Kupa duchů následuje Cestu

Kupa duchů následuje Cestu

Ponořit se do minulosti a vidět pravdivé události jde za určitých podmínek podniknout, neboť všemi kouty světa vedou silové cesty historií, ve kterých se zachovávají mnohé síly pro možnost čtení a vidění událostí jako z přítomnosti. A právě tuto zkušenost jsme zažili s mým bratrem Rackem při cestě na Sázavský kostel. Místo života a smrti svatého Prokopa, vyslyšených proseb a zázraků, u něhož se nacházejí nejen tyto možnosti, ale ve velké míře i duchové - bytosti ze starých dob, nejvíce okolo roku 1500 n. l. Až do této chvíle se bytosti zdržující s návštěvníky, kteří chodí odpočívat do dnešního parku, dříve avšak uctívané jako svaté místo.

Stojíme u pozůstatku starého kostela, když v tom se pomaličku okolo nás zjevují právě tyto bytosti. Deset, třicet, padesát! Všichni jsou v celém parku a hledají pochopení, štěstí, lásku, naplnění a splynutí. Je cítit velký výdej sil, ale přesto klid. Času není nazbyt tak se ptám, zda mají někteří zájem o pomoc. Čtyři z nich ke mně pomalu přistupují a nechávají se vést světlem shůry, které pro ně žádám jako ukázku, kterou pak mohou mít celou, budou-li po pětiset letém čekání chtít. Dostali odvahu s jistotou, že mohou jít v životě dále a již nezůstávat v astrálním světě, bez možnosti získat fyzické tělo spravedlivou cestou a naopak jít opět dále. Ve chvíli dávané pomoci se návštěvníci parku v parném slunečném dni zdvihají a podvědomě nás s bytostmi zanechávají, aby mohli více působit očistné síly Univerza. Však samotné zvířata na toto místo nechodí, aby jim nebyla uzmuta životní síla.

Bytostných zájemců o pomoc stále přibývá, proto jsme s Rackem rozhodnuti, že nyní je čas najít lepší místo pro působení. Zády k bezpečí a předkem k nabídnutí pomoci se usazujeme na lavičkách, sbíráme své síly a díky napojení na Univerzum s jeho očistnou mocí se tak můžeme plně věnovat právě pomoci k navrácení bytostí do svého čistého domova, odkaď pocházejí. Dvě bytostné ženy a čtyři muži měli to štěstí, zbytek dostal alespoň ukázku, že to jde a je to radostné shledání. Pak odcházíme z toho místa, jež je po staletí uzavřeno do magického kruhu, aby se bytosti zdržovaly jen v těchto místech.

Co nás ovšem překvapilo, byla legenda o Prokopově-Čertově brázdě, kdy zbožný opat sázavského kláštera svojí duchovní silou zkrotil čerta, zapřáhl ho do pluhu a poháněje křížem vyorával hlubokou brázdu přes kopce a údolí… Brázdu táhnoucí se krajinou od řeky Sázavy kolem Kouřimi až do Chotouně u Českého Brodu. Při okraji lesa právě v místě pochopení čerta se nachází pluh, který sílu vyzařuje, avšak je původu novějšího. Celé místo dnes plně ovládli Dévové mocných stromů, kteří zajišťují bezpečí pocestným. Právě ono bezpečí náš přitom nejvíce zaujalo, neboť jsme čekali zbytky čertovských sil, ale... sv. Prokop svou práci odvedl vskutku dokonale ;) Je dosti možné, že se jedná o podobnost, mezi zkrocení čerta, kterého všichni nosíme v sobě a tím jsou neposedné myšlenky. Sv. Prokop možná šel na meditační chůzi a tím ho vyhnal.

Při cestě zpět ještě malá zastávka u neobydleného a nechtěného domu, ze kterého doslova sálala negativní síla, jež potřebuje nutně pomocnou ruku, avšak to již příště.