Začátky astrálního cestování můžou být u každého velmi rozdílné. Zatímco někdo stojí okamžitě u své postele a může se vydat na průzkum nehmotného světa, jiní se posouvají krůček po krůčku a prožívají pocity malého dítěte, které se teprve učí v astrálním světě vidět a chodit.
Dnes pro vás máme tří krátká sdílení od lidí, kteří se již do astrálního světa dostanou, ale teprve se v něm učí.
Neděle 16.6. jsem okolo osmé hodiny ranní probuzen rodinou, která v kuchyni snídá. Zapíšu si ranní sny a jdu se napít a opět ulehnout do postele. Ulehám na bok směrem k bílé stěně u postele, což je má oblíbená pozice ve spánku. Najednou přichází stav mezi bděním a spánkem, což mě moc udivuje, jelikož jsem se o astrální výstup vůbec nesnažil. Využívám téhle šance s nadšením a nějak intuitivně tlačím své astrální tělo směrem k bílé stěně. Chvíli se nic neděje a říkám si, zas to nevyšlo, ale opak je pravdou. Vidím bílou stěnu a myslím si, že i kousek zásuvky, co mám u postele. Pomyslím na vznášení a cítím vznášení, pak jen vidím rozmlženou bílou barvu, možná jsem byl až moc blízko stěny. Nemůžu kontrolovat svoji mysl, která pořád říká "tělo, tělo, tělo," a i když vůbec do těla nechci, tak se v něm, ale se spokojeným pocitem, ocitám. Čas asi od 5-10 sek.
Úterý 18.6. se opět probouzím po osmé hodině, zapisuji sny a zase si lehám, abych stihl nové snové přírůstky. Po nějaké době se opět ocitám ve stavu mezi bděním a spánkem, jsem nadšen a tlačím astrální tělo dopředu. Jelikož se o astrální výstup snažím přes půl roku, nečekal jsem, že se mi to povede opět tak brzy. Nejvíc mě udivuje, že výstupový stav přišel sám od sebe, když jsem na to ani nepomyslel. Ale pokud se o to pokouším skoro každý večer, tak se mi to nedaří. 
Vystupuji z těla a jelikož jsem opět fyzickým tělem ležel směrem ke zdi, vidím bílo. Nějakým způsobem jsem se dostal až do středu místnosti, kde si všímám svého zrcadla. Pomyslím na to, že chci stát pevně nohama na zemi, a stojím. Podívám se do zrcadla a vidím své astrální tělo v tvaru prosklené siluety s křištálovým odrazem. Pak už jen pomýšlím na to, že chci mít otevřené oči, abych si mohl potvrdit, že je to realita. Tak se ocitám ve fyzickém těle a vím, že to bylo ono. 
Jen mě teď štve, že jsem se tak brzo vrátil. Čas mezi 10-15sek.
Ahoj, včera se mi to taky stalo: zkoušel jsem astrální projekci, kterou zkouším už delší dobu, ale strach mě blokoval. Včera jsem si konečně nahlas řekl, že se nebojím a věřím svému průvodci, který mě bude provázet. A světe div se, konečně se něco začalo dít, nevystoupil jsem ovšem úplně, ale pocity, které popisuješ, byly dost podobné. Prvně mi bylo divně, jako by mi měla prasknout hlava, k čemuž se přidalo točení. Bylo to zvláštní, a ačkoliv sem nevycestoval, usínal jsem s pocitem radosti - teď už vím, že to půjde …
Dnes jsem si po ranní meditaci ještě poležel. Zavřel jsem oči a otočil se na bok. Asi po dvou minutách jsem se dostal do pro mě známého změněného stavu vědomí. Paralýza těla, burácení v uších a silné vibrace. Zůstal jsem v klidu a rozhodl se, že vystoupím z těla. Pokusil jsem se posadit, ale něco mě drželo v těle a cítil jsem se těžkopádně. Potom jsem vyzkoušel techniku výstupu z hlavy. Najednou jsem cítil stav bez tíže. Cítil jsem, že už se vznáším nad fyzickým tělem, ale pořád jsem nic neviděl. Problémy se zrakem po výstupu mám poslední dobou vždy, když se mi podaří vystoupit.