Buddhismus v Česku teorií i praxí

🔝 Tip: Nová cesta Vládce Síly 🔅 Zbývají poslední 2 volná místa ✅

Pojďme zavítat do buddhismu v Česku, jak ho můžeme pochopit, co očekávat, jaké jsou jeho taje?

Stručný úvod do buddhismu

 Jedním z cílů buddhistů je uklidnit svou mysl, která je nyní
velmi neklidná, abychom ji později mohli používat správným způsobem. Naše mysl
má velký potenciál, pro jehož využití se musíme uklidnit a získat nad myslí
kontrolu. Mysl je skvělý sluha, ale nedostatek kontroly nám způsobuje
utrpení. Mysl je v přímém vztahu se zkušenostmi štěstí a utrpení, jež jsou důležitými
aspekty pro získání zkušeností. S jasnou a klidnou myslí jsme schopni lépe
vidět svět a upřímněji pomáhat ostatním bytostem. Čím klidnější a jasnější
je naše mysl, tím lépe jsme schopni pomoci šíření znalostí v našem okolí.
Avšak nejen slovem, ale také postupem po správné cestě jsme schopni být dobrým
příkladem pro ostatní.

Buddhismus se podle tradičního dochování zrodil před 2546
lety a tato doba je spojena s historií o indickém princi, Siddhartovi
Gautamovi, který se stal Buddhou a dosáhl osvícení. Dodnes je zachováno jeho
učení. To říká, že lidé trpí, protože jsou závislí na materiálních věcech. To
je příčinou žárlivosti, utrpení a bolesti. Lidé chtějí stále více peněz i věcí
a nikdy nejsou úplně spokojeni. Cílem buddhistických učení je zbavit se těchto
bolestí a tohoto utrpení. Existuje několik druhů buddhismu a často se setkáme
se symbolem lotosu, který je v buddhismu velmi důležitý jelikož
symbolizuje osvícení, přechod ze tmy do světla a moudrost.

Je důležité zmínit, co znamená štěstí pro buddhisty. Náš
spontánní obraz štěstí často souvisí s věcmi, lidmi nebo okolnostmi, které
se nacházejí okolo nás. Pokud se tyto souvislosti správně prolínají, nebo pokud
se dějí okolnosti přesně tak, jak chceme, můžeme se cítit šťastní. Nicméně
v buddhistické teorii je vysvětleno, že všechny tyto okolnosti dříve či později
z našeho života zmizí, naprosto jistě v okamžiku naší smrti, právě proto
nemohou způsobit opravdové a trvalé štěstí, jsou pomíjivé. Existují i další
důvody, jak poznat opravdové štěstí. Vezměme si okolnosti, které nám způsobují
dobré pocity, ale velmi rychle se promění v bolest, i když okolnosti je stále stejné,
nebo stejné okolnosti mohou způsobit dobrý pocit jednomu, tak druhému přináší špatné
pocity. Čemu se říká štěstí v buddhismu, není jen letmý pocit
radosti, nadšení a hrdosti na sebe nebo osobu blízkou, ale konstantní stav
mysli, který se ničím nemůže rozptylovat a je zcela nezávislý na věcech, lidech
a událostech kolem nás. Jakmile si uvědomíme, že zkušenosti štěstí a utrpení
závisí pouze na stavu naší mysli, pak můžeme pochopit, že nikdo a nic není za
náš stav odpovědný, ale jsme jimi pouze sami. Totéž platí i pro negativní
emoce. Lidé, které pokládáme za nepřátele a okolnosti, jenž se nám nelíbí, jsou
příčinami našeho utrpení, ale to jen naše mysl nám dává základ pro tyto
negativní zkušenosti.

Je-li naše mysl klidná, budeme moci vidět, že není žádný
důvod nechat se takto ovlivňovat a že negativní emoce jsou jen výrazem nedokonalosti
naší mysli. Samozřejmě, že některé události nebo věci slouží jako počátek dobrého
nebo špatného pocitu, ale naše vnitřní štěstí nebo utrpení má kořeny pouze v
něčí mysli nebo ve věci.

Na buddhismu je přívětivá idea karmy. Je to koncept
velmi obtížně vysvětlitelný, ale můžeme se pokusit jej prostě vysvětlit jako
princip příčiny a následku. Neexistuje žádná událost bez příčiny, vše
spolu navzájem souvisí a zažíváme s tím spojené důsledky, které mají
kořeny v našich myšlenkách a chování v minulosti, jenž také každou chvíli
tvoří potenciál pro budoucí události. Z tohoto důvodu je dobré chovat se
správným způsobem a vytvořit dobré podmínky pro naši budoucnost. V
tibetštině dokonce neexistuje žádný ekvivalent pro slovo
“nehoda”. Toto souvisí s tématem reinkarnace – existuje mnoho
příčin, které nemůžeme vysledovat, protože si nejsme vědomi našich minulých
životů a samozřejmě, existuje mnoho důvodů pro naše zkušenosti, které prožíváme
právě teď, nebo k nám do života vstoupí v tomto našem životě.

Buddhismus v České republice

Neboť je teorie buddhismu všude stejná, pak se můžeme
z Východu přesunout do našich končin. I u nás jsou mniši především zodpovědní
za předávání zkušeností dál. Cestou buddhistického mnicha je zřeknutí se
běžného života, kdy plně věnuje veškerý svůj čas a energii zušlechtění
života, studia a tomu, aby všem bytostem přinášel radost.

Rozdíl mezi západním a východním buddhismem

Praktikující na Západě mají zájem o hlubší filozofii, díky
které dokáží porozumět teoretickému a posléze praktickému buddhismu, avšak
schází jim hluboká důvěra na základě zkušeností, nepraktikují modlitby,
rituály, nedodržují etiku a nekultivují svou mysl. Například v Česku lidé
nerozumí potřebě zapálené svíce, neboť z jejich pohledu to není třeba.
Lidé se zde domnívají, že nejdůležitější je meditace, ale ta se může stát i
negativní, například meditace o květu je pro Evropany pouze uklidnění od
stresu. Západní mnich avšak umí uklidnit svou komunitu, umí jí psychologicky pomoci
a vyslechne ji. V případě potřeby vykoná obřady a pronese mantry. Naproti
tomu Kalmyci na veškeré problémy reagují vykonáním obřadu.

Na rozdíl od Východu, kde náboženství hraje nejdůležitější
roli při změně v dobré lidi. Především ve Vietnamu striktně dodržují
etiku, avšak nestudují a teorii neuvádějí do praxe. Často jen recitují mantry a
především přednášejí modlitby a rituály. Například ve Vietnamu se pracující
lidé ráno i večer zastaví před klášterem a chvíli pobudou. Po práci lidé chodí
na přednášky a každý den pronášejí modlitby. Kalmyci se nezajímají o
buddhistickou teorii a nemeditují, ale rádi zapalují svíce, přinášejí dary
a obětiny Božstvu. Ovšem i zde najdeme rozdíly, neboť kalmyčtí mniši jsou
nedisciplinovaní, nedodržují mnišské sliby a realizují pouze modlitby
s rituály. Naproti tomu mniši v Thajsku dodržují disciplínu a každý
muž má za povinnost se stát na několik týdnů až měsíců mnichem. Podobné je to i
na Srí Lance.

Příchod buddhismu

Buddhismus přichází do České republiky okolo roku 1920, kdy
k nám dorazili Kalmyci, avšak byli nás nuceni opustit, neboť vláda té doby
nebyla nakloněna náboženským praktikám, a takto dochází ke zdržení o 40 let
oproti západním zemím. První poznatky u nás šířil pan Minařík, pan Drtikol,
manželé Tomášovi a dnes opomíjený autor a průkopník pan Dr. Leopold Procházka. Následně po listopadu 1989 lidé pociťovali, že jim schází duchovní život, neboť do té doby žili převážně materialisticky.

Buddhismus v Česku lze definovat zájmem lidí o hluboké
filozofické otázky typu: jak vznikl vesmír, co je to Bůh, proč mám dodržovat
zásady chování, což je pro mnichy z Východu nový pohled, neboť
v zemích jejich původu toto lidé nezajímá a dodržují předpisy bez hlubších
otázek. Zde se držíme teoretické úrovně, avšak praxe nám uniká.

Mnoho lidí se v Česku považuje za ateisty, ale u některých
dochází i k zajímavým výrokům: „Pro mě není žádné náboženství dobré, jediným
možným je pro mě buddhismus“. Toto se může stát díky tomu, že buddhismus je
založen na logice, jsou zde jasně popsané pravidla, proč dělat to a proč zas
ono, velmi tvrdě se dá analyzovat a polemizovat s postojem Buddhy, zda má
pravdu nebo ji nemá. Avšak za 2 500 let se nenašel nikdo, kdo by vyvrátil,
že by Buddha pravdu neměl.

V Česku je výhodou pro buddhismus také fakt, že není
založen na Bohu stvořiteli, sice zde Bohové tvoří vesmír, sesílají hněv, ale
Bůh zde nepředstavuje hlavní myšlenku nebo útočiště. Buddhismus také nikdy
nevedl války, ani není dogmatický. Požaduje, aby student o všem přemýšlel a
analyzoval. Zde se ukazuje opak v jiných náboženstvích – „Bůh existuje
a přemýšlet o opaku je hřích“. Ovšem i zde najdeme především
v tradičním buddhismu sklon k dogmatizování. Nicméně student proto o všem
přemítá, aby nešel slepě po vyšlapané cestě, ale aby se mu otevřely duchovní
oči.

Protože dogmatismu měli lidé na Západě více než dost a nyní
hledají spiritualistický směr, tak jsou toto vše důvody, proč je zde buddhismus
oblíben.

Buddhistická centra

V České republice se nachází v dnešní době mnoho
buddhistických center. Zaměřme se na jedno z nich, budeme mluvit o mniších z centra
pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling, které bylo  založeno v Liberci v roce 2000 jako pobočka
Institutu pro vyšší tibetská studia Rabten Choeling. Tento institut byl založen
v roce 1977 Ctihodným Geše Rabtenem ve švýcarském Le Mont Pèlerin nad Ženevským
jezerem a spolu s dalšími centry v Rakousku, Německu, Francii a Maďarsku tvoří
síť respektovaných studijních center. Duchovním ředitelem centra Rabten
Čhödarling je Ctihodný Gonsar Tulku Rinpočhe, který je zároveň ředitelem
ostatních Rabten center a externím profesorem na Universitě Johanna Wolfganga
Goetha ve Frankfurtu.

Liberecké centrum (www.rabten.cz)
vzniklo s cílem umožnit a zpřístupnit studium autentických pramenů tibetské
buddhistické tradice se všemi jejími aspekty a přispět tak k jejímu zachování.
Navazuje na tradici linie velkých duchovních Mistrů minulosti jako byli Buddha
Šakjamuni, Nágardžuna, Asanga, Atiša a Dže Congkhapa až po Mistry naší doby
jako Kjabdže Tričhang Dordžečhang a Geše Rabten Rinpočhe. 24. dubna 2004 byl v
Liberci slavnostně otevřen a požehnán dům, sloužící centru, jeho aktivitám
a nejširší veřejnosti.

Hlavní náplní aktivit je studium a praxe Dharmy, a to formou
pravidelných přednášek a učení, vedených kvalifikovanými lamy a mnichy z
klášterů Rabten Choeling a Tashi Rabten nebo formou meditací a rituálů. Kromě
Ctihodného Gonsar Rinpočheho jsou dalšími učiteli Ctihodní Geše Tsultrim, Geše
Thubten Trinle, Geše Tenzin Pende a Ctihodný Markus. Zasvěcení do praxe Dharmy
zde předává i Ctihodný Rabten Tulku Rinpočhe – reinkarnace Geše Rabtena.

Za dobu své existence centrum Rabten Čhödarling v Liberci
již hostilo mnoho významných návštěv. Mezi nejvýznamnější patří návštěva Jeho
Svatosti Tričhang Čoktul Rinpočheho – reinkarnace Kjabdže Tričhang
Dordžečhanga, který byl učitelem Jeho Svatosti 14. dalajlamy.

Bezesporu nejvýznamnější událostí, která se uskutečnila na
podzim roku 2004, byla návštěva relikvií historického Buddhy Šakjamuniho a
zlaté pamětní stúpy. Ty přicestovaly do České republiky na pozvání centra
Rabten Čhödarling a naše republika se tak stala poslední, třicátou zemí, jež
relikvie na své pouti před uložením v hlavním sídle OSN v New Yorku navštívily.
Celá akce proběhla pod patronátem Organizace spojených národů, Thajského
království a Jeho Svatosti Nejvyššího Patriarchy Thajska.

Každodenní život mnicha

Každé ráno se mnich obléká do oranžového roucha, jehož původ
je tradován v Indii. Oranžová barva byla v době Buddhy Šákjamuniho
(vlastním jménem Siddhártha Gautama) nemódní, což se vyznačovalo výhodou, neboť
k němu nositel měl menší touhu přilnout. Nicméně střih oděvu byl navržen
vysoce prakticky. V Indii mají lidé zvlášť krásné vlasy a také se
jimi patřičně pyšní, avšak tento pocit je stahoval zpět do hmoty, proto Buddha
Šákjamuni doporučil vlasy stříhat.

Mniši vstávají v časech libovolně jimi zvolených. Vždy
záleží, jaké měli povinnosti minulý den, neboť se často věnují buddhistickým
skutkům do pozdních hodin. Tedy vstanou okolo 8 h ranní a v klidu
mysli pojmou snídani, kterou si předtím sami připravili. V čase 9 h až 11 h
se věnují komunitě, řeší jejich problémy, pomáhají s duchovními otázkami,
ale i s běžnými starostmi. Mnich jí své poslední jídlo nejpozději do 12 h,
jelikož složil slib omezení jídla, který přispívá k větší koncentraci a aktivitě
na studium a práci v buddhistickém centru. Mnichové se drží pořekadla
„hlad je přehnaná žízeň“. Od 11 h do večera následuje vlastní praxe, meditace a
kontemplace, avšak často se stává, že mnich komunitě pomáhá až do večerních
hodin, proto svou praxi provozuje od večera do půlnoci.

Jako velmi rozdílný přístup si ukážeme život mnichů ve
Vietnamu, které již ve 3 h 30 min ráno budí hluboké zvony a ve 4 h již
provádějí společné modlitby. Spát ovšem chodí ve 22 h. Zde již vnímáme patrný
rozdíl jak z časového hlediska, tak z faktu společné meditace,
protože zde v Česku jsou meditace často samostatné. Vietnam je především
oproti Česku ovlivněn svou zeměpisnou polohou a vlivem počasí. Pokud totiž
mniši chtějí být aktivní, tak musejí vstávat takto brzo, neboť odpoledne
nastupují teploty, které veškeré aktivní snažení ztěžují.

Abychom se vrátili zpět do Evropy, bude vhodné uvézt příklad
i významného švýcarského centra Rabten Choeling, kde den začínají v 7 h
ranní púdžou (obřady spojené s recitací manter), následnou osobní praxí a
studiem, v 18 h večerní púdža, opět vlastní praxe a ve 22h až 23 h nastává čas
pro spánek. Zde již vidíme jistou podobnost s českým centrem.

Praxe

Buddhismus je o poslouchání, kontemplaci nad tématem a
meditaci. Medituje se nad tématy, jako je smrt, znovuzrození, karma aj. Tímto
docházíme k rozmýšlení nad myšlenkou a její postupné integraci do života.
Například tím docházejí buddhističtí praktikanti k zjištění, že žijeme ve
vězení, neboť jsme stále omezování, tělem, časem i nezvládnutými myšlenkami.

Především záleží, kterou tradici buddhista následuje,
dokonce i v rámci 4 škol je rozdíl. Budu se ale držet původního rozhodnutí
a nebudu popisovat běžně dostupné informace již popsané tolika knihami i
dokumenty, proto pouze krátce:

  1. Škola Théraváda doslova znamená „učení starších“. Jedná se o
    nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována v Thajsku, Laosu,
    Kambodži, Barmě a na Srí Lance.
  2. Škola Hínajána, jejíž stoupenci jsou vázáni slibem zabránit
    jakékoliv negativní akci způsobené ať už tělesně, energií nebo i jen myšlenkou
    a tím se snaží uvést do praxe učení Pravdy o utrpení.
  3. Škola Mahájána zdůrazňuje ideál bódhisattvy. Toho kdo dosáhl
    stavu předcházejícího stavu Buddhy a dále usiluje o probuzení.
  4. A škola Vadžrajána využívá všech možných nástrojů na cestě k
    probuzení. Vadžrajána sama sebe považuje za nejvyšší učení a tvrdí, že její
    metody vedou nejrychleji k realizaci stavu Buddhy.

 

Nicméně Buddha předal lidem 84 000 učení pro různé
lidské sklony a tendence, protože nikdo nejsme stejný. Tyto učení si můžeme
představit jako diamant, který má mnoho plošek, ale všechny jsou součástí onoho
jednoho předmětu. Existuje mnoho způsobů, jak do předmětu vstoupit, ale student
dochází k zjištění, že ještě potřebuje další a další možnosti. Nicméně stačí
poznat pouze jednu plošinu pro vstup do předmětu. V prvé řadě se mysl musí
naučit neškodit a pak pomáhat.

Buddhistické mystické proudy

Vkročíte-li na buddhistickou přednášku, tak ucítíte jistou
mystiku. V buddhismu je znám příběh Milaräpy (1052-1135), kterému zemřel otec,
když měl pouhých sedm let, a majetek jeho rodiny byl přenechán lakomým
příbuzným, kteří s Milaräpou a jeho matkou zacházeli velice špatně. Matka
zatrpkla, a jakmile byl její syn dostatečně starý, vyslala ho, aby se naučil
černé magii v naději, že se pak bude schopen pomstít za tyto křivdy.

Mladý Milaräpa se brzy naučil ovládat ničivé síly. Způsobil
pohromu ve své vesnici a zavinil smrt mnoha lidí. Avšak pro lítost z jeho
činů a zrušení negativního vlivu jeho karmy nahromaděné kletbami černé magie se
stal po delší cestě osudem ve svých 38 letech učněm velkého lamy Marpy, který
Milaräpu uviděl přicházet ve vizi. Marpa mu dovolil zůstat v Lhothagu, ale
odmítl mu přístup do užšího kruhu zasvěcenců a nepředal mu žádná učení.
Po šest let bylo s Milaräpou zacházeno jako se služebníkem a byl
podrobován velmi těžké fyzické práci. Po několika neúspěšných pokusech nakonec
postavil devítipodlažní věž podle Marpových speciálních přání.

Milarepa nakonec všechny zkoušky zvládl, špatná karma se spotřebovala
a Milarepa brzy dostal nauky a iniciace. Marpa ho připravil na život v meditaci
v ústraní a udělil mu tajné nauky Náropy, zvláště Vnitřního tepla „tummo“. Oděn
pouze do bavlny, žil Milaräpa mnoho let v naprostém odloučení v jeskyních
vysoko v horách. Usiloval o to, aby přivedl k dokonalosti nauky, které mu
byly předány.

Léta ubíhala a jogín oděný do bavlny dosáhl plného osvícení.
Lidé o něm slyšeli a hledali ho, aby mohli poslouchat písně, kterými objasňoval
své učení. Potom, co dokončil odosobnění trvající celých devět let, začal
přijímat žáky. Žil i nadále velice skromným životem, šířil své nauky skrze své
mystické písně, z nichž se hodně dochovalo dodnes. Stal se známým v celém
Tibetu.

Milaräpa zemřel ve věku osmdesáti čtyř let a zanechal za sebou
osm „velkých“ a třináct „méně významných“ žáků. Pět z osmi žáků nepředalo žádné
nauky a odešli přímo do jemnějších říší. Tři zůstali v tomto světě, z nichž dva
obdrželi a předali tajné nauky Náropy.

Buddhismus učí o bytostech bez hmotných těl, kterým mniši
pomáhají, ale také si od nich pomáhat nechávají. V případě nemoci nebo
napadení člověka od takovéto bytosti může znalý mnich využít síly bytostí zvané
Prétové (Hladoví duchové), jež si Buddha zavázal slibem celou jejich hierarchii
a skrze Buddhu vyzvat vůdce těchto bytostí, aby dodržely své původní ujednání o
neškození. Většina těchto rituálů je pokojná, pro utišení bytostí, a až
v té nejnutnější chvíli dochází k zahánění. Výměnou dostávají Prétové
duchovní pokrm, který mniši přetvářejí z hmotného jídla při rituálech.

Každá bytost, ať s hmotným tělem nebo duchovním, člověk
či zvíře, se může po smrti narodit do jednoho z 6 typů zrození.

  1. Peklo
    Horká pekla:      bytosti zažívají
    nejhorší muka, nerozeznávají světlo od ohně.
    Studená pekla: bytost se postupně rozsýpá mrazem, ale nezemřou a opět trpí.
  2. Prétové
    Trpí dlouze hladem, neboť veškerá potrava, jenž najdou je přeměněna na popel či
    výkaly. Právě proto zde mohou mniši zasáhnout přeměnou hmotného jídla na
    duchovní a alespoň trochu jim pomoci od utrpení.
  3. Zvířata
    Jsou buď požíráni, nebo požírají.
  4. Lidé
    Nacházející zkušenosti.
  5. Polobohové
    Neboli Asurové něco mezi Bohy a lidmi, avšak mají velké množství hněvu a
    žárlivosti.
  6. Bohové
    Také Dévové, jenž žijí tisíce let, rodí se na květině již oděni, jsou zářící a
    pohlaví se určuje pouze podle hlasu. Avšak i Dévové trpí a to na sklonku svého
    života, asi týden před ukončením, neboť se začnou potit, vypadají jim květiny
    z hlavy a ostatní Dévové na ně nesnesou pohled a zapudí je. Protože vidí
    minulost, přítomnost i budoucnost, tak velice trpí, neboť si uvědomují, do jakého
    zrození nyní půjdou, například že se narodí jako zvíře, neboť vyčerpali svou
    dobrou karmu. Právě proto se buddhističtí mniši modlí, aby se zrodili do světa
    Dévů, kde je budou učit Buddhové a budou praktikovat Dharmu, jenž jim pomůže ve
    vysvobození.

Vrátím se opět k praktickému mysticismu, buddhistická
magie funguje postupem: Meditace upokojení Šinä, přání, příležitost,
pomíjivost, příčina a následek, důvod, zpřítomnění, dodání světla, barvy,
tvaru, mantry, možné propojení s identifikací, následné rozpuštění a
věnování.

Výsledky můžeme sledovat ve vnitřním pohledu prosycením
případu novým vlivem, změnou charakteru objektu a získání nových možností.

A z vnějšího pohledu jsou pozorovatelné změny vnímání světa a
nové životní situace, snad i nová karma. V buddhistické magii bychom
se avšak museli stát zasvěcenci, neboť se jedná o téma pouze pro hrstku
vyvolených.

 Mezi jeden z nejdůležitějších návodů avšak patří
Tibetská kniha mrtvých „Bardo Thodöl“ vysvobození v bardu skrze
naslouchání. Zasvěcuje do různých fází posmrtného mezistavu (bardo). Začíná
mezistavem v hodině smrti (čhikhä bardo), který je stavem jasného světla,
zjevujícího se bytostem v okamžiku umírání jako základní přirozená
vlastnost prvotního ducha. Nedokáže-li nás to vysvobodit, jsme seznamováni s
„mezistavem prapodstaty“ (čhöňi bardo), charakterizovaným výjevy božských podob
představujících odraz jasného prasvětla. Když ani to nás nevysvobodí, jsme
poučováni o „mezistavu vznikání“ (sipä bardo), pro který je příznačný bezpočet
iluzím či snům podobných vizí ducha a hmoty. A když ani tímto nejsme
vysvobozeni, dostává se nám poučení o „mezistavu rození“ (kjenä bardo),
zaměřeného na vstup do matčina lůna a posléze výstup z něho do nového
zrození.

Nacházíme i věhlasné hermetiky praktikující mimo egyptského
směru také východní. Patří mezi ně například František Bardon, Jan Kafer a
Pierre de Lasenic, jenž praktikují tibetské léčení, rozklad bytostí jenž nás
destruktivně ovlivňují známé v češtině pod názvem „larvy“, jenž jsou
tibetskými mnichy také odvolávány a další hermetické působení.

 

Vliv buddhismu na společnost

V celé této práci jsem již často podrobně
vysvětlil, jaký vliv má buddhismus na společnost, jak mu dobře rozumět,
jak se člověk mění, co nového přijímá, avšak pojďme si přesto shrnout
nejdůležitější poznatky.

Díky tomu, že buddhisté přijímají zásady chování, tak čím
více se jich v zemi nalézá, tím lepší společenské klima nastává. Však
uvažme, buddhista nemůže krást, lhát, ubližovat, každému pomáhá a ke všem je
milý.

Právě proto byl buddhismus v některých zemích zakázán,
neboť politika systémů šla rozdílným směrem od láskyplného, který by mohl právě
buddhismus narušit. A proto jsme v této době opět svědky návratu a
posílení síly této idey, filozofie, životního stylu a duchovního směru.

Lepší podmínky pro život s konzumním stylem života
nezaručují zákonitě šťastnější život, ten si totiž tvoříme každý sám, stejně
tak musíme žít sami se sebou. Navíc jestliže nemiluji sám sebe, jak mohu (umět)
milovat i jiné bytosti. V tomto velmi pomáhá na Západě oblíbená
buddhistická meditace, která tělo i mysl celkově zklidní, vše si promyslíme,
věnujeme se i maličkostem, na které bychom jinak neměli čas, napadají nás
různé životní možnosti, ale především si uvědomujete sami sebe. Umíme pak být
se svojí myslí v trvalém štěstí a vyrovnanosti.

 

Meditace

Již je zřejmé, že meditace je lék života, nástroj k
uzdravení sebe sama a k životní rovnováze ve všech oblastech života.
Pomáhá nám zbavit se strachu, stresu a bolesti. Meditace je lékem na nemocnou
psychiku, a protože příčiny všech nemocí jsou právě psychické, každý může
meditací uzdravit sám sebe. Bolest hlavy, zad nebo zubů je možné eliminovat
krátkou meditací, ale k odstranění nemoci už je většinou nutná pomoc odborník,
nebo léčitele. Umění meditace má v sobě každý, jen je třeba jej nalézt a
rozvíjet tuto schopnost.

Například v největší nemocnici Číny se pacientům nepodávají
žádné léky k uzdravování. Léčitelé se tu snaží pacienty naučit léčit sami sebe,
a to meditací zvanou Zhi-Neng Gi Gong. Při ní nemocní provádějí různé pomalé a
klidné pohyby a se zavřenýma očima si u toho představují léčivou energii, která
blokovaný tok uvolňuje, a tím obnovuje narušenou harmonii. Je to jedno, jakou
nemocí člověk trpí, jestli je akutní nebo chronická. Většina pacientů se po
tomto opakovaném cvičení cítí vyléčena a symptomy už se u nich nevyskytují.
Stejně takto blahodárně působí i buddhistické meditace, které se mají účelně
provádět alespoň jednou denně.

 

Praktický zážitek z meditace

Na každého jedince může položení do své mysli působit
s rozdílnou silou, uvádím zde proto typický příklad z hluboké
meditace od Martiny Hynštové, pro kterou je zkušenost s buddhismem klíčová
pro pochopení svého vnímání podmíněnosti existence všech jevů.

„Sedím v zahradě a vnímám, jak se kolem mě zakřivuje prostor na základě
myšlenek, které mám v sobě. Přikládám ruku ke stromu a on se těsně před mou
dlaní ohýbá, reaguje na mou myšlenku. Rozhlížím se a uvědomuji si, zakouším
hluboký intenzivní pocit, že to vše kolem mne je pouze můj mentální konstrukt,
že to vše je výsledkem mé mysli a myšlenek. V pozadí za stromy jsou malé
tenké nitky, zlatavé, tepají svým tempem, probíhají vším, zemí, stromy, trávou.
Ráno v metru cestou do práce vnímám stejné pocity, jen zesílené přítomností
dalších lidí. Fyzicky pod rukama cítím, jak my všichni dohromady svými
myšlenkami zakřivujeme naši realitu, tvoříme ji každou vteřinou jako
výslednici, průsečík všech našich myšlenek, posilovaných emocemi, které
vystřelují projekce do prostoru. Z korunní čakry každého člověka vystupuje
nitka a propojuje se s nitkami ostatních lidí a to vše dohromady tvoří matrici,
kterou nazýváme realitou. S tím vším se propojuje úžasný pocit uvědomění, že my
jsme tvořiteli naší reality, která je tímto způsobem naprosto nestabilní a ve
své nejhlubší podstatě vlastně nereálná. Je to neustálá energetická tvorba
toho, co se nám děje a co smyslově vnímáme, promítáme si neustále obraz
reality, který je každou vteřinou vybírán z nekonečna možných obrazů naší
mysli i obrazů, které mají ostatní bytosti ve svých myslích, nekonečný tanec
proměnných. Ale ten zdroj, promítaných myšlenek či obrazů, lze ovlivnit,
usměrnit a zacílit. Člověk tedy není zajatcem reality, osudu, navíc i jeho
vlastní tělo, vnímané tak reálně, je taky jen velmi intenzivní, zhuštěnou
projekcí, obrazem jeho vlastního sebevnímání, bytost samotná tedy není součástí
svého těla, ale její tělo je součástí, podmnožinou bytosti samotné.“

Na tomto příkladu můžeme přesně spatřit, že svůj život si
vytváříme skrze myšlenky a ovládnutím své mysli může nastolit pro nás
nejpřijatelnější životní postoj.

A na závěr

Naše mysl často sklouzává k nedokonalosti, nevědomosti,
neznalosti a sobectví, které vedou k přáním, žárlivosti, nenávisti,
hrdosti a dalším nechtěným vlastnostem. Takže skutečné příčiny utrpení v našich
myslích jsou způsobené neznalostí a egoismem. Na druhé straně tam jsou
také příčiny pocitu štěstí v naší mysli, to jsou stavy mysli jako spokojenost,
skromnost, laskavost, soucit a trpělivost. To jsou skutečné příčiny
pravého štěstí. Jestliže dosáhneme těchto vlastností, pak je možné cítit
štěstí při příjemných okolností, ale také i když okolnosti nejsou
pozitivní. Nemohou nás totiž rozptýlit.

Je možné zbavit se nedostatků v mysli, protože nejsou
“přírodní” a nemají důvod být stabilní, jsou způsobeny falešným
pohledem. Mnozí z nás máme falešné názory, avšak když se pokusíme je
prozkoumat, tak můžeme vidět, že často nevidíme skutečnou povahu lidí a předmětů,
protože to, co nám v tomto pohledu brání, je naše vlastní ego. Při
našem vnímání událostí, předmětů či lidí velmi často pozorujeme jejich obraz,
ale podstatu vnímání zabarví naše ego. Když vidíme někoho, jako nepřítele,
tak zřejmě toto není jeho povaha, protože nikdo se narodil jako nepřátelský,
naopak další lidé jej mohou vidět jako dobrého přítele. Takže jsme velmi
ovlivněni našim egem. Je dobré o tomto vědět a nezůstávat v těchto
zaslepených postojích.

My, jako lidské bytosti jsme schopni hodně věcí změnit, máme
velký potenciál. V učení Buddhy se říká, že pravděpodobnost zrození se jako
lidské bytosti je velmi nízká a že je to výtečná příležitost, abychom toho
využili. A ještě nižší je pravděpodobnost, že se dostaneme do kontaktu
s Dharmou, s učením Buddhy.

Vše hmotné okolo nás lze podle buddhismu charakterizovat
jako podmíněné a pomíjivé. Z tohoto pohledu se ocitáme v
prázdnotě vlastního bytí. Pokud je něco prázdné, jak může tedy být i
nepodmíněné a trvalé. Ocitáme se ve světě myšlenkových bludů a cesta vede skrze
vysvobození ducha a prohlédnutí světa „Samsara“, jenž nás učí poznání
znovuzrození pro poznání pravé skutečnosti jevů. Je třeba poznamenat, že
tvrzení prázdnoty všech věcí nelze v tomto bodě popřít, neboť se ocitáme
v omezenosti reality obyčejného světa, tedy ve světě duality a změny. Můžeme
pouze popřít, že má vlastní bytí, čímž se rozumí skutečnou existenci. To
znamená, že vše je závislé a přechodné oproti nezávislému a trvalému. Ve
světě jevů vznikají hodnoty pomocí příčiny a následku, a takto další příčiny
a stav dalších následků dává vzniknout následným hodnotám.  Tento
pohled na jevy existující mezi absolutní existencí a neexistencí je další krok
v půli cesty Buddhy.

Prázdnota je ovšem mimo chápání a odolná vůči našemu
myšlení, protože je rozdíl rozumět, mluvit a zažít. Mniši rovněž
zdůrazňují, že vědomí prázdnoty je intuitivní a je dosaženo pouze
prostřednictvím meditace, protože člověk nemůže dosáhnout osvícení a poznat
prázdnotu tím, že přijímá určité teze.

Každý může dosáhnout osvícení, ale cesta k tomu je velmi dlouhá.
Může to trvat dokonce i několik životů. Pokaždé, když člověk nebo zvíře
zemře, převtělí se do něčeho jiného. Toto je nekonečný cyklus naší existence „Samsara“.
Svými nynějšími skutky určujeme svou karmu pro příští životy. Pokud v životě
děláme mnoho dobrých skutků, náš příští život bude o to krásnější. Pokud děláme
i špatné skutky, náš příští život bude o to tvrdší.

S tím souvisí i změna stylu života, kterou sledujeme v
pojídání masa a s tím spojenou praxi o nezabíjení. Buddhismus praví,
že mezi námi a zvířaty, například hmyzem není rozdíl. Při hezkém počasí vylézá
a stejně jako my se snaží založit rodinu. Češi i lidé ze Západu docházejí
k názorům, že zvířata neprovozují umění, ale kdo již dokáže
s jistotou tvrdit, že umění nutně směřuje ke štěstí? Navíc jistě náš
pohled zjihne při pohledu na uměleckém vyjádření křídel s pigmenty o
nádherných barvách nebo při dokonalosti pavoučí sítě. U buddhismu je jeden
z důležitých aspektů soucit, který vyjadřují jak lidé, tak zvířata.

My všichni jsme na tomto světě dobrovolně a o vlastní vůli, vybrali
jsme si tělo pro zrození a máme touhu učit se a zdokonalovat, nejvyšší
imperativ je zákon zachování energie, jak zaseješ, tak sklidíš, kde je vzato,
tam se musí později zpátky doplnit, není obětí a viníků, černé a bílé, dobré a
zlé, všichni máme svobodnou vůli a volné ruce k rozhodování a neustálá změna a
výměna je skutečně jediná konstanta. Každá událost má svůj význam a ten dříve
nebo později pochopíme. A nikdy tu nejsme sami, je to jen naše svobodná vůle a
volba, která nás uvrhává do samoty

Osobně jsem potěšen vývojem buddhismu v České
republice, neboť jsem zde díky tomu potkal mnoho lidí, se kterými jsem cítil
hlubší spojení a teprve po dlouhé době zjistil, že jsou buddhisté. Zaujalo mě, kolik
možností je při projevení víry ve svou věc a jak rozmanité jsou různé
organizace a skupiny. Líbila se mi skutečnost, že studenti mají možnost poznat učení
buddhismu díky otevřenosti rozvinutých komunit. Mé osobní zkušenosti
s buddhismem, kdy jsem v buddhistických centrech promlouval o životní
cestě, studoval i meditoval, mi potvrdily radost světa bez omezení.

I díky buddhistickému vedení se lidé stávají více
vyrovnanými, jsou šťastnými za svůj život, uvědomují Láskyplný půvab světa a
mají udán směr, kam po své vlastní analýze mohou směřovat. Avšak každý sám za
sebe. Buddhistická učení vedou k samostatnosti a odpovědnosti za svůj
život. Buddhista především pochopí důležitost svého jednání ve vztahu ke
karmě, neboli příčina vyvolá následek. Společenství buddhistického směru
neškodí a co ještě lépe, pomáhá. Žák se stává více vědomým a žije sám za sebe,
místo aby využíval okolí pro své cíle.

Jestliže se stáváme milujícími, soucitnějšími a méně
agresivními lidmi, pak se pohybujeme správným směrem. Někdy je i chvilková
meditace velmi silná a dokáže nás postupně proměnit v milující bytost s
radostnou myslí, nepociťující strach a chápající svět v hlubokém pochopení.

 

Tímto děkuji své rodině za podporu, mnichovi Sonamu Lundrupovi z centra Rabten
Čhödarling pro tibetská buddhistická studia v Liberci za trpělivou pomoc. Poděkování patří taktéž Martině Hynštové, jenž nás nechala nahlídnout do hluboké meditace.

Zdroje:

Centrum pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling. TROJANOVÁ, Kateřina. RABTEN ČHÖDARLING. Rabten Čhödarling [online]. © 2009-2012 [cit. 2012-06-07]. Dostupné z: http://www.rabten.cz/default.aspx?pg=11238ba1-adcd-4675-aeee-bd706d3a4d0a

Milarepa, (online, cit. 2012-05-20), dostupné z http://www.karmapa.cz/historie/milarepa/

KOLESA, P.; Buddhistická magie, (2007), (online, cit. 2012-05-25), dostupné z http://akce.grimoar.cz/prfuk/podklady/08_petr_kolesa.ppt

TÄNDZIN, G.; LYGŽIMA, CH.; KOLMAŠ, J.; Tibetská kniha mrtvých, Bardo thödol, Praha, 2008, Argo, 133str.; ISBN: 978-80-257-0062-4, list 1.

HYNŠTOVÁ, Martina. 7.6.2012.

THE PHILOSOPHICAL BASIS OF MAHAYANA BUDDHISM. SMITH, Barry D. Crandall University [online]. 29.06.2011 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.abu.nb.ca/courses/grphil/ephil/MahaBud.htm

 

Úvodní obrázek:
Liberecké buddhistické centrum,  zcela vlevo dole liberecký mnich Sonam Lundrup
a vpravo dole mnich Jiří.

 

Chceš poznat mnohem více? Doporučujeme:


  • Vládce Síly - Tvoř svůj svět

  • Celodenní Workshop Astrální cestování

  • Užij si hlubinné audiomeditace Láskyplného světa 🙏🏻

  • 🌿 Láskyplný svět je výrobcem produktu AY!energy z tropických pralesů.⚡️ Koncentruj se na své pravé já 🌱


    •  
    •  
    •  
    •  
    •  
    •  
    •