Tři mimotělní zážitky: Mentální / Lucidní / Nezměrně nicotné

Kdo se rozhodne zažít mimotělní cestování a poctivě vytrvá například dle návodu na astrální cestování, je svou odhodlaností předurčen k úspěchu. Podobně jako mnoho komentujících pod zmíněným návodem, či zcela dokonalým popisem od Petra, který se s námi níže detailně podělil o své zážitky. Vidíme tak, že opravdu každý si procházíme poznáním strachu o hmotné tělo, které je však vždy v bezpečí. Na mimotělní cestování si pouze musí zvyknout a právě proto je důležité snažiti se každý den.

Celkem spolehlivě mám lucidní sny, ovšem přímé metody pro astrální cestování u mě končí právě jen těmito projevy, které popisuje Sidris. Celková paralýza končetin, chvění, vibrace, návaly horka, pocity rotace či nafukování či mírné levitace, až po úplné neuvědomění si končetin, bolesti či pocity světelných záblesků, zvukových projevů. Vše se liší do jisté míry uvolnění, které nastupuje do 2-3 min v maximálním rozsahu, ale samotné uvolnění vědomí a odpojení se od těla nenásleduje. Nezbývá, než vytrvat, je pravda, že jsem v úsilí a hledání kdysi ustal a nyní se k tomu vrátil, jako by mne ta cesta znovu našla.

Nečekaná mentální cesta

Ležel jsem také na břiše a z ničeho nic se k ránu ještě za tmy probudil. Posadil jsem se a ulehl znovu s tím, že znovu usnu. V momentě, kdy jsem si lehl, jsem ucítil, jak mi tepy srdce šustí v uších, řekl jsem si, že je to díky mé poloze, když v tom jsem jakoby z dáli zaslechl slabý zpěv jakých si ptáků, který sílil a přibližoval se. Zalekl jsem se, co se to děje a znovu se posadil. Zvuk srdce i ptáků byl pryč, jen z rozrušení mi srdce bušilo rychle a silně. Chtěl jsem to ale zkusit znovu. Lehl si a soustředil se na vlastní tep, když v tom se zpěv ptactva objevil a přibližoval znovu. Rostlo ve mě vzrušení a touha, poznat, oč se jedná, zároveň strach, co se to děje, protože v krku jsem cítil pálení a intenzita tepů byla silná, jakoby mi krkavice měly co chvíli prasknout. Přesto jsem se myslí zaměřil na blížící se zvuk. Ptáci se usadily jakoby po mé levici a přestože jsem si uvědomoval polohu svého ležícího těla, začal jsem pociťovat další zvláštní vjemy, či spíše pocity a vědění, jak se věci kolem mají. Ačkoliv jsem měl oči zavřené a viděl jen tmu za nimi, věděl jsem, že ptáci, větší zpěvný druh, sedí na větvi nižšího košatého stromu. V tom se k jejich zpěvu přidaly kroky zvířat o něco větších než běžné kozy se zvonci širokými, které vydávaly hlubší dunivý zvuk. Srdce jsem v tu chvíli cítil až v krku a na prsou mě pálilo, přesto mě touha a zvědavost vedla dál. Ačkoliv jsem neviděl, jasně jsem cítil slunce vysoko nad zasněženými vrcholky hor na obzoru, které zalévalo teplem celou mou levou stranu těla. V tu chvíli se ke krokům zvířat v kamení a písku přidaly lidské kroky, jasně jsem si ubědoval shrbenou postavu opírající se o hůl, která zrovna při dopadu na zem ohýbala stéblo trávy, jako by to byl důležitý detail. Moc moc jsem toužil vše spatřit a napínal mysl k tomu dění. Pocítil jsem jakousi tíhu, jak jsem se začal pohybovat podél té kamenité cesty směrem dolů z kopce a míjel celé stádo zvířat. Už, už jsem měl pocit, že to každou chvíli zahlédnu, ale před očima jsem měl stále tmu, ale ty pocity o dění se okolo vycházely jen ze zvuků a vjemů jako pohyb, teplo slunce a mezitím jsem pociťoval tlak do hlavy rychle se deroucí se krve pumpované mým tělem, kdy srdce mi bušilo tak nahlas a nemohl jsem popadnout dech. Snažil jsem se uvidět to dění tam v dálce, když v tom jsem pod kopcem uslyšel hlasy, spousty lidských hlasů promluvilo jazykem, kterému jsem nerozuměl.

Byl jsem na tržišti, nízké vesměs kamenné domy s ostrými rohy a malými okny, dřevěné přístavby a spousta lidí dohadujících se mezi sebou. Vzrušení vzrostlo na maximum, hrozně moc jsem toužil vše uvidět, ale pocity v mém těle se nedaly už ignorovat, měl jsem už vážný strach o své zdraví, zda tohle vypětí nemůže způsobit krvácení do mozku a tak jsem se opravdu pouze ze strachu vrátil okamžitě do svého pokoje. Na prsou mě pálilo a těžko jsem popadal dech, jak kdybych celou dobu snad nedýchal, avšak touha to celé spatřit mě přiměla znovu se pokusit zaslechnout ty ptáky a vrátit se tam. Ptactvo opět zaševelilo, ale jen prolétlo okolo a mě už se nepovedlo se tam dostat zpět.

Tu noc jsem už neusnul a tento zážitek patří mezi jedny z nejsilnějších plný emocí, napětí a vzrušení z toho prožitku. Hodně později jsem si uvědomil, že mohlo jít o mimotělní cestování či spíše o přenesení ducha, zatímco astrální tělo zůstalo stále se mnou. Zřejmě jsem se potuloval někde v Nepálu a ta zvířata mohla být nejspíš lamami. Časový posun by odpovídal času někdy po poledni, ale jistotu samozřejmě nemám a do podobných míst jsem se už nikdy nevycestoval.

Chtěl jsem se zeptat, stalo se vám někdy, něco podobného, že jste z těla nevystoupili, resp. jasně si uvědomovali svou pozici v leže a místo a vůbec, přesto jste mysli byly jinde za absolutně bdělého stavu? Já podobné věci zažil vícekrát, když jsem například pomyslel na člověka v nouzi, o kterém jsem věděl. Mam na mysli, že prostě dokážete popsat místo, kde jste nikdy předtím nebyli, jako tvar pokoje, umístění oken, některé předměty apod.? Ptám se proto, že nevím, co přesně to je, protože se nenacházím v lucidním snu, ani jsem neopustil tělo, je to jako bych věděl, co jak je a má byt, přestože to nevidím, vím to.

Lucidní sen až na rozcestí

Mám několik spouštěčů pro uvědomění si snění, tedy, že se jedna o sen, jeden z nich je fakt, že létám. Během jednoho “létacího” snu jsem si na základě tohoto faktu uvědomil, že sním a v ten moment se snový příběh zastavil, resp. se jakoby rozechvěl v nesnesitelných vibracích a nerozvíjel se dál. Já stále cítil, jak jakoby usilovné máchám rukama ve snaze letět, ačkoliv jsem si uvědomoval už, že ležím ve své posteli a vedle, z mé tělo je tam vedle v pozici na boku, obraz se rázem změnil na jakousi rozlehlou místnost se lesklou podlahou tvořenou jakoby mozaikovými či šachovnicovými obrazci ve středu s ornamenty propadajících do opakujících se detailu, něco jako mandaly. Visel jsem asi tak metr nad touto lesklou podlahou a vnímal stále mávaní rukama, ačkoliv jsem byl nehybný a jen prostor kolem stále vibroval dopředu a zpět, jako by se sen mel odvíjet, ale nevěděl jak. Ta strnulost byla nepříjemná a vyvolává v mé nelibé pocity. Vnímal jsem vzdáleny tlukot srdce a napět v tele a mysli. Následoval další přechod. Kmitaní ostalo, nyní jsem stal na planině a pod nohami cítil pevnou zem.

Přede mnou se tyčila zeď či hradby, ne příliš vysoké, ale zato působily pevné a široce, nebylo za ne vidět a táhly se zleva doprava od obzoru po obzor. Civěl jsem na tu zde a přemyslel, zda ji překročit, touha se dozvědět, co je za ni v mé rostla i navzdory nepříjemný pocitům volajících mé zpět do těla. Během teto rozvahy se ale najednou ozval zvuk tak silný a strašlivý, který vycházel z poza té zdi. Rozvibroval každý kousek mého těla do neúnosných rozměru a vehnal mi do mysli atavisticky strach o vlastni život. Pocítil jsem touhu se probudit, ale něco se pokazilo, nemohl jsem se vrátit zpět. Napínal jsem mysl k maximálnímu ušili, ale něco mé vtahovalo k té zdi, zvuk sílil a já mel pocit, že už to vice nevydržím. Znovu jsem napjal svou mysl k soustředil se na návrat do těla. Po určíte chvíli souboje s tou nezvyklou gravitaci směrem ke zdi jsem se pocitové ocitl na jakémsi rozhraní mezi vlastním tělem a touto realitou. Ten zvuk bylo slovo, které jsem nejprve nerozeznal. Najednou jsem před sebou uviděl knihu tvořenou jen ze světla a v ni se otevřela stránka, kde bylo napsáno cosi jako latinou, ale příliš drobným písmenem, než abych to přečetl či si to zapamatoval, rozluštil jsem jen “trefa litera” ale dal vůbec nic, ale pomohlo mi to vice cítit své tělo, jasné jsem cítil, jak ležím v posteli, ale paralýza stále trvala a nedokázal jsem se pohnout ani zcela probudit, opět jsme musel vynaložit velké ušili, než pouto směrem k té zdi povolilo a já mohl procitnou s proudem tepla a elektrizující bolesti. V hlavě mi zůstala ještě ta ozvěna zvuku, bylo to slovo něco jako “Ramadan“…

Nevím už nyní zcela jisté, co jsem přesně přečetl a zda toto slovo bylo přesně slovo představující devátý měsíc islámského kalendáře, hlavně proto, že v době, kdy jsem toto prožil, jsem o ničem takovém nic nevěděl a latinsky jsem, neumel. Mate někdo podobné zážitky, kdy jste se během lucidního snění nemohli probudit anebo jste vnímali tak silný pocit strachu či viděli texty v neznámých jazycích. Napadá vás, jakou souvislost s Ramadanem by mohlo mít toto zjevení, jako naprostý ateista tomuto nerozumím a jen vím, že za tu zde jsem se neměl vydat a cítil jsem odtamtud jakési zlo či jak to nazvat.

Zajímalo by mne také, zda někdo z vás má zkušenost, že se z lucidního snu nechá vědomě přejít do astrálního prostoru, tedy opustit snový prostor a tělo takto nepřímo, zkuste se prosím v komentářích podělit o vaše zkušenosti.

Nezměrné poznání

Při jedné z klasických meditačních technik a spočinutí v naprostém klidu mysli daleko od všech mým myšlenek jsem se nechal unášet v tomto klidu, kdy jsem vnímal své tělo jen jako přítomné v nezměrném prostoru naprosto bez pohybu jen deformované jakoby gravitačními proudy okolo končetin, které mnou probíhaly v pomalých rytmech. Ani nevím, jak dlouho jsem takto setrval, ale v jistý okamžik se charakter proudění začal měnit a já se nesmírnou rychlostí rozpínal napříč vesmírem, až jsem cítil paže roztažené jako napjaté struny jdoucí skrze veškerou existenci daného okamžiku. Soustředil jsem se na ten pocit, který jsem chápal jen intuitivně a měl pocit, že pokud bych pažemi pohnul byť jen o kousek, přetvořil bych vesmír nebo v něm dokázal změnit jakoukoliv jednotlivost. Ten pocit byl opojný a neskutečně příjemný. Ještě více jsem se snažil vyprázdnit svou mysli a najednou pocítil naprosté nic, takové, jaké se nedá snad ani slovem popsat, naprosté prázdno bez prostoru, času či čehokoliv jiného a v ten okamžik do mě začala proudit energie jako čisté poznání, která se začala sytit mou mysl neskutečným způsobem. V ten moment jsem měl pocit, že znám odpovědi na všechny otázky, které kdy byly a budou vyřčeny. Byl to neskutečný tlak vědění, které mě nesmírně zahlcovalo, a já na okamžik zakolísal a pomyslel si, jestli to má malá mysl dokáže pojmout, jestli se z toho nemohu zbláznit, nebo ten tlak, který v hlavě pociťuji, nemůže způsobit nějaké nezvratné škody. Tohle malé zakolísání stačilo, aby ten proud v okamžení ustal a já se opět zmenšoval do běžných parametrů. Veškeré vědění se smršťovalo na nejasnou vzpomínku velikostí a intenzitou nepopsatelnou slovy a plnou emocí, které jsem ani neznal. V mysli se mi usadila jen jediná věta, která na mě křičela ještě dlouho po probuzení, zněla zhruba jako: “Jen nic má svůj smysl!”. Bohužel slovy si už nejsem jist, ale ten pocit trvá a stejně tak od té doby ve svém nitru vnímám ten plamen či energii, která nepohasíná. Tato myšlenka se rozlévala a přetvářela v teorém o původu a vlastní existenci všehomíra, pro který však není jiného důkazu, než tato má vlastní prožitá zkušenost, o které nedokáži nic více říct, než to, že věřím, že se to skutečně přihodilo.

Nevím, zda se jedná o něco, co jiní nazývají jako osvícení, ale já se necítím být tímto nikterak výrazně pozměněn, mám stále stejné pochyby a dychtím stále po dalším poznání. Je pro mě od okamžiku návratu těžké si vše vybavit v celé šíři, která je zřejmě možná jen ve stavu rozšířeného vědomí. Nikdy později se už podobná zkušenost neopakovala.

Bohužel vnímám jeden zásadní nedostatek a tím je omezenost slova pro vyjádření tohoto prožitku a uspokojivě tak předat toto sdělení, které ve mě s onou myšlenkou uzrálo. Pokusil jsem se tyto pocity popsat básní, projektovat vše jako psaný text, ale nejsem s výsledky spokojen. Stále vidím tu plochost a nedostatek vyjadřovacích prostředků pro správné pochopení případným čtenářem. Pokusil jsem se několikrát verbálně o předání této zkušenosti, ale nedokáži říci, nakolik se to povedlo či nepovedlo.

Zajímá mne, zda i někdo z vás při meditaci či astrálních cestách zažil něco podobného, tak prosím pište do komentářů své zkušenosti. Musím poznamenat, že astrální cestování u mě zatím vědomě nikdy neproběhlo, pokud nepočítám lucidní snění, které za astrální cestování úplně nemohu považovat. Budu doufat, že mi to někdy bude umožněno a že dojdu k poznání, po kterém stále toužím.

Petr

Poznání minulých životů skrze regresní terapii

Zaujala vás možnost poznat svůj život zcela do hloubky? Jak by probíhalo poznání minulých životů u vás? Poznejte více o regresní terapie pro návrat do minulých životů a příběhy, které můžete zažít zcela bezpečně v nově rekonstruovaných libereckých prostorách. Více ZDE.

Soukromá seance pro mimotělní cestování

Nebo vás zaujala možnost poznat mimotělní cestování? Poznejte více o astrálním a mentálním cestování a nechte se inspirovat z mnoha příběhů. Ty nejlepší naleznete ZDE.

Jak by probíhalo mimotělní cestování u vás? Můžete se připravit na astrální či mentální cestování skrze naše osobní zkušenosti. Nejen teoreticky, ale především prakticky. S námi to zvládnete! Můžete zažít zcela bezpečně v nově rekonstruovaných libereckých prostorách. Domluvte si Sezení se Sidrisem.

Poznejte své schopnosti na kurzech vedených Láskyplným světem!
Turné po ČR: Astrální Bubnování
Liberec: Vládce Síly
Soukromé sezení se Sidrisem

 

foto flickr

Chceš poznat mnohem více? Doporučujeme:


  • Vládce Síly - Tvoř svůj svět

  • Celodenní Workshop Astrální cestování

  • Užij si hlubinné audiomeditace Láskyplného světa 🙏🏻

  • 🌿 Láskyplný svět je výrobcem produktu AY!energy z tropických pralesů.⚡️ Koncentruj se na své pravé já 🌱


    •  
    • 1
    •  
    •  
    •  
    •  
    •  
      1
      Share