bych ho aspoň trochu (nebo i více) prozkoumala! :-)“ a ... další noc jsem zažila doslova boj o vytělesnění, ale kromě rukou mě zbylé tělo nikam nepustilo...

Dala jsem si večer půl pytlíčku AY , abych nespala, protože jsi mě, Jindro, včera vyhecoval, že to dnes v noci dokážu znovu. A představ si, opravdu jsem vůbec nespala a od ulehnutí až do zazvonění budíku jsem neustále zkoušela vyjít z těla a nevzdala jsem to ani na chvíli.

Astrální cestování je úžasné a na Workshopu astrálního cestování jste mi ukázali, jak na to! :-)

Poznej vše s námi na Workshopu Astrální Cestování