Realita není reálná

Na kurzu astrálního cestování jsem říkala, že se cítím jakoby v mlze, že nevnímám svět reálně, ale jako ve snu…přijdu si jako uvězněná na půli cesty mezi astrální sférou a sférou fyzickou. Nejsem ani tam, ani tady. Velmi těžko reálně cítím svět okolo sebe, zpívání ptáků, vítr, dotek trávy…vše cítím, ale vše je potlačené, utlumené. Výjimečně se mi podaří dostat se skutečně do reality, a to se velmi snažím si hlídat vědomé prožívání. Jen mi prostě přijde, že to není úplně skutečné, a nevím, jak se dostat do stavu, kdy to skutečné bude. Pamatuji si, že dříve jsem si vše dokázala užívat a vnímat velmi reálně. Dokonce i při meditaci s křišťálem jsem louku, na které jsem byla, vnímala stejně reálně jako svět, ve kterém fyzicky jsem…ale obojí mi vlastně připadá jako sen.

Máte úplně stejný stav jako já, Sidris a mnoho dalších. My již skutečně nevnímáme tuto hmotu jako reálnou, ale spíše jako sen. Ze začátku jsou tyto stavy náročné, ale postupem času, kdy si dovolím tento stav přijmout, přichází nádherný pocit klidu a volnosti. Již totiž víme, že máme jen svou vlastní sféru, která je tak velká, jak si my přejeme. Může být malinkatá, která zahrnuje pouze rodinu a okolí domova, ale může být i nadnárodní, když se rozhodneme tvořit velké věci. Toto rozhodnutí je jen na nás. Momentálně sedím v kavárně a pozoruji lidi, kteří prochází kolem, a skutečně mám vůči nim zcela nezúčastněný pocit. Jako kdybych se dívala na hodně velkou televizi. Ale můj notebook a dopis pro vás jsou velmi reálné, to chci právě tvořit a baví mě to – tomu skutečně věřím.

Tedy zkuste tento stav jen přijmout a usadit se v něm. Nebo jej můžete zcela odmítnout, což by znamenalo přestat meditovat, nejspíše popíjet trochu alkoholu, chodit na diskotéky s kamarádkami a žít běžný hmotný život s ostatními lidmi. Nebude to hned, ale za pár měsíců vás hmota opět přijme a vědomí se novému stavu také přizpůsobí. Momentálně máte výhodu, že jste ještě astrálně nevystoupila. V této fázi je návrat zpět do hmoty ještě docela lehký, ale ve chvíli, kdy reálně prožijete život nezávisle na hmotě, je odmítnout toto poznání již velmi těžké a přichází v podstatě až jako pud sebezáchovy. “Ne, to není realita. Byla to halucinace, já jsem normální apod.” Sama jsem toto zažila v 16 letech, kdy jsem samovolně astrálně vystoupila, bez jakýchkoli předchozích informací, a po několika takovýchto neplánovaných výletech a setkání s děsivými bytostmi (když jsem se bála, tak jsem automaticky přitahovala to negativní), jsem vše vnitřně odmítla, ale velmi rázně. Samovolné astrální cestování zmizelo, bytosti se neukázaly a já během pár měsíců zapomněla, že se něco takového dělo. Až o mnoho let později jsem již vědomě do tohoto poznání šla a bylo to, jako bych odemkla dlouho zavřenou krabičku, ve které se zážitky rozmnožily. Přicházel jeden nový stav a zážitek za druhým, bylo to velmi náročné na zpracování a implementaci do běžné reality. Proč to ale píši? Protože jeden z nejtěžších stavů, který jsem dlouho nedokázala přijmout, bylo nové vnímání reality. Reality, ve které je reálné pouze to, čemu chci věřit. Ale dokázala jsem to a nyní jsem za tento stav velmi vděčná. Dává mnoho možností.

Foto: flickr

Korektura českého textu Jaroslav Hála



Celodenní Workshop Astrální Cestování,

LIBEREC 22.9.
BRATISLAVA 29.9.



  •  
  • 2
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    2
    Shares