Pojďme zavítat do buddhismu v Česku, jak ho můžeme pochopit, co očekávat, jaké jsou jeho taje?
Jedním z cílů buddhistů je uklidnit svou mysl, která je nyní velmi neklidná, abychom ji později mohli používat správným způsobem. Naše mysl má velký potenciál, pro jehož využití se musíme uklidnit a získat nad myslí kontrolu. Mysl je skvělý sluha, ale nedostatek kontroly nám způsobuje utrpení. Mysl je v přímém vztahu se zkušenostmi štěstí a utrpení, jež jsou důležitými aspekty pro získání zkušeností. S jasnou a klidnou myslí jsme schopni lépe vidět svět a upřímněji pomáhat ostatním bytostem. Čím klidnější a jasnější je naše mysl, tím lépe jsme schopni pomoci šíření znalostí v našem okolí. Avšak nejen slovem, ale také postupem po správné cestě jsme schopni být dobrým příkladem pro ostatní.
Buddhismus se podle tradičního dochování zrodil před 2546 lety a tato doba je spojena s historií o indickém princi, Siddhartovi Gautamovi, který se stal Buddhou a dosáhl osvícení. Dodnes je zachováno jeho učení. To říká, že lidé trpí, protože jsou závislí na materiálních věcech. To je příčinou žárlivosti, utrpení a bolesti. Lidé chtějí stále více peněz i věcí a nikdy nejsou úplně spokojeni. Cílem buddhistických učení je zbavit se těchto bolestí a tohoto utrpení. Existuje několik druhů buddhismu a často se setkáme se symbolem lotosu, který je v buddhismu velmi důležitý jelikož symbolizuje osvícení, přechod ze tmy do světla a moudrost.
Je důležité zmínit, co znamená štěstí pro buddhisty. Náš spontánní obraz štěstí často souvisí s věcmi, lidmi nebo okolnostmi, které se nacházejí okolo nás. Pokud se tyto souvislosti správně prolínají, nebo pokud se dějí okolnosti přesně tak, jak chceme, můžeme se cítit šťastní. Nicméně v buddhistické teorii je vysvětleno, že všechny tyto okolnosti dříve či později z našeho života zmizí, naprosto jistě v okamžiku naší smrti, právě proto nemohou způsobit opravdové a trvalé štěstí, jsou pomíjivé. Existují i další důvody, jak poznat opravdové štěstí. Vezměme si okolnosti, které nám způsobují dobré pocity, ale velmi rychle se promění v bolest, i když okolnosti je stále stejné, nebo stejné okolnosti mohou způsobit dobrý pocit jednomu, tak druhému přináší špatné pocity. Čemu se říká štěstí v buddhismu, není jen letmý pocit radosti, nadšení a hrdosti na sebe nebo osobu blízkou, ale konstantní stav mysli, který se ničím nemůže rozptylovat a je zcela nezávislý na věcech, lidech a událostech kolem nás. Jakmile si uvědomíme, že zkušenosti štěstí a utrpení závisí pouze na stavu naší mysli, pak můžeme pochopit, že nikdo a nic není za náš stav odpovědný, ale jsme jimi pouze sami. Totéž platí i pro negativní emoce. Lidé, které pokládáme za nepřátele a okolnosti, jenž se nám nelíbí, jsou příčinami našeho utrpení, ale to jen naše mysl nám dává základ pro tyto negativní zkušenosti.
Je-li naše mysl klidná, budeme moci vidět, že není žádný důvod nechat se takto ovlivňovat a že negativní emoce jsou jen výrazem nedokonalosti naší mysli. Samozřejmě, že některé události nebo věci slouží jako počátek dobrého nebo špatného pocitu, ale naše vnitřní štěstí nebo utrpení má kořeny pouze v něčí mysli nebo ve věci.
Na buddhismu je přívětivá idea karmy. Je to koncept velmi obtížně vysvětlitelný, ale můžeme se pokusit jej prostě vysvětlit jako princip příčiny a následku. Neexistuje žádná událost bez příčiny, vše spolu navzájem souvisí a zažíváme s tím spojené důsledky, které mají kořeny v našich myšlenkách a chování v minulosti, jenž také každou chvíli tvoří potenciál pro budoucí události. Z tohoto důvodu je dobré chovat se správným způsobem a vytvořit dobré podmínky pro naši budoucnost. V tibetštině dokonce neexistuje žádný ekvivalent pro slovo "nehoda". Toto souvisí s tématem reinkarnace – existuje mnoho příčin, které nemůžeme vysledovat, protože si nejsme vědomi našich minulých životů a samozřejmě, existuje mnoho důvodů pro naše zkušenosti, které prožíváme právě teď, nebo k nám do života vstoupí v tomto našem životě.
Neboť je teorie buddhismu všude stejná, pak se můžeme z Východu přesunout do našich končin. I u nás jsou mniši především zodpovědní za předávání zkušeností dál. Cestou buddhistického mnicha je zřeknutí se běžného života, kdy plně věnuje veškerý svůj čas a energii zušlechtění života, studia a tomu, aby všem bytostem přinášel radost.
Praktikující na Západě mají zájem o hlubší filozofii, díky které dokáží porozumět teoretickému a posléze praktickému buddhismu, avšak schází jim hluboká důvěra na základě zkušeností, nepraktikují modlitby, rituály, nedodržují etiku a nekultivují svou mysl. Například v Česku lidé nerozumí potřebě zapálené svíce, neboť z jejich pohledu to není třeba. Lidé se zde domnívají, že nejdůležitější je meditace, ale ta se může stát i negativní, například meditace o květu je pro Evropany pouze uklidnění od stresu. Západní mnich avšak umí uklidnit svou komunitu, umí jí psychologicky pomoci a vyslechne ji. V případě potřeby vykoná obřady a pronese mantry. Naproti tomu Kalmyci na veškeré problémy reagují vykonáním obřadu.
Na rozdíl od Východu, kde náboženství hraje nejdůležitější roli při změně v dobré lidi. Především ve Vietnamu striktně dodržují etiku, avšak nestudují a teorii neuvádějí do praxe. Často jen recitují mantry a především přednášejí modlitby a rituály. Například ve Vietnamu se pracující lidé ráno i večer zastaví před klášterem a chvíli pobudou. Po práci lidé chodí na přednášky a každý den pronášejí modlitby. Kalmyci se nezajímají o buddhistickou teorii a nemeditují, ale rádi zapalují svíce, přinášejí dary a obětiny Božstvu. Ovšem i zde najdeme rozdíly, neboť kalmyčtí mniši jsou nedisciplinovaní, nedodržují mnišské sliby a realizují pouze modlitby s rituály. Naproti tomu mniši v Thajsku dodržují disciplínu a každý muž má za povinnost se stát na několik týdnů až měsíců mnichem. Podobné je to i na Srí Lance.
Buddhismus přichází do České republiky okolo roku 1920, kdy k nám dorazili Kalmyci, avšak byli nás nuceni opustit, neboť vláda té doby nebyla nakloněna náboženským praktikám, a takto dochází ke zdržení o 40 let oproti západním zemím. První poznatky u nás šířil pan Minařík, pan Drtikol, manželé Tomášovi a dnes opomíjený autor a průkopník pan Dr. Leopold Procházka. Následně po listopadu 1989 lidé pociťovali, že jim schází duchovní život, neboť do té doby žili převážně materialisticky.
Buddhismus v Česku lze definovat zájmem lidí o hluboké filozofické otázky typu: jak vznikl vesmír, co je to Bůh, proč mám dodržovat zásady chování, což je pro mnichy z Východu nový pohled, neboť v zemích jejich původu toto lidé nezajímá a dodržují předpisy bez hlubších otázek. Zde se držíme teoretické úrovně, avšak praxe nám uniká.
Mnoho lidí se v Česku považuje za ateisty, ale u některých dochází i k zajímavým výrokům: „Pro mě není žádné náboženství dobré, jediným možným je pro mě buddhismus“. Toto se může stát díky tomu, že buddhismus je založen na logice, jsou zde jasně popsané pravidla, proč dělat to a proč zas ono, velmi tvrdě se dá analyzovat a polemizovat s postojem Buddhy, zda má pravdu nebo ji nemá. Avšak za 2 500 let se nenašel nikdo, kdo by vyvrátil, že by Buddha pravdu neměl.
V Česku je výhodou pro buddhismus také fakt, že není založen na Bohu stvořiteli, sice zde Bohové tvoří vesmír, sesílají hněv, ale Bůh zde nepředstavuje hlavní myšlenku nebo útočiště. Buddhismus také nikdy nevedl války, ani není dogmatický. Požaduje, aby student o všem přemýšlel a analyzoval. Zde se ukazuje opak v jiných náboženstvích – „Bůh existuje a přemýšlet o opaku je hřích“. Ovšem i zde najdeme především v tradičním buddhismu sklon k dogmatizování. Nicméně student proto o všem přemítá, aby nešel slepě po vyšlapané cestě, ale aby se mu otevřely duchovní oči.
Protože dogmatismu měli lidé na Západě více než dost a nyní hledají spiritualistický směr, tak jsou toto vše důvody, proč je zde buddhismus oblíben.
V České republice se nachází v dnešní době mnoho buddhistických center. Zaměřme se na jedno z nich, budeme mluvit o mniších z centra pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling, které bylo založeno v Liberci v roce 2000 jako pobočka Institutu pro vyšší tibetská studia Rabten Choeling. Tento institut byl založen v roce 1977 Ctihodným Geše Rabtenem ve švýcarském Le Mont Pèlerin nad Ženevským jezerem a spolu s dalšími centry v Rakousku, Německu, Francii a Maďarsku tvoří síť respektovaných studijních center. Duchovním ředitelem centra Rabten Čhödarling je Ctihodný Gonsar Tulku Rinpočhe, který je zároveň ředitelem ostatních Rabten center a externím profesorem na Universitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu.
Liberecké centrum (www.rabten.cz) vzniklo s cílem umožnit a zpřístupnit studium autentických pramenů tibetské buddhistické tradice se všemi jejími aspekty a přispět tak k jejímu zachování. Navazuje na tradici linie velkých duchovních Mistrů minulosti jako byli Buddha Šakjamuni, Nágardžuna, Asanga, Atiša a Dže Congkhapa až po Mistry naší doby jako Kjabdže Tričhang Dordžečhang a Geše Rabten Rinpočhe. 24. dubna 2004 byl v Liberci slavnostně otevřen a požehnán dům, sloužící centru, jeho aktivitám a nejširší veřejnosti.
Hlavní náplní aktivit je studium a praxe Dharmy, a to formou pravidelných přednášek a učení, vedených kvalifikovanými lamy a mnichy z klášterů Rabten Choeling a Tashi Rabten nebo formou meditací a rituálů. Kromě Ctihodného Gonsar Rinpočheho jsou dalšími učiteli Ctihodní Geše Tsultrim, Geše Thubten Trinle, Geše Tenzin Pende a Ctihodný Markus. Zasvěcení do praxe Dharmy zde předává i Ctihodný Rabten Tulku Rinpočhe – reinkarnace Geše Rabtena.
Za dobu své existence centrum Rabten Čhödarling v Liberci již hostilo mnoho významných návštěv. Mezi nejvýznamnější patří návštěva Jeho Svatosti Tričhang Čoktul Rinpočheho – reinkarnace Kjabdže Tričhang Dordžečhanga, který byl učitelem Jeho Svatosti 14. dalajlamy.
Bezesporu nejvýznamnější událostí, která se uskutečnila na podzim roku 2004, byla návštěva relikvií historického Buddhy Šakjamuniho a zlaté pamětní stúpy. Ty přicestovaly do České republiky na pozvání centra Rabten Čhödarling a naše republika se tak stala poslední, třicátou zemí, jež relikvie na své pouti před uložením v hlavním sídle OSN v New Yorku navštívily. Celá akce proběhla pod patronátem Organizace spojených národů, Thajského království a Jeho Svatosti Nejvyššího Patriarchy Thajska.
Každé ráno se mnich obléká do oranžového roucha, jehož původ je tradován v Indii. Oranžová barva byla v době Buddhy Šákjamuniho (vlastním jménem Siddhártha Gautama) nemódní, což se vyznačovalo výhodou, neboť k němu nositel měl menší touhu přilnout. Nicméně střih oděvu byl navržen vysoce prakticky. V Indii mají lidé zvlášť krásné vlasy a také se jimi patřičně pyšní, avšak tento pocit je stahoval zpět do hmoty, proto Buddha Šákjamuni doporučil vlasy stříhat.
Mniši vstávají v časech libovolně jimi zvolených. Vždy záleží, jaké měli povinnosti minulý den, neboť se často věnují buddhistickým skutkům do pozdních hodin. Tedy vstanou okolo 8 h ranní a v klidu mysli pojmou snídani, kterou si předtím sami připravili. V čase 9 h až 11 h se věnují komunitě, řeší jejich problémy, pomáhají s duchovními otázkami, ale i s běžnými starostmi. Mnich jí své poslední jídlo nejpozději do 12 h, jelikož složil slib omezení jídla, který přispívá k větší koncentraci a aktivitě na studium a práci v buddhistickém centru. Mnichové se drží pořekadla „hlad je přehnaná žízeň“. Od 11 h do večera následuje vlastní praxe, meditace a kontemplace, avšak často se stává, že mnich komunitě pomáhá až do večerních hodin, proto svou praxi provozuje od večera do půlnoci.
Jako velmi rozdílný přístup si ukážeme život mnichů ve Vietnamu, které již ve 3 h 30 min ráno budí hluboké zvony a ve 4 h již provádějí společné modlitby. Spát ovšem chodí ve 22 h. Zde již vnímáme patrný rozdíl jak z časového hlediska, tak z faktu společné meditace, protože zde v Česku jsou meditace často samostatné. Vietnam je především oproti Česku ovlivněn svou zeměpisnou polohou a vlivem počasí. Pokud totiž mniši chtějí být aktivní, tak musejí vstávat takto brzo, neboť odpoledne nastupují teploty, které veškeré aktivní snažení ztěžují.
Abychom se vrátili zpět do Evropy, bude vhodné uvézt příklad i významného švýcarského centra Rabten Choeling, kde den začínají v 7 h ranní púdžou (obřady spojené s recitací manter), následnou osobní praxí a studiem, v 18 h večerní púdža, opět vlastní praxe a ve 22h až 23 h nastává čas pro spánek. Zde již vidíme jistou podobnost s českým centrem.
Buddhismus je o poslouchání, kontemplaci nad tématem a meditaci. Medituje se nad tématy, jako je smrt, znovuzrození, karma aj. Tímto docházíme k rozmýšlení nad myšlenkou a její postupné integraci do života. Například tím docházejí buddhističtí praktikanti k zjištění, že žijeme ve vězení, neboť jsme stále omezování, tělem, časem i nezvládnutými myšlenkami.
Především záleží, kterou tradici buddhista následuje, dokonce i v rámci 4 škol je rozdíl. Budu se ale držet původního rozhodnutí a nebudu popisovat běžně dostupné informace již popsané tolika knihami i dokumenty, proto pouze krátce:
Nicméně Buddha předal lidem 84 000 učení pro různé lidské sklony a tendence, protože nikdo nejsme stejný. Tyto učení si můžeme představit jako diamant, který má mnoho plošek, ale všechny jsou součástí onoho jednoho předmětu. Existuje mnoho způsobů, jak do předmětu vstoupit, ale student dochází k zjištění, že ještě potřebuje další a další možnosti. Nicméně stačí poznat pouze jednu plošinu pro vstup do předmětu. V prvé řadě se mysl musí naučit neškodit a pak pomáhat.
Vkročíte-li na buddhistickou přednášku, tak ucítíte jistou mystiku. V buddhismu je znám příběh Milaräpy (1052-1135), kterému zemřel otec, když měl pouhých sedm let, a majetek jeho rodiny byl přenechán lakomým příbuzným, kteří s Milaräpou a jeho matkou zacházeli velice špatně. Matka zatrpkla, a jakmile byl její syn dostatečně starý, vyslala ho, aby se naučil černé magii v naději, že se pak bude schopen pomstít za tyto křivdy.
Mladý Milaräpa se brzy naučil ovládat ničivé síly. Způsobil pohromu ve své vesnici a zavinil smrt mnoha lidí. Avšak pro lítost z jeho činů a zrušení negativního vlivu jeho karmy nahromaděné kletbami černé magie se stal po delší cestě osudem ve svých 38 letech učněm velkého lamy Marpy, který Milaräpu uviděl přicházet ve vizi. Marpa mu dovolil zůstat v Lhothagu, ale odmítl mu přístup do užšího kruhu zasvěcenců a nepředal mu žádná učení. Po šest let bylo s Milaräpou zacházeno jako se služebníkem a byl podrobován velmi těžké fyzické práci. Po několika neúspěšných pokusech nakonec postavil devítipodlažní věž podle Marpových speciálních přání.
Milarepa nakonec všechny zkoušky zvládl, špatná karma se spotřebovala a Milarepa brzy dostal nauky a iniciace. Marpa ho připravil na život v meditaci v ústraní a udělil mu tajné nauky Náropy, zvláště Vnitřního tepla „tummo“. Oděn pouze do bavlny, žil Milaräpa mnoho let v naprostém odloučení v jeskyních vysoko v horách. Usiloval o to, aby přivedl k dokonalosti nauky, které mu byly předány.
Léta ubíhala a jogín oděný do bavlny dosáhl plného osvícení. Lidé o něm slyšeli a hledali ho, aby mohli poslouchat písně, kterými objasňoval své učení. Potom, co dokončil odosobnění trvající celých devět let, začal přijímat žáky. Žil i nadále velice skromným životem, šířil své nauky skrze své mystické písně, z nichž se hodně dochovalo dodnes. Stal se známým v celém Tibetu.
Milaräpa zemřel ve věku osmdesáti čtyř let a zanechal za sebou osm „velkých“ a třináct „méně významných“ žáků. Pět z osmi žáků nepředalo žádné nauky a odešli přímo do jemnějších říší. Tři zůstali v tomto světě, z nichž dva obdrželi a předali tajné nauky Náropy.
Buddhismus učí o bytostech bez hmotných těl, kterým mniši pomáhají, ale také si od nich pomáhat nechávají. V případě nemoci nebo napadení člověka od takovéto bytosti může znalý mnich využít síly bytostí zvané Prétové (Hladoví duchové), jež si Buddha zavázal slibem celou jejich hierarchii a skrze Buddhu vyzvat vůdce těchto bytostí, aby dodržely své původní ujednání o neškození. Většina těchto rituálů je pokojná, pro utišení bytostí, a až v té nejnutnější chvíli dochází k zahánění. Výměnou dostávají Prétové duchovní pokrm, který mniši přetvářejí z hmotného jídla při rituálech.
Každá bytost, ať s hmotným tělem nebo duchovním, člověk či zvíře, se může po smrti narodit do jednoho z 6 typů zrození.
Vrátím se opět k praktickému mysticismu, buddhistická magie funguje postupem: Meditace upokojení Šinä, přání, příležitost, pomíjivost, příčina a následek, důvod, zpřítomnění, dodání světla, barvy, tvaru, mantry, možné propojení s identifikací, následné rozpuštění a věnování.
Výsledky můžeme sledovat ve vnitřním pohledu prosycením případu novým vlivem, změnou charakteru objektu a získání nových možností.
A z vnějšího pohledu jsou pozorovatelné změny vnímání světa a nové životní situace, snad i nová karma. V buddhistické magii bychom se avšak museli stát zasvěcenci, neboť se jedná o téma pouze pro hrstku vyvolených.
Mezi jeden z nejdůležitějších návodů avšak patří Tibetská kniha mrtvých „Bardo Thodöl“ vysvobození v bardu skrze naslouchání. Zasvěcuje do různých fází posmrtného mezistavu (bardo). Začíná mezistavem v hodině smrti (čhikhä bardo), který je stavem jasného světla, zjevujícího se bytostem v okamžiku umírání jako základní přirozená vlastnost prvotního ducha. Nedokáže-li nás to vysvobodit, jsme seznamováni s „mezistavem prapodstaty“ (čhöňi bardo), charakterizovaným výjevy božských podob představujících odraz jasného prasvětla. Když ani to nás nevysvobodí, jsme poučováni o „mezistavu vznikání“ (sipä bardo), pro který je příznačný bezpočet iluzím či snům podobných vizí ducha a hmoty. A když ani tímto nejsme vysvobozeni, dostává se nám poučení o „mezistavu rození“ (kjenä bardo), zaměřeného na vstup do matčina lůna a posléze výstup z něho do nového zrození.
Nacházíme i věhlasné hermetiky praktikující mimo egyptského směru také východní. Patří mezi ně například František Bardon, Jan Kafer a Pierre de Lasenic, jenž praktikují tibetské léčení, rozklad bytostí jenž nás destruktivně ovlivňují známé v češtině pod názvem „larvy“, jenž jsou tibetskými mnichy také odvolávány a další hermetické působení.
V celé této práci jsem již často podrobně vysvětlil, jaký vliv má buddhismus na společnost, jak mu dobře rozumět, jak se člověk mění, co nového přijímá, avšak pojďme si přesto shrnout nejdůležitější poznatky.
Díky tomu, že buddhisté přijímají zásady chování, tak čím více se jich v zemi nalézá, tím lepší společenské klima nastává. Však uvažme, buddhista nemůže krást, lhát, ubližovat, každému pomáhá a ke všem je milý.
Právě proto byl buddhismus v některých zemích zakázán, neboť politika systémů šla rozdílným směrem od láskyplného, který by mohl právě buddhismus narušit. A proto jsme v této době opět svědky návratu a posílení síly této idey, filozofie, životního stylu a duchovního směru.
Lepší podmínky pro život s konzumním stylem života nezaručují zákonitě šťastnější život, ten si totiž tvoříme každý sám, stejně tak musíme žít sami se sebou. Navíc jestliže nemiluji sám sebe, jak mohu (umět) milovat i jiné bytosti. V tomto velmi pomáhá na Západě oblíbená buddhistická meditace, která tělo i mysl celkově zklidní, vše si promyslíme, věnujeme se i maličkostem, na které bychom jinak neměli čas, napadají nás různé životní možnosti, ale především si uvědomujete sami sebe. Umíme pak být se svojí myslí v trvalém štěstí a vyrovnanosti.
Již je zřejmé, že meditace je lék života, nástroj k uzdravení sebe sama a k životní rovnováze ve všech oblastech života. Pomáhá nám zbavit se strachu, stresu a bolesti. Meditace je lékem na nemocnou psychiku, a protože příčiny všech nemocí jsou právě psychické, každý může meditací uzdravit sám sebe. Bolest hlavy, zad nebo zubů je možné eliminovat krátkou meditací, ale k odstranění nemoci už je většinou nutná pomoc odborník, nebo léčitele. Umění meditace má v sobě každý, jen je třeba jej nalézt a rozvíjet tuto schopnost.
Například v největší nemocnici Číny se pacientům nepodávají žádné léky k uzdravování. Léčitelé se tu snaží pacienty naučit léčit sami sebe, a to meditací zvanou Zhi-Neng Gi Gong. Při ní nemocní provádějí různé pomalé a klidné pohyby a se zavřenýma očima si u toho představují léčivou energii, která blokovaný tok uvolňuje, a tím obnovuje narušenou harmonii. Je to jedno, jakou nemocí člověk trpí, jestli je akutní nebo chronická. Většina pacientů se po tomto opakovaném cvičení cítí vyléčena a symptomy už se u nich nevyskytují. Stejně takto blahodárně působí i buddhistické meditace, které se mají účelně provádět alespoň jednou denně.
Na každého jedince může položení do své mysli působit s rozdílnou silou, uvádím zde proto typický příklad z hluboké meditace od Martiny Hynštové, pro kterou je zkušenost s buddhismem klíčová pro pochopení svého vnímání podmíněnosti existence všech jevů.
„Sedím v zahradě a vnímám, jak se kolem mě zakřivuje prostor na základě myšlenek, které mám v sobě. Přikládám ruku ke stromu a on se těsně před mou dlaní ohýbá, reaguje na mou myšlenku. Rozhlížím se a uvědomuji si, zakouším hluboký intenzivní pocit, že to vše kolem mne je pouze můj mentální konstrukt, že to vše je výsledkem mé mysli a myšlenek. V pozadí za stromy jsou malé tenké nitky, zlatavé, tepají svým tempem, probíhají vším, zemí, stromy, trávou. Ráno v metru cestou do práce vnímám stejné pocity, jen zesílené přítomností dalších lidí. Fyzicky pod rukama cítím, jak my všichni dohromady svými myšlenkami zakřivujeme naši realitu, tvoříme ji každou vteřinou jako výslednici, průsečík všech našich myšlenek, posilovaných emocemi, které vystřelují projekce do prostoru. Z korunní čakry každého člověka vystupuje nitka a propojuje se s nitkami ostatních lidí a to vše dohromady tvoří matrici, kterou nazýváme realitou. S tím vším se propojuje úžasný pocit uvědomění, že my jsme tvořiteli naší reality, která je tímto způsobem naprosto nestabilní a ve své nejhlubší podstatě vlastně nereálná. Je to neustálá energetická tvorba toho, co se nám děje a co smyslově vnímáme, promítáme si neustále obraz reality, který je každou vteřinou vybírán z nekonečna možných obrazů naší mysli i obrazů, které mají ostatní bytosti ve svých myslích, nekonečný tanec proměnných. Ale ten zdroj, promítaných myšlenek či obrazů, lze ovlivnit, usměrnit a zacílit. Člověk tedy není zajatcem reality, osudu, navíc i jeho vlastní tělo, vnímané tak reálně, je taky jen velmi intenzivní, zhuštěnou projekcí, obrazem jeho vlastního sebevnímání, bytost samotná tedy není součástí svého těla, ale její tělo je součástí, podmnožinou bytosti samotné.“
Na tomto příkladu můžeme přesně spatřit, že svůj život si vytváříme skrze myšlenky a ovládnutím své mysli může nastolit pro nás nejpřijatelnější životní postoj.
Naše mysl často sklouzává k nedokonalosti, nevědomosti, neznalosti a sobectví, které vedou k přáním, žárlivosti, nenávisti, hrdosti a dalším nechtěným vlastnostem. Takže skutečné příčiny utrpení v našich myslích jsou způsobené neznalostí a egoismem. Na druhé straně tam jsou také příčiny pocitu štěstí v naší mysli, to jsou stavy mysli jako spokojenost, skromnost, laskavost, soucit a trpělivost. To jsou skutečné příčiny pravého štěstí. Jestliže dosáhneme těchto vlastností, pak je možné cítit štěstí při příjemných okolností, ale také i když okolnosti nejsou pozitivní. Nemohou nás totiž rozptýlit.
Je možné zbavit se nedostatků v mysli, protože nejsou "přírodní" a nemají důvod být stabilní, jsou způsobeny falešným pohledem. Mnozí z nás máme falešné názory, avšak když se pokusíme je prozkoumat, tak můžeme vidět, že často nevidíme skutečnou povahu lidí a předmětů, protože to, co nám v tomto pohledu brání, je naše vlastní ego. Při našem vnímání událostí, předmětů či lidí velmi často pozorujeme jejich obraz, ale podstatu vnímání zabarví naše ego. Když vidíme někoho, jako nepřítele, tak zřejmě toto není jeho povaha, protože nikdo se narodil jako nepřátelský, naopak další lidé jej mohou vidět jako dobrého přítele. Takže jsme velmi ovlivněni našim egem. Je dobré o tomto vědět a nezůstávat v těchto zaslepených postojích.
My, jako lidské bytosti jsme schopni hodně věcí změnit, máme velký potenciál. V učení Buddhy se říká, že pravděpodobnost zrození se jako lidské bytosti je velmi nízká a že je to výtečná příležitost, abychom toho využili. A ještě nižší je pravděpodobnost, že se dostaneme do kontaktu s Dharmou, s učením Buddhy.
Vše hmotné okolo nás lze podle buddhismu charakterizovat jako podmíněné a pomíjivé. Z tohoto pohledu se ocitáme v prázdnotě vlastního bytí. Pokud je něco prázdné, jak může tedy být i nepodmíněné a trvalé. Ocitáme se ve světě myšlenkových bludů a cesta vede skrze vysvobození ducha a prohlédnutí světa „Samsara“, jenž nás učí poznání znovuzrození pro poznání pravé skutečnosti jevů. Je třeba poznamenat, že tvrzení prázdnoty všech věcí nelze v tomto bodě popřít, neboť se ocitáme v omezenosti reality obyčejného světa, tedy ve světě duality a změny. Můžeme pouze popřít, že má vlastní bytí, čímž se rozumí skutečnou existenci. To znamená, že vše je závislé a přechodné oproti nezávislému a trvalému. Ve světě jevů vznikají hodnoty pomocí příčiny a následku, a takto další příčiny a stav dalších následků dává vzniknout následným hodnotám. Tento pohled na jevy existující mezi absolutní existencí a neexistencí je další krok v půli cesty Buddhy.
Prázdnota je ovšem mimo chápání a odolná vůči našemu myšlení, protože je rozdíl rozumět, mluvit a zažít. Mniši rovněž zdůrazňují, že vědomí prázdnoty je intuitivní a je dosaženo pouze prostřednictvím meditace, protože člověk nemůže dosáhnout osvícení a poznat prázdnotu tím, že přijímá určité teze.
Každý může dosáhnout osvícení, ale cesta k tomu je velmi dlouhá. Může to trvat dokonce i několik životů. Pokaždé, když člověk nebo zvíře zemře, převtělí se do něčeho jiného. Toto je nekonečný cyklus naší existence „Samsara“. Svými nynějšími skutky určujeme svou karmu pro příští životy. Pokud v životě děláme mnoho dobrých skutků, náš příští život bude o to krásnější. Pokud děláme i špatné skutky, náš příští život bude o to tvrdší.
S tím souvisí i změna stylu života, kterou sledujeme v pojídání masa a s tím spojenou praxi o nezabíjení. Buddhismus praví, že mezi námi a zvířaty, například hmyzem není rozdíl. Při hezkém počasí vylézá a stejně jako my se snaží založit rodinu. Češi i lidé ze Západu docházejí k názorům, že zvířata neprovozují umění, ale kdo již dokáže s jistotou tvrdit, že umění nutně směřuje ke štěstí? Navíc jistě náš pohled zjihne při pohledu na uměleckém vyjádření křídel s pigmenty o nádherných barvách nebo při dokonalosti pavoučí sítě. U buddhismu je jeden z důležitých aspektů soucit, který vyjadřují jak lidé, tak zvířata.
My všichni jsme na tomto světě dobrovolně a o vlastní vůli, vybrali jsme si tělo pro zrození a máme touhu učit se a zdokonalovat, nejvyšší imperativ je zákon zachování energie, jak zaseješ, tak sklidíš, kde je vzato, tam se musí později zpátky doplnit, není obětí a viníků, černé a bílé, dobré a zlé, všichni máme svobodnou vůli a volné ruce k rozhodování a neustálá změna a výměna je skutečně jediná konstanta. Každá událost má svůj význam a ten dříve nebo později pochopíme. A nikdy tu nejsme sami, je to jen naše svobodná vůle a volba, která nás uvrhává do samoty
Osobně jsem potěšen vývojem buddhismu v České republice, neboť jsem zde díky tomu potkal mnoho lidí, se kterými jsem cítil hlubší spojení a teprve po dlouhé době zjistil, že jsou buddhisté. Zaujalo mě, kolik možností je při projevení víry ve svou věc a jak rozmanité jsou různé organizace a skupiny. Líbila se mi skutečnost, že studenti mají možnost poznat učení buddhismu díky otevřenosti rozvinutých komunit. Mé osobní zkušenosti s buddhismem, kdy jsem v buddhistických centrech promlouval o životní cestě, studoval i meditoval, mi potvrdily radost světa bez omezení.
I díky buddhistickému vedení se lidé stávají více vyrovnanými, jsou šťastnými za svůj život, uvědomují Láskyplný půvab světa a mají udán směr, kam po své vlastní analýze mohou směřovat. Avšak každý sám za sebe. Buddhistická učení vedou k samostatnosti a odpovědnosti za svůj život. Buddhista především pochopí důležitost svého jednání ve vztahu ke karmě, neboli příčina vyvolá následek. Společenství buddhistického směru neškodí a co ještě lépe, pomáhá. Žák se stává více vědomým a žije sám za sebe, místo aby využíval okolí pro své cíle.
Jestliže se stáváme milujícími, soucitnějšími a méně agresivními lidmi, pak se pohybujeme správným směrem. Někdy je i chvilková meditace velmi silná a dokáže nás postupně proměnit v milující bytost s radostnou myslí, nepociťující strach a chápající svět v hlubokém pochopení.
Tímto děkuji své Sidris rodině za podporu, mnichovi Sonamu Lundrupovi z centra Rabten Čhödarling pro tibetská buddhistická studia v Liberci za trpělivou pomoc. Poděkování patří taktéž Martině Hynštové, jenž nás nechala nahlídnout do hluboké meditace.
Zdroje:
Centrum pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling. TROJANOVÁ, Kateřina. RABTEN ČHÖDARLING. Rabten Čhödarling [online]. © 2009-2012 [cit. 2012-06-07]. Dostupné z: http://www.rabten.cz/default.aspx?pg=11238ba1-adcd-4675-aeee-bd706d3a4d0a
Milarepa, (online, cit. 2012-05-20), dostupné z http://www.karmapa.cz/historie/milarepa/
KOLESA, P.; Buddhistická magie, (2007), (online, cit. 2012-05-25), dostupné z http://akce.grimoar.cz/prfuk/podklady/08_petr_kolesa.ppt
TÄNDZIN, G.; LYGŽIMA, CH.; KOLMAŠ, J.; Tibetská kniha mrtvých, Bardo thödol, Praha, 2008, Argo, 133str.; ISBN: 978-80-257-0062-4, list 1.
HYNŠTOVÁ, Martina. 7.6.2012.
THE PHILOSOPHICAL BASIS OF MAHAYANA BUDDHISM. SMITH, Barry D. Crandall University [online]. 29.06.2011 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.abu.nb.ca/courses/grphil/ephil/MahaBud.htm
Úvodní obrázek: Liberecké buddhistické centrum, zcela vlevo dole liberecký mnich Sonam Lundrup a vpravo dole mnich Jiří.