„Už dlouhou dobu se snažím meditovat a během toho se mi stávají zvláštní stavy. Lehnu si, zavřu oči, snažím se soustředit na bod mezi očima. Pak moje tělo začíná brnět, hlavně hlava. Někdy jak se soustředím na bod, tak mě rozbolí čelo. Pak se dostávám do stavu, že už necítím nohy a jako bych se propadla do černa. Myšlenky pryč. Tělo necítím. Nic neslyším. Prostě prázdno. Prostě jen jsem. Je tohle meditace?“
Dalo by se odpovědět jednoduše: „Ano, toto je meditace.“ Vy konkrétně, pakliže prohloubíte a zesílíte fázi brnění těla, můžete docílit i astrálního cestování. Stav, který popisujete dále, je již plnohodnotná meditace. Pojďme si meditaci rozebrat trochu detailněji. Meditace je stav našeho bytí, kdy jsme:
Pakliže si např. vychutnáváme šálek zeleného čaje a naše mysl se soustředí pouze na detaily hrníčku, vůni a barvu čaje, sledujeme vlnky na hladině zelenkavé tekutiny, pomalu zvedáme hrníček k ústům a vychutnáváme každý sebejemnější odstín chuti… pak i toto je plnohodnotná meditace. Zcela do detaily poznáváme jednu věc, kterou obdivujeme a jsme nadšeni jako malé dítě z pozorování hmotného světa. Ovládli jsme naši mysl, která nám neutíká od televize k rozhovoru s partnerem, zpět k čaji, k práci, pes chce jít na procházku, s dětmi udělat úkoly, vyprat prádlo, dojít nakoupit… Ejhle... „Ten čaj už je vypitý? Ani jsem si nevšimla.“
Pakliže vás tíží myšlenka, se kterou si nevíte rady, máte před sebou složitý úkol či velký projekt, stačí usednout do pohodlné pozice, chvilku vnímat svůj dech a pak si představit, že se před vámi tato vaše velká myšlenka zhmotnila. Prohlížejte si ji ze všech stran, nechte se jí chvilku pohltit, pak si s ní hrajte jako s modelínou. Analyzujte, inovujte, usměrňujte. Vše, co bude potřeba. Vaše plná koncentrace právě na tuto jednu myšlenku a ignorování okolních myšlenek a hmotného světa vám přinese nečekané výsledky.
Zde se můžeme soustředit např. jen na náš dech, bílý či černý prostor, brnění těla, fialový bod mezi očima. Je to prožívání různých stavů našeho vědomí a bytí v jeho různorodých sférách. V těchto stavech bytí se začínáme seznamovat s naší podstatou – nemusíme mít v hlavě miliony myšlenek, nemusíme vnímat své fyzické tělo, a přesto stále existujeme. Co tedy jsme? Od tohoto kroku je již jen kousek k tomu, opustit i tuto jednu myšlenku. A nastává…
Krásně ho v dotazu popisujete. Většinou se naším vědomím někam propadneme, či naopak vystoupáme výše, přestaneme vnímat naše fyzické tělo a jen jsme. Ze začátku se dá vnímat „jsem šťastný.“ Poté přejdeme do „jsem klidný“, následuje „já jsem“, později „jsem“, až se dostaneme do nicoty, kde postupně opouštíme naše vědomí. Krásná je poté vědomá cesta zpět dolů (či nahoru) k tělu, kde nabíráme veškerou sílu a identitu a můžeme jít tvořit svůj vědomý život.
Pakliže chcete meditovat, není nutné hledat složitosti. Stačí si jen sednout a být – myšlenky ze začátku budou chodit jako zběsilé, zkuste se jimi nenechat ovládnout a jen je pouštět dál a dál, se zájmem je pozorovat… Můžete každou myšlenku zabalit do balónku a pustit ji daleko k nebi a čekat, která další myšlenka přijde. Postupem času frekvence myšlenek bude řídnout a budete se dostávat hlouběji do sebe. Jestli se vaše mysl stále brání, podívejte se na jednoduchý návod, jak ji ovládnout a nenechat se ovládat. Návod na Tři stupně k ovládnutí mysli ZDE.
