Zbav se strachu z rozhodování a užívej si život! Pochopení z minulého života Lucie

Zbav se strachu z rozhodování a užívej si život! Pochopení z minulého života Lucie

Dnes se podívejme na dokonalý příklad, jak u nás probíhá regresní terapie do minulých životů. Uvažovali jste o ní? Podobných prožitků a vzpomínek jste schopni i vy, jsou jedinečné a rozhodně vám toto poznání otevře nové pohledy na váš život. Děkujeme Lucii za krásné sepsání. Uléháte do terapeutického lehátka a s uklidňujícím hlasem zkušeného terapeuta Martina se noříte v čase postupně zpět. Nejdříve do dětství, lůna, vědomí, až do vašeho důležitého minulého života. Pojďme tak nechat vyprávět příběh zcela autenticky, se všemi reálnými emocemi, protože jsme přímo tam...  A užijte si, když Jindřich Čech přepisuje slovenštinu. Nu a naopak od června bude Martin Slovák na terapiích přepisovat češtinu :)

V čase zpět: Proč na mě všichni mluví ťuťuňuňu!

Jsem v postýlce, mám pyžamo, uvolnila jsem jednu tyčku postýlky a vylézám ven. Jsou mi asi čtyři roky a cítím se dobře.  Jsem sama v pokoji, který je namalován na růžovo. V levé ruce mám plyšovou hračku. Hledám maminku, jdu do obýváku, pak dole po schodech bosa. Někdo doma je, moje maminka i babička. Máma se mnou rozmlouvá jako s dítětem, není to nepříjemné, ale pokládá mi nesmyslné otázky.  Chci jíst po krásném vyspání a přitom někomu sedím na kolenou. Já se chci ale najíst sama. Všichni mě mají rádi, je zde dobrá atmosféra, ale trochu cítím že jsou pro mě zcela noví.. Důležité pro mě je, že jsem dítě, ale ve skutečnosti jsem dospělá duše v malém těle. Nechápu, proč se se mnou nemluví jako s rovnocennou. Jak to, že oni nechápou, že já nejsem malé dítě? Chtějí mě učit, co je, a co není správné. Ale já přece sama vím, co je nejlepší. Jsme dítě, ale cítím se, jako bych tam nepatřila, nerozumím jim. Toto je moje rodina, na tento život, na tuto chvíli.

V čase zpět: Do lůna maminky

Ve třech měsících jsem průsvitná, stále se hýbu, kmitám, mám tam tu šňůru. Plavu si a dělám kotrmelce, je to velmi hravé. Velmi šťastné období, jsem velmi veselá a velmi pohyblivá, ale i spím. Když spím, je to jako meditace. Když jsem vzhůru, tak vše vnímám a hraji si s pohyby rukama, nohama.  Vnímám hlasy lidí zvenku.

V čase zpět: Vnímání pouhého vědomí

Jsem jakoby v bublince a dokážu se rozpínat mohu mít jakýkoliv tvar. Jsem jako energie, jako ohnivá koule, která může mít různé barvy. Dokážu se roztříštit na tisíc kousků a znova se dostat do jednoho bodu. Dokážu pulzovat.

Poznámka: Ve třech a méně měsících většina z nás vnímá asi jeden metr prostoru okolo nás.  Za tímto prostorem se nachází okolní prostor, velký a nekonečný, ve kterém můžete libovolně proplouvat. Nacházíte se tam vy, ale také ostatní vědomí. Tento prostor, tato chvíle, stejně jako celý váš život, patří jen vám. 

Vstup do minulého života 

Jsou mi tři roky, jmenuji se Ivan Semjonovič

Houpu se na dřevěném koníkovi, hrozně mě to baví. Je tam babička a má mě na starosti. Maminka mě bere na ruce, má mě ráda.  Tatínek je dělník, má čepici jako Lenin, v pravé ruce má nádobu, ve které se nosilo mléko. Kuchyň, jednoduché zařízení, dřevěná lavice, dřevěný stůl, bez ubrusu. Z okna vidím ovocný strom, vnímám slípky a kočičku. Jsem tichý kluk, mám krátké nohavice, musím se natáhnout levou rukou na kliku, protože nedosáhnu. V levé ruce mám nožík, jsem pravák. V podstatě se nudím, protože je tu samota, nemám kamarády. Babička je dost nevrlá, naopak má máma je velmi milá, ale odchází pryč, protože pracuje i bydlí ve městě. Stále posedávám před domem a jen čekám na maminku... Babička mě dost kritizuje. I když mě má ráda, říká mi Ivánuška.

Více o regresní terapii do minulých životů: zde

Období 10 - 12 let: Jsem velký chlap

Přichází maminka, je velmi mladá, má oblečené světlé šaty s opaskem. Já se k ní vrhám. Mám ji rád, chválí mě. Já mám blonďaté vlasy. Pijeme mléko a pečivo jím s velkou chutí. Cítím se jako velký chlap a hlavně mám prak. Rád z něho střílím a jsem v tom dobrý! Již mám okolo sebe mladší kamarády a já jsem vůdce. Chráním ostatní a učím je.

14 let: Ve škole nás ponižují

Jsem ve škole, máme dřevěné lavice, mám přísného učitele, nemám ho rád. Říká, že z nás nic nebude, že jsme hloupí, a mlátí rákoskou o stůl. Já mám strašný vztek na toho učitele, protože nás ponižuje. Já již z té třídy odejdu.

16 let: Bydlím v Anglii, v ruské kolinii

Mám také pracovní čepici jako Lenin, nosím tašku na nářadí stejně jako táta a jsem učeň. Žiji v Anglii, ale jsem z ruské kolonie.  Cítím se dospěle i nedospěle, protože pracuji a učím se. Chci být dospělý, chci něco dokázat. Neměl jsem špané dětství, nehladověl jsem, ale chci se dostat z tohoto světa, chci být pán. Nechci druhé odsuzovat, chci být bohatší, abych mohl žít jednoduchý život, se ženou a dětmi. Jednodušší život je oproti bohatému jednodušší. Chci, aby moje rodina měla mámu, která nemusí jít pryč.

25 let: Užívám si žár parní lokomotivy

Jsem dospělý a prožívám velmi reálně, jak házím uhlí do parní lokomotivy, užívám si to! :) Rád cestuji a rád levou rukou houkám. Je to dobré, mám práci, která je těžká, ale rád fyzicky pracuji, mám silné tělo,je to úžasný pocit! :) Rád se směji, kouřím a mám kamarády, kteří se mnou pracují. Mám rád horko, žár. Mám rád tu práci. Od žáru mě chrání speciální oblečení. Rád se koukám na cestující. Směji se maloměšťáckému prostředí, co smí a co nesmí. My jsme svobodnější než oni, protože oni se musí řídit třídními zákony. Oni si nemohou jako já vzít koho chtějí. Mám rád tento život. Mohu jít do hospody na pivo, wauuu mám ho rád, husté i světlé, husté. Radostně bouchám do stolu, mužská energie je zážitek! Nemám děti, mám kamarády, velmi se mi líbí tento život, večer si zakouřit a sednout si. Jsem frajer, mám práci a peníze, nechci se vázat, chci si užít toto období, které je, jsem socialista. Přeji si, aby byli lidi svobodní. Rád čtu dělnícké noviny, diskutuji, bouchám pěstí do stolu! Jsem rád v mužském těle, ta energie mužského těla!! Říkají mi Iváánuška . Někdo povídá, že špatně dopadnu, protože jsem příliš veselý, lehkovážný a nemyslím na budoucnost.  Hraji karty, ale jsem rozvážný,  ze špásu, jen hraji o malé peníze. Nejsem lakomý, ani šetrný, ale nerozhazuji. Směňuji peníze jen za užitečné věci. To mě naučila babička, že potřebuji jednoduché věci, protože na světe je toho mnoho. Dokážu cestovat po světě, nechci se vázat a mám rád svobodu  a taky si pískat :) Nevím co je s rodiči, ale na babičku stále myslím. Někde žije a já jí poštou posílám peníze, aby se měla dobře. Chci cestovat, chci opustit kamarády a chci jít pryč. Sbalil jsem si věci...

30 let: Ženy obdivuji, ale nechci se vázat

Rád obdivuji ženy, ale jsem nesmělý a nevěřím si. Hlavně se nechci vázat, nechodím do bordelu, ani si s lehkými ženami neužívám. Kdybych si s nějakou začal, tak ji chci mít za ženu.

30 - 40 let: Mám ženu

Zdvihám ji do vzduchu a točím s ní a točím se s ní, je to báječné! :)  Špásuji s ní a chodím, ale nic neslibuji, protože chce zůstat na tom místě, jenže já chci cestovat. No a proto jsem žil tak šetrně, protože jsem šetřil lístek do Ameriky. To byl můj sen! Rovnoprávnost lidem - počátky moderní demokracie Chtěl jsem, aby lidé byli rovnoprávní, nesnesl jsem, když měl někdo jiný názor. Byl jsem horkokrevný. Velmi jsem obdivoval Engelse a Lenina. Aby lidé nemuseli pracovat. A když, tak aby měli stejná práva. A proto jsem se k nim choval slušně. A někteří to odsuzovali, nechápali mě. Chtěl jsem ženu, která bude chápat moje socialistické cítění. Rovnocennou partnerku. Chtěl jsem mít hlasovací právo, abych i já mohl rozhodovat o tom, co se stane v mé vlasti. Tak jako ti, co rozhodují, a chtěl jsem mít také zlaté hodinky, ne kvůli hodinkám, ale proč bych nemohl mít.

Posun dopředu

Něco se stalo! Musel jsem se všeho zdát, i cesty do Ameriky. Přišel jsem o ženu, protože skočila pod vlak. Nechápu to, proč? Chvíli jsem ženu obviňoval, ale odpustil jsem jí to.

Více o regresní terapii do minulých životů: zde

40 let, rok 1894, město Volkorn

Prozření nad životem:

Na tyto náročné prožitky jsem se připravoval již v dětství, protože jsem byl sám na samotě s babičkou, která mě naučilo velmi mnoho o jednoduchosti. V tomto životě jsem dokázal udělat velký krok, i přes tuto velmi bolestivou událost jsem dokázal žít spokojený život. Děkuji tím své babičce. Babička mi říkávala “Ivánuška, ty zvládneš všechno v životě”a ta slova mi pomohla v nejtěžších chvílích.  

40let: Jsem spokojený průvodce ve vlaku

Stále jsem spojený se železnicí. Mám vousy, jsem starší, nosím plášť, jsem průvodce ve vlaku a štípám lístky cestujícím. Je to celkem dobré. Jsem však uzavřenější. Dost jsem se změnil od svého mládí. Můj sen s Amerikou se nesplnil, ale to nevadí.  Vidím se ve vlaku i s křížem na oblečení. Jsem sám, nemám již rodinu.  A je to za mnou. Po vesnici, kde žiji i pracuji, jezdím na kole. Připadám si trošku jako Francouz. Zdravím sousedku, od které si beru mléko. Mám rád jednoduché věci a rád žiji jednoduchý život. Tedy i jídlo,  chleba a mléko. Rád se bavím se sousedy. Váží si mě. Je to dobré místo, placené státem. Říkají mi, abych se oženil.  Mám krásné vytáčecí fousy, věřím si, ale neumím to se ženami, jsem nesmělý, jsem romantik, stále jsem slušný a hlavně je již vše za mnou. Nu a vyměnil jsem cigarety za fajfku, jsem zádumčivý typ, stále rád hraji karty, čtu noviny. Mám starší kamarády, s nimi si rozumím lépe. Mám hospodyňku, která se o mě stará. Nosí i mléko, já jí dávám peníze a ona mi pečuje o domácnost. Já se vracím totiž z vlaku i po třech dnech. Jsem s přednostou stanice dobrý kamarád, rád si pošpásuji. Jsem rád sám, nechybí mi to.  Mám nyní již vyrovnaný a klidný život. Dřív to bylo velmi těžké období. Sem jsem přišel, abych tu zlou minulost nechal za sebou. Pro tyto lidi ve vesničce jsem nový, neznámý, a navíc jsem dobře zapadl. Lidi mě zde mají rádi a já je. Vše jsem tak utnul a přišel sem a to je dobře. Jsem vyrovnaný a spokojený, lidé vědí, co se mi stalo, je to dobré.

50+ let

Procházím tunelem, stojím na štěrku a držím lucernu. Slyším vlak, kterému dávám znamení. Ruce mám upracované, na hlavě helmu, v levé ruce mám lopatu. Ač jsem Lucie, tak ten pocit, že jsem v mužském těle Ivana, je normální.

Stáří

Jako průvodce jsem vydělával slušné peníze. Sice jsem nakonec neměl zlaté hodinky, ale dovolil jsem si hodinky krásné.

Pochopení aktuálního života Lucie

V životě Lucie mi chybí ta samota, jednoduchý klid života. Nikdo mi nerozkazoval, nikomu jsem se nemusel zodpovídat. Samota, ticho. Tikot hodinek... jednoduchá strava. Rád jsem pozoroval rozkvétající stromy. Pochopení Ivana Četl jsem noviny, ale nakonec jsem nechal politiky, protože mě přivedla nakonec do konfliktů. Byl jsem konzervativní. Prožil jsem spokojený život a na stará kolena mám psa, který mi rozumí a má mě rád. Pokuřuji si a jsem velmi šťastný. Nemusím se trápit s žádnými účty, úvěry... I samota má svoje výhody.

Konec doby

Po smrti těla Na pohřbu mi hrají dechovku, protože si mě vážili. Peníze, co jsem našetřil, jsem daroval do domu starých a dětem. Na pohřbu jsou samí železničáři. Pak jsou v krčmě a já jsem tu s nimi, ač jako duše/astrálně a velmi v dobrém na mě vzpomínají. Na to,  co jsem udělal, co jsem říkal a že jsem byl dobrý a pracovitý chlap. Setkávám se se ženou v astrální sféře Ja vidím ženu! (velmi silné emoce štěstí) Jsem s ní,  šťastný, celou dobu na mě čekala! Je to nádherný pocit. Povídá mi, že mě musela opustit, že to tak mělo být. Jsem velmi šťastný. Musela mě nechat samotného, abych to zvládl, měl jsem být sám, mělo to tak být.

Více o regresní terapii do minulých životů: zde

Pochopení: V životě jsem se měl naučit odpouštět

Byl to krásný život. Měl jsem se naučit odpustit, za to, co se stalo, nikoho neobviňovat. V tom životě jsem se měl dopracovat k odpuštění. A já jsem to zvládl. Odpusť sobě i jiným. Odpustil jsem si, že jsem nešel do Ameriky, že jsem opustil své sny. Neměl jsem ničeho litovat, a proto musely odejít. Měl jsem se naučit nezabít se po té tragické události. Nezoufat a zůstat žít dále, zůstat spokojený a nevzít si život. Nebýt zoufalý. Oni odešli a já to zvládl. Musel jsem se přenést přes těžké období a nakonec jsem prožil velmi krásný spokojený život.

Nechodil jsem do kostela. Mým náboženstvím byla práce. Nikomu neubližovat, žít jednoduchý život a chodit do přírody. Ale dříve jsem chodíval do pravoslavného kostela. Ale pak jsem proklínal Boha, ze se to stalo, ale pak jsem našel víru v něco vyššího. Ani jsem  nevěřil, že až zemřu, že se setkám se ženou.

Babička byla na mě velmi přisná, ale to jsme pochopil až jako starý. Pochopil jsem, ze babička na mě nebyla zlá, byla dobrá a připravovala mě na zkoušky. Velmi se modlila a velmi pracovala. A tím mi pomohla. Babička byla pro mě velmi důležitá. I v tom těžkém období mezi 25- 50 roky, protože jsem si vzpomenul, co mi říkala: “Ivánuška, ty budeš stejně tvrdý jako já”, protože tahala pluh sama, bez zvířat, jako chlap.

A pak jsem již nechodil do kostela, ale  měl jsem vnitřní víru v přírodu. Věříš v něco… Přestal jsem s politikou, zanevřel jsem. Začal jsem věřit v technický pokrok, v železnici.. Tam, kde byly koleje, kde byly vlaky, tam to žilo! Přišel tam průmysl a to pomáhalo lidem uspět, být schopnějšími. Velmi jsem miloval železnici, ten pach železnice, to cítím dodnes.Velmi jsem to obdivoval. Nechtěl jsem být přednosta stanice, protože ten jen seděl. Ale já jsem přímo ve vlaku byl! (velká emoční  hrdost) Přímo jsem se s lidmi bavil, podával jsem jim tašky, hole, co všechno si jen lidi dokázali ve vlaku zapomenout :-D To všechno bylo krásné. Necestoval jsem daleko, ale byl jsem šťastný.

Bavily mě výstavy roku 1901 - že bych se dožil světové výstavy? Ooo, to mě fascinovalo. Nikdy jsem tam nebyl, necestoval. Tam jsem chtěl jít, tam byla v Londýně výstava. Protože jsem si uvědomil, že tam nemusím být fyzicky. Protože mě naplňovalo snění. Stačí, když se uvolníš, kouřil jsem svou fajfku, četl jsem v novinách, představoval jsem si, jak se tam procházím.

Chodil jsem do hospody jíst, miloval jsem stanice větších měst, protože tam to žilo. I v tomto životě rád cestuji. A nyní miluji letiště. Ten ruch. Technický pokrok. Rád jsem měl velké železniční stanice, Už mě tam poznali, jedl jsem knedlík a měl jsem rád pivo, trošku vína. Kouřím dýmku námořnickou. Protože já jsem se chtěl dostat do té Ameriky jako námořník na lodi. Ale z nějakého důvodu jsem se musel vrátit. Musel jsem toho nechat, ale zůstal mi zvyk. Později jsem ji vyměnil za tenčí, protože se to lépe hodilo k mému oblečení, považoval jsem to za důstojnější. Protože jsem i chtěl zapomenout na minulost. A v podstatě jsem si uvedomil, že jsem se dopracoval na pána. Státní zaměstnanec, bezstarostný život. Vůbec jsem nebyl na ženy a tak. I když se někde tančilo a hrála hudba, tak jsem stál při pianu. Jen díky vůli jsem si zatancoval, že jsem šikovný chlap.

Byl jsem člověk. Kromě své jedné lásky to pro mne bylo vším. Ja jsem nemohl a nechtěl se již znovu zamilovat. Protože bych to bral jako zradu.

Více o regresní terapii do minulých životů: zde

Poučení z minulého života

Jaká rozhodnutí byla v mém životě správná?

To, že jsem se nakonec zaměstnal jako železničář ve státní správě. Velmi mi to pomohlo, protože jsem se dostal do jednoduchých zavedených kolejí. Politický boj. Že jsem podporoval boj za práva lidí. Že jsem zůstal věrný sám sobě. Protože jsem mohl i zaprodat duši. Mohl jsem být zloděj, překupník. Zkusil jsem to, ale nechal jsem toho. Z duchovního hlediska jsem si uvědomil, že člověk může být šťastný v jednoduchosti věcí a to, že jsem se dopracoval k všeobecnému nadhledu. Myslim si, že by se k tomu měli dopracovat všichni. Náboženství je omezení duše a já jsem se dopracoval k duševní svobodě. Že jsem se nebál smrti, že jsme si nevzal život a to, že jsem se dopracoval k osobní svobodě, že jsem se vyrovnal a smířil se vším. Že jsem žil šťastný život. Nezáleží na laskavých lidech. Můžeš být šťastný sám se sebou. Štěstí se dá nalézt v píšťalce, když pískám. A proto jsem musel prožít to zlé, abych si to uvědomil. Ja jsem byl ke  stáří šťastnější než v dětství. Ta samota. Oni mi i říkali v hospodě, že jsem šťastný. A ja odpovídal, že v jednoduchosti je krása. Ale oni to nepochopili.

Jaká rozhodnutí šla udělat lépe?

Neměl jsem se v tom životě oženit, snad jen spíš dříve. Ale můžeš udělat jakékoliv rozhodnutí, ale nakonec budeš spokojený. Neexistuje nesprávné rozhodnutí, to je nesmysl. Máš ponaučení, jak to pochopít. Proto ani neoženit se nebylo nesprávné. Měl jsem více hladit unavené ruce babičky. Byl jsem vzpurné dítě. Ale to jsem si neuvědomil. Chtěl jsem utéct, odejít. Jít do světa, za to, že jsem byl vzpurný. Velmi jsem vychovalas měl rád, protože mě vychovala.

Rady, které bych si rád dal:

Nepřesvědčuj jiné o své pravdě. Nech je jít svou cestou. Miluj život takový, jaký je. Nehanbi se. Zpívej si, užívej si života, užívej si ho Co nejvíc se dá. Nemysli na smrt, nezdávej to. Nechci být sám. Láska kvete v každém věku - můžeš se oženit kdykoliv.

Alternativní rozhodnutí, kdyby šlo něco změnit, co by to bylo?

Bylo by správnější si vzít ještě jednu ženu, vychovat dítě, i kdyby nebylo moje. Ale bál jsem se ztráty, že znovu přijde. Toto by bylo krásné. Já tu ženu mám hrozně rád, já ho ji velmi miluji. Já jsem se mohl oženit podruhé ještě jako hodně mladý. Bylo by to krásnékrásné, protože doma by mě ze železnice  čekala žena a chlapec, který mě má velmi rád. Má stejného koníka jako já z dětství a já mu nosím koníky dřevěné. To je úžasný pocit, když si vás někdo váží. A když se vrátíte domů a někdo vás čeká s jídlem, kdo vás drží za ruku, kdo vás má rád… ach… To není o tělesnosti, ale o lásce, o duševním splynutí, že máš při sobě teplou dlaň. A tancoval bych jako divý. S tou mojí ženou, na každé zábavě bych ji vytancoval a koupil bych jí, co by chtěla, mašli do vlasů. . A vzal bych ji na výstavu.  Nešel jsem tam, protože jsem neměl s kým. Bál jsem se ztráty.

Poučení k přítomné době

Lidé mají méně pracovat a více se těšit ze života. Technika pomáhá. Nemusime mnoho vlastnit, je to dobré, ale nemusíme vlastnit všechny blbiny, aby nás udělaly šťastnými. Nepotřebujeme stříbrné lžíce, stačí běžná. Mnoho předmětů zatěžuje duši. I nyní chápu  svého muže, že chce uchovávat starý stůl, protože je dobrý. Mohu lépe chápat jeho.

Ochranná bytost

"Lucie, jsi úžasná taková, jaká jsi. Vůbec se nemusíš měnit a přizůsobovat. Buď sama sebou, buď sama sebou. To je to  správné. Vnímej samu seba takovou, jaká jsi, to je správné. rMěj se ráda, měj se velmi ráda. Tak, jako máš ráda druhé. Jsi dokonalá taková, jaká jsi.  Jsi na správné cestě, vždy jsi byla a vždy budeš.. Neměj strach z žádného rozhodnutí. Zbav se strachu. Jsme stále s tebou. Stále se dokážeš pohybovat v nekonečnu, jen to musíš chtít."

Přítomný život / Smysl života

Chtěla jsem, abych byla milována, ale neomezována. Pochopila jsem, že se musím více koncentrovat na sebe. Více si říci, co chci, a dátt si to. Ten svět je krásný a úžasný a mohu dostat lásku nejen od chlapa, ale i od květin, přírody, dobrovolného hospice. Lásku jsem čekala z jednoho zdroje, ale je jich mnoho. Spokojenost mám stále v sobě. Jen si vzpomenout na část života a naplní mě to obrovskou energií. Nejsem ani v minusu, plusu, jen spokojená…

Více o regresní terapii do minulých životů: zde