Holoubek dál žije v nebi!

Každá bytost tu má své místo a právo na život

Obyčejná nedělní procházka do přírody se nečekaně velmi změnila. Nikdy by mě nenapadlo, že to samé ráno, kdy jsme si chtěli jen tak vyjít, budeme zachraňovat život. Na cestě ležel v trávě holoubek, krásný, světle šedivý s křídly roztaženými od sebe. Vypadalo to, že je mrtvý. Něco mi ale stejně říkalo „jdi se podívat blíž“ … nebyl mrtvý. Klidně tam ležel, jemně oddechoval, nehýbal se. Nejspíše velmi trpěl, proto jsme ani na chvíli neváhali a volali veterinární pomoc. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než ho opatrně zabalit do svetru, co nejjemněji položit do krabice a odvézt do útulku pro zvířata, kde už ho přijel prohlédnout veterinář, který ho nakonec pro jeho velké bolesti a krvácení ze zobáčku uspal. Tak mu usnadnil odchod z tohoto světa, aby byl pro něj co nejméně bolestivý a krutý.

Myslím si, že většina lidí by si ho ani nevšimla a když ano, šla by dál. Přece jich jsou ve městě tisíce… O jednoho méně nebo více, na tom nesejde… Co znamená život jednoho obyčejného holuba? Cítím velkou bolest z toho, že v dnešní době by si lidé tohle možná doopravdy pomysleli. Kde je nějaký soucit, empatie nebo lítost? Kdo z nás si umí představit, že na místě toho ubohého, nevinného tvora jsme možná někdy byli i my? Jak moc bychom toužili po tom, aby nám někdo pomohl, buď uzdravit se, nebo urychlit smrt, hlavně ale už zastavit to pomalé, bolestivé umírání. Jeho duše je stejná jako ta naše. Jen je v menším, křehčím těle, to ale neznamená, že by necítila a neprožívala. Mezi lidmi a zvířaty žádné rozdíly nejsou. Vciťme se do života druhého. Kdyby si tohle lidé uvědomili, už nikdy by žádnému zvířeti nemohli ublížit. Pochopili by totiž, že je to to samé, jako ublížit člověku.

Cítím silný pocit, že jsme udělali dobrou věc a vím, že on si toho váží, chápe to. Možná se k nám někdy vrátí, ať už jako zvíře nebo jako člověk, na tom přeci vůbec nezáleží. Ale věřím tomu, že na nás nezapomene. Možná nám i teď děkuje, dívá se na nás z nebe a vybírá si nové tělo pro svou další reinkarnaci. Přála bych mu, aby už nikdy neprožil nic zlého, aby k němu přicházeli jen samé veselé a šťastné události. Zaslouží si to. Když na něj vzpomínám a představuju si ho, cítím k němu lásku. Snad se ještě někdy setkáme…

Audio meditace pro poznání

Realita je odrazem našich vlastních myšlenek…
Právě proto je v našem nejvyšším zájmu prožívat jen ty nejlepší myšlenky, ale to není vždy tak snadné.

Stáhnout