Jednou dole a jednou nahoře - kdy na sobě začít pracovat?

„Jaký druh terapie je pro mě nejvhodnější?.... Momentálně se ale necítím dobře, takže by mi to nešlo. .... Necháme to na jindy.“

I takovéto emaily k nám chodí. Chápeme, co je to deprese. Jeden slabý hlásek nás donutí požádat o pomoc, ale hned nám dojde, že vlastně nám není pomoci a tak snahu slovně stornujeme. Přesto... email odešleme. Ať celý svět aspoň ví, že jsem na tom špatně, že potřebuji pomoc.

Spolu to skutečně dokážeme :) Samotný druh terapie určujeme až na místě, po osobní setkání a určení stěžejních problémů. Nedokáži tedy předem říci, jaká terapie by pro tebe byla v daný okamžik nejvhodnější. Terapie jako taková pomáhá právě od špatných pocitů. :) Kdy jindy bys chtěla jít na terapii, když ne ve chvílích, kdy se necítíš příjemně?

Až bude vše v pořádku, tak si povíš: "Teď je již vše ok a terapii nepotřebuji."

Zažila jsem již mnoho Vládců Síly (studentů Astrální akademie), kteří se vydali na cestu ve chvíli, kdy na tom byli psychicky špatně, a ve chvíli, kdy se jim udělalo lépe, tak s prací na sobě skončili.

Jenže se do té doby stihli naučit jen velmi málo, první úspěchy přichází někdy velmi rychle - jako podpora dané cesty: "Ano, jsi tu správně. Toto ti funguje, pokračuj." Jenže daný člověk si to špatně vysvětlí a myslí si, že vše se vyřešilo. Tak začne žít stejným způsobem, ale přijdou opět problémy a kolečko se nám začne opakovat - zdrcený člověk začíná podruhé, potřetí, počtvrté cestu v Astrální akademii.

Než dojde k onomu pochopení, že musíme neustále kráčet kupředu, nesmíme se zastavit ani ve chvílích, kdy jsme spokojeni. Pokud se nerozhodneme být zenovým mnichem "na plný úvazek", tak graf našeho život bude stále sinusoida.

Jednou nahoře a jednou dole a stále ve stejném rozsahu. Jako Vládci Síly se můžeme naučit ve chvíli našeho šťastného maxima, kdy život opět začíná směřovat dolů, tento proces včas zastavit a otočit ho opět směrem vzhůru, nebo ho udržet v rovině, než se přirozeným procesem opět začne hýbat směrem nahoru.

Proto je potřeba ze začátku aktivně řešit negativní situaci a co nejrychleji se dostat do výše (ať skrze terapii, psychologa, kávičkou s kamarádkou), ale ve chvílích pohody a štěstí nepolevit a stále věnovat aspoň pouhopouhých 10 minut denně meditaci. Nemusíme to ani nazývat meditací, jde jen o čas věnovaný revizi našich myšlenek, jelikož myšlenky jsou to, co tvoří naši realitu.

O náš život se musíme vědomě starat, stejně jako o naše zvířátka, květiny, domov, přátele. Pokud nevěnujeme 10 minut denně našim myšlenkám (základnímu stavebnímu kameni našeho života), tak začnou divočit, stanou se neovladatelnými, budou si z nás tropit kanadské žertíky, až nakonec vyhlásí puč a zcela nad námi převezmou vládu. Takže bych měla každý den zalít květiny, nakrmit a pohladit zvířátka, setkat se s přítelem a obejmout ho a večer si na chvíli sednout a zkontrolovat své myšlenky. :)