Staré skončilo a nové není… Nevím co dál.

Co kdybych se ocitla ve stavu, kdy mě najednou nic nedrží v současných vztazích, místě bydliště, současné práci…ve stavu, kdy můžu dělat cokoliv, být s kýmkoliv, být kdekoliv, stačí si jen vybrat, rozhodnout se, co dál. Ale v momentě, kdy ztratím to, co mám teď, mi nedává smysl vybírat si z čehokoliv… v momentě, kdy nic z toho nemám, mi přijde, že nemá žádný smysl se snažit o něco jiného, protože mi připadá, že vlastně nic nemá smysl a jde jen o to, co se tady na světě rozhodneme dělat, protože nás to baví. Co když bych ale v takový moment necítila potřebu vůbec existovat, když vím, že je to stejně všechno jedno, jen se musím rozhodnout?

Zdravím, váš stav je všem lidem velmi známý, ale jen vy se zamýšlíte skutečně do hloubky a již teď ve své úvaze to popisujete naprosto dokonale.

Porozchodová mezisféra

Nejlépe se nám bude tento stav chápat na partnerském vztahu.

Dlouhá léta s partnerem budujeme takovou vlastní sféru. Můžeme si ji představit jako bublinu, ve které jsme my s partnerem a všechny věci, které jsme společně vybudovali (domov, zážitky, styl oblékání, řeč těla, sny a budoucnost…) Ke všem těmto věcem je vázána naše společná energie. Jsme s partnerem šťastni a energie proudí, naše bublina (realita) je velmi pevná a my víme, kde se nacházíme. Jakmile nastanou ve vztahu problémy či se dokonce rozejdeme, tak odcházíme z této bubliny. Jakoby z ní lehce vystoupíme a díváme se, jak se postupně rozpadá. My nechceme budovat, partner taktéž ne. Realita je odsouzena k zániku.

Kde se vlastně ale nacházíme v tu chvíli my?

Díváme se na naši rozpadající se bublinu, ale již v ní nejsme. Zároveň nejsme ještě v žádné nové. Kolem nás je prázdno a plno zároveň. Jsme v meziprostoru, kde mnoho lidí může propadat depresi.

Hmota je přestává vázat a oni mají možnost jen v klidu být a rozhodnout se, co chtějí se životem dál. To ale téměř nikdo neudělá, protože si sednout do meditace a užít si ten klid, kdy na nás má hmota minimální vliv, není v jejich zájmu. Tento mezistav, kdy máme možnost poznat sami sebe – sebe jako individuální podstatu nezávisle na partnerovi a na hmotě – je pro mnoho lidí děsivý.

Být sám se sebou – děkuji nechci

„Já nemůžu být sama, to neumím.“ „Musím si najít holku, co si počnu sám?“ Máme možnost poznat sami sebe, ale to nechceme… ještě bych se sám ze sebe zklamal, zjistil, že se musím zlepšit a že takto to dál nejde. Raději honem hledáme nové pouto ve hmotě a začínáme budovat novou bublinu / realitu. Čím více se v této bublině usazujeme, tím jsme si jistější tímto světem, hmotou, a vyšší sféry nás již nevolají.

Tedy vy se nacházíte v tomto meziprostoru, a jelikož na sobě již delší dobu pracujete, tak máte skutečně na výběr, zda se chcete opět ponořit do hry hmota a života, anebo více meditovat a poznávat vyšší sféry a rozhodnout se, kam své bytí směřovat. Sama cítíte, že v meditaci je klid a není nic potřeba. Jste tam šťastná. Ale jakmile se pokusíte jít do hmoty, která v tuto chvíli pro vás není jasně definovaná, přichází chaos a nechuť cokoli tvořit. Pakliže budete chtít jít zpět do hmoty, tak vás potěším, že se stačí chytit hmoty jen za kousíček (třeba si najít vášeň ve stavění puzzlí, pití čaje, pozorování lidí…), a tím budete moci opět začít budovat novou bublinu.

Rozhodnutí je tedy na vás. Přeji mnoho klidu v meditaci a mnoho radosti ve hmotě.

Foto: flickr

Korektura českého textu Jaroslav Hála



Celodenní Workshop Astrální Cestování,

LIBEREC 22.9.
BRATISLAVA 29.9.



  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •