Komfortní zóna – příběh o trpaslíkovi

Sotva jsem se rozhodla každý den meditovat, život se mi několikrát převrátil a já jsem se dostala opět do vleku událostí (namísto naopak). Jsem poslední dobou v dost velkém tlaku, který se začíná projevovat i na fyzické stránce (i autoimunitou)… ve skutečnosti vidím ve zvládnutí druhé lekce cesty Vládce Síly naději a ten správný směr, jak moji situaci utnout. Jen je to, jako by mě drželi čtyři silní bodyguardi a nechtěli mě nechat v přítomném okamžiku, v klidu, dýchat…

 Máte pro mě prosím radu?”

Ve chvíli, kdy se rozhodneme v našem životě udělat jakoukoli změnu, přichází zcela automaticky zpětná reakce v podobě pochybností o rozhodnutí a naše mysl dokáže vyprodukovat spousty poměrně dobrých argumentů, proč to, o co se snažíme, je hloupost, a měli bychom jít dělat něco užitečnějšího, v lepším případě dokážeme vymyslet alternativu našeho rozhodnutí, které bude „určitě mnohem lepší“.

Pojďme si vzít konkrétní příklad:

Ráno usedneme do meditace a nastavíme si budík na 10 minut. Učinili jsme rozhodnutí, že budeme 10 minut meditovat. S touto myšlenkou usedáme, zavíráme oči a začneme pozorovat naše myšlenky. Přibližně tak za 3 až 5 minut přijdou myšlenky: „Co tu dělám? Takhle ztrácím čas, když ještě musím umýt nádobí. A stejně se takhle meditovat nenaučím, zítra zkusím něco jiného.“ A tak vstáváme a jdeme žít ve starém automatickém režimu. Kam zmizelo naše původní rozhodnutí o pouhých 10 minutách, které si věnujeme? Ještě před pár minutami nám přišla meditace jako to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, a teď si myslíme, že je lepší jít umýt nádobí. Proč vyhrála najednou zcela protichůdná myšlenka?

Hlavně být v bezpečí, aneb jak je to s komfortní zónou

Myšlenkový trpaslík

Představme si naši mysl jako domeček velmi plachého a podezřívavého trpaslíka. Žije si ve svém domečku vcelku spokojeně a klidně 18 let, 25 let, 30 let (kolik je vám?) a každý den používá tytéž věci. Miluje pořádek, a tak každou činnost i věc zabalí do úhledného balíčku s mašličkou a jmenovkou a přiřadí tomu čestné místo ve svém domečku. Má tak jistotu, že to, co se nachází uvnitř jeho domečku, je bezpečné a zajišťuje mu životní komfort, na který je zvyklý.

Jednou si nám však postěžuje, že se chce naučit angličtinu.

A tak my za ním jednoho krásného dne přijdeme a s nadšením mu podáváme do domečku učebnici angličtiny. Trpaslík je trochu zmatený, vyděšený, ale zároveň nadšený. Ale než si tu učebnici úhledně zabalí a dá ji mašličku s jmenovkou, nechá ji několik dní ležet na stole a důkladně ji pozoruje. „Už teď mám v domečku málo místa, ještě hledat místečko pro nový balíček. To mi tak chybělo.“

A tak uplynou 3 dny, kdy se nadšeně učíme nová anglická slovíčka. Ale pak dojde na lámání chleba a trpaslík začne být nejistý. „Tyjo… on to asi myslí s tou angličtinou vážně. Já ale nechci hledat nové místečko. Vždyť takhle, jak tu žiji, je mi dobře. Co se tu děje? Tohle nemůžu dopustit. Já u sebe v baráčku nic měnit nebudu a ta učebnice musí okamžitě pryč.“

A tak se trpaslík sebere a jde si s námi promluvit. Jak? Promlouvá k nám skrze naše myšlenky, naším hlasem… je velmi záludný. On moc dobře ví, že když za námi přijde a vynadá nám, tak ničeho nedosáhne, na tohle se musí strategicky, postupně, mile. A tak začne: „Už jsi se naučil 100 nových slovíček, dneska si můžu dát pauzu. Včerejší den byl skutečně náročný a stejně bych se na to dostatečně nesoustředil.“

A trpaslík se raduje. Pro dnešek vyhrál a zítra pokračuje.

„Málo jsem se vyspal a musím si odpočinout před schůzkou. Raději si dám čaj a pustím si hudbu. Učit se budu zítra.“

Juchůůůů… 2:0 pro trpaslíka.

A takto trpaslík pokračuje pár dní, většinou mu stačí týden, poté již přestaneme angličtině věnovat pozornost a on tak může učebnici vyklidit z baráčku. Vyhrál! Bude žít dál ve své chaloupce, tak jak je zvyklý, a nic nebezpečného tam nepustí. Co když bychom se vážně naučili angličtinu? To potom budeme cestovat? Poznávat nové lidi? Číst cizojazyčné články? To mu tam budeme neustále nosit nové a nové věci, které on bude muset zabalit, pojmenovat a najít nové místo v tom přeplněném baráčku? Nene… tohle ne… zůstaneme pěkně tam, kde jsme, v našem starém baráčku, zóně komfortu.

Jak vyzrát na trpaslíka?

Ať už k nám náš vnitřní trpaslík promlouvá jakkoliv, používá sebelepší argumenty, my si musíme jít každý den za svým cílem. Každý den znovu učinit ono rozhodnutí, že chceme žít lepším životem a nad naším trpaslíkem vyhrát. On brzo pochopí, že zabalit novou věc nemusí být otrava, a naopak si to může užít a z protivného podezřívavého trpaslíka se změní v nadšeného štístka, který vítá každou novou příležitost.

Trpaslík není sám – bydlí v obrovské vesnici.

Tak jsme přesvědčili našeho trpaslíka, aby s námi táhl za jeden provaz. Jenže nastává další a o to větší problém. Tenhle původní zapšklý trpaslík není na tomhle světě sám. On je obklopen ostatními zapšklými trpaslíky, kteří si do této chvíli společně spokojeně žili ve vesnici, kde každý má svou úlohu a vše tu šlape jako po drátku. Nic neměnit.

Jenže náš trpaslíček začal měnit svůj baráček. On se dokonce začal usmívat a učit se nové věci! Co když se zbláznil a bude je ohrožovat! To nemůžou starousedlíci dopustit!

A tak podle toho, jaké jsou povahy, začnou našeho trpaslíka pěkně přemlouvat, ať se vrátí zpátky. Někteří přemlouvají, jiní začnou nadávat a útočit, někdo nenápadně přestavuje domeček našeho trpaslíka. Udělají naprosto cokoli, jen aby byli v bezpečí staré vesnice.

A co má dělat chudák náš veselý trpaslík? Má několik možností:

  1. Být největším šťastným ignorantem na světě a dál si pokračovat ve svém novém spokojeném stylu života. Tak ostatní trpaslíky přesvědčí, že jeho chování je bezpečné a jim nijak neubližuje. Stačí opět vytrvat… překonat prvotní nátlak vesnice a pak již bude dobře. Možná dokonce budou inspirací pro ostatní trpaslíky, kteří ho budou následovat. Vždyť ten náš v novém stylu života přežil dostatečně dlouho a vypadá to tedy bezpečně. Proč to tedy taky nezkusit?
  2. Odejít z vesnice a založit svou novou osadu, do které pozve stejně nadšené trpaslíky, jako je on sám. Všem ostatním vstup zakázán.
  3. Nechat se přesvědčit a stát se opět zapšklým podezřívavým trpaslíkem. Vždyť jich je tolik, tak asi mají pravdu, že na mě bude něco divného.

Jakou možnost si zvolíte vy?

Nestačí změnit jen naši vědomou mysl, ale i našeho vnitřního podvědomého trpaslíka a následně přesvědčit všechny trpaslíky ve vesnici, že naše chování je bezpečné. Není to lehká cesta, ale pakliže vytrváme, tak i tento příběh o nás a našem trpaslíkovi můžeme ukončit větou: „Žili spolu šťastně až do smrti.“

Jak ještě lépe na Trpaslíka?

Tipy jak ho přemluvit, aby táhl za jeden provaz – zde.

Jaké máte zkušenosti s Trpaslíkem?

“No super, konečně mám jasno, konečně mi to někdo vysvětlil..TRPASLÍK..to je to, co mě ovládá 😀 A od ted o něm vím a mám ho v hledáčku, už se za nic neschová, jeho hra je odtajněna …skvělééé, děkuji.”
Daniela

 

“Podobného trpaslíka mám také”
Jitka

 

“Přečetla jsem si článek s obsahem pojednávajícím o TRPASLÍKOVI. A náhle jsem pochopila, že je to celé o mě, pro mě a mého trpaslíka . Děkuji, děkuji, děkuji (mimochodem výborná metafora – trpaslík a domeček – dárečky, mašličky, zabalit, uložit) , vrátilo mě to krásně zpět…(měla bych vařit večeří, vybalit nákup, poslat faktury, ale já si jdu s radostí psát e-mail pro Vás .., usmívám se, venku ještě svítí sluníčko, štěká pes a mě je krásně..) Cítím se komfortně, nádherně, svobodná..Vše počká a já si užívám toto psaní. 
Můj trpaslík říká, napíšeš to zítra, no a zítra řekl: “hele vůbec nevadí, dnes to už nestihneš, napíšeš to zítra – to je taky den, no a pak přišlo další zítra. A on říká „hele dnes toho máš moc, ono to ještě ten jeden den počká, když to vydrželo do ted“. A pak přišla návštěva a pak jsme jeli na výlet a pak jsem přišla pozdě a chtělo se mi spát, pak šla do práce, pak nákup, úklid, praní, myčka atd. atd..apod. A ted jsem pochopila, že to je jeho výborná taktika. Nenadává, nezlobí se, nekřičí, jen odsouvá a odsouvá a vysvětluje, proč odsouvá..Je to zkrátka malý Lumpík a umí v tom výborně chodit a pěkně trvalo, než jsem odhalila jeho taktiku. Díky Vám, co jste na něj ukázali prstem a pak jsem ho hned poznala a uviděla…ted už se mi za nic a za nikoho neschová ..mám ho v hledáčku.. už mu na to neskočím.. ”
Daniela
“Hezká metafora 🙂. Už mu musím dát konečně na prdel! :D”
Dominika
Překonání Trpaslíka
“Pro mne byla tato ranní meditace výzva. Dlouho jsem vnímala obrázky meditujících mnichů uprostřed davů, tak moc jsem to chtěla zkusit! Jak to dokážou? Jen tak být? Na začátku jsem našla během minuty dvacet výmluv proč to nejde,  a překvapením pro mne bylo, že se stydím. Jak na mne budou koukat? Co budou říkat? A tak, uprostřed rodiny jsem nahlas řekla, jdu meditovat. A ono to nikoho nezajímalo. Syn si sedl na mne a byl spokojený, babička si sedla vedle mne a četla si, rodiče si dělali kávu a vedli ranní rozhovor a do toho sem tam přišlo i soustředění na dech:-) ale každý den je to snazší. Vždyť jen praxe dělá mistra:-)”
Aneta, Vládce Síly

Korektura Jaroslav Hála
Foto Pixabay



Celodenní Workshop Astrální Cestování,

LIBEREC 22.9.
BRATISLAVA 29.9.



  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •