Vycestoval s námi – ASTRÁLNĚ!

Vycestoval s námi – ASTRÁLNĚ!

 

Je osm hodin večer. V terapeutické místnosti je již vše připraveno a netrpělivě čekáme na příchod Petra. Baví nás příprava před astrální nocí, všechno si až rituálně užíváme. Vyleštit skleněný stůl a malý stoleček z mléčného skla na zemi. Zapálit čajové svíčky na schodech, v koupelně i v terapeutické místnosti. Naklepat modré chlupaté polštářky a připravit je k sezení na zemi. Vyleštit skleničky, připravit čajovou sadu. Vše je do detailu hotové. Čeká nás dlouhá a náročná noc, plná poznání a nového pochopení. Osnova večera je vždy stejná, ale obsah jiný. Co se bude dít dnes?

Chceš raději pustit článek jako audio příběh? Namluvila Terí:

Zazvoní zvonek. Jindřich Sidris schází po schodech dolů a vítá Petra. Já mezitím připravuji jasmínový čaj. Za pár minut se otvírají dveře a vchází sympatický mladý člověk. Věk něco přes 30 let a úsměv od ucha k uchu. „Petře, velmi ráda tě poznávám!“ podáváme si ruku a je cítit, že veškerá nervozita okamžitě zmizela. „Pojď se k nám posadit a buď tu doslova jako doma. Vyber si, jestli chceš sedět u stolu, nebo na zemi. Kde ti to bude příjemnější, tam se usaď. Dodělám čaj a hned jsem u vás.“ Nechávám Sidrise i Petra o samotě a dokončuji přípravu čaje.

Po pár minutách je již vše hotové, přináším zlatavý voňavý čaj a usedám ke stolu, kde Petr, na vyzvání Sidrise, začíná vyprávět svůj příběh. „Nějak nevím, jak to to povědět. Narazil jsem na vaše webové stránky, když jsem vyhledával bubnování a úplně jste mě šokovali. Zasekl jsem se na vašich článcích neuvěřitelných pět hodin a vůbec jsem nechápal, kam jsem se to dostal. Nevěděl jsem, jestli jsem se zbláznil já nebo vy.“ Petr se chytá názorně za hlavu a všichni se nahlas smějeme. „Nejhorší na tom je, že logika mi to všechno okamžitě shazovala ze stolu, ale něco…. něco… nevím, jak to popsat… Zůstávala ve mně obrovská zvědavost, tak jsem četl dál a dál. S každým dalším článkem to do sebe vše postupně zapadalo a logika už byla v koncích. Rozhodně jsem nežil do té doby v domnění, že by neexistovalo nic mezi nebem a zemí. Ale to, co jsem četl u vás přesahovalo mé nejdivočejší fantazie. Aura? Posmrtné sféry? Bytosti, telepatie, telekineze, magie, trpaslíci? Ještě mi tam chybělo UFO. Víte vy vůbec, co tam píšete a jak to působí?“

Divoce rozhazuje rukama a my se již nemůžeme dále ubránit záchvatu smíchu. „No… jelikož jsem ale člověk zvídavý a jdu do všeho, tak jsem začal dělat cvičení na ovládnutí mysli. To mi přišlo jako nejmíň ulítlé a zároveň jste tam slibovali obrovské změny v životě.“ Na tváři se mu objevil potutelný úsměv a odmlčel se. Musela jsem se zeptat: „A? Jak to šlo? Povídej, přeháněj. Všechno nás zajímá do nejmenšího detailu!“ „Pozorování myšlenek byla fakt zábava, to mě chytlo. Čekáš, co ti přijde za myšlenku a dlooooooouho se žádná neobjeví, až to začne postupně chodit – tabulka do práce, výměna oleje v autě, nákup. Samé běžné věci. Vše jsem postupně bral a odhazoval. Pohodička. Říkal jsem si, jaký jsem machr a najednou se tam objevila zebra! Chápete? Zebra!“

Chechtá se a pokračuje dál. „Co tam má co dělat zebra? V tu chvíli mě to vážně nadchlo. Zjistil jsem, co vše nám může chodit za hlouposti do hlavy a my si toho nemusíme ani všimnout. Cvičil jsem to každý den a vážně jsem se na to těšil. Postupně chodily myšlenky méně a méně a již nebyly tak neodbytné. Sice jsem v tom neviděl ještě žádný „mystický“ zázrak, ale cítil jsem se lépe. Tak vědoměji, nebo jako to popsat. Další dny jsem pozoroval jen jednu myšlenku. Vzal jsem si svíčku a bedlivě ji sledoval. První dny mi to vůbec nešlo, pořád mi mysl nabourávaly otravné myšlenky. Třetí, nebo čtvrtý den, se to ale zlomilo.

Díval jsem se na svíčku a najednou se vše kolem ocitalo v mlze. Jen svíčku jsem viděl jasně. Ostatní přestávalo existovat. Ten neuvěřitelný klid a zároveň fascinace jednou věcí. To nejde popsat slovy. Fakt nejde! A co jsem zažíval, když jsem zcela vyprázdnil mysl… Jediné, co k tomu mohu povědět – wow.“ Vykulené oči a nechápající výraz. „Jakmile se mi podařilo zcela vyprázdnit mysl, tak jsem měl pocit, že jsem se lehce nadnesl, nebo spíše mé vědomí se přesunulo o kousek výš v hlavě. A nastal klid a štěstí. Nic jsem nepotřeboval, nic jsem nechtěl.

Pak mě tedy vytočilo, že mi tam přišla myšlenka a hodila mě zpátky. Jak si vůbec lidé můžou myslet, že oni ovládají své myšlenky? Mě přijde, že je to celé naopak. No to je jedno… Prostě jsem vám musel dát zapravdu ve všech ohledech. Ale samozřejmě mi tam přišla myšlenka, kam se ubírat dál. A pro mě to je rozhodně astrální cestování. Čím vyšší a náročnější cíl, tím jsem spokojenější. Proto jsem tady.“ Petr se rozhlédl po místnosti a my věděli, že s vyprávěním skončil. Popíjeli jsme čaj, povídali si a debatovali nad články. Hodně se smáli a získávali k sobě vzájemnou důvěru, která je tak nezbytná při provázení mentálním, a hlavně astrálním cestováním.

PRVNÍ ZÁŽITKY

Stavíme se do pomyslného kruhu uprostřed místnosti. Zavíráme oči a několikrát se zhluboka nadechneme. Fyzické tělo necháváme bez povšimnutí stát, ať se klidně pohupuje, dělá si, co potřebuje. Ono se o sebe umí postarat samo i bez našeho vědomí. My přesouváme pozornost na nacítění astrálního těla. Vše probíhá přesně podle návodu, který jsme si předem vysvětlili. Stojíme poměrně blízko sebe, takže cítíme, jak se naše astrální těla protínají a vzájemně na sebe působí.

Prozatím je to ještě něco neuchopitelného, ale už vnímáme, že nejsme tohle fyzické tělo a pocity to jsou tak reálné. Je to úžasný zážitek. Sidris odstupuje zcela do rohu místnosti a já zůstávám s Petrem sama. Naprosto reálně vnímáme změnu energií, něco zmizelo z našeho dosahu. „Nyní,“ ozve se Sidrisův klidný hlas, „odstupte s Terezou co nejdále od sebe. Petře, můžeš udělat 2 kroky vzad a budeš zcela u bílé komody. Teri, ty pojď k oknu.“ Se zavřenýma očima se pomalu přesouváme na určená místa. „Skvěle,“ pokračuje Sidris, „již jste na správných místech. Petře znovu si navnímej své astrální tělo, co nejreálněji. Přenes do něj své vědomí… Stále nech zavřené oči.

Dnes tu jsme kvůli pochopení nehmotného světa. K tomu nám fyzické oči nemohou pomoci. Nyní se k tobě bude Tereza několikrát přibližovat. Ty vnímej hranici svého i jejího astrálního těla. Kdy se tato těla protnou? Co se v ten okamžik s tebou děje? Nic momentálně neovlivňuj. Pouze přijímej, co přichází.“ Vykročím. Jsme od sebe vzdáleni přibližně tři metry a již po dvou malých krůčcích cítím silnou hranici Petrova astrálního těla. Jako kdybych byla postavena před pevnou zeď. Velmi si brání svůj prostor. Udělám půlkrok vpřed, tlak lehce oslabil a cítím se již příjemněji. S každým dalším krůčkem je mi lépe a lépe, i když mě celou dobu provází pocit nejistoty. Přicházím až těsně k Petrovi. Naše těla jsou od sebe tak 10 cm. Nyní můžu cítit jeho životní energii. Je mohutná a horká, jako kdyby mezi námi protékala hutná láva.

Pocit nejistoty zcela zmizel. Vnímám jen obrovské množství síly a jistoty. Chvíli setrvávám a poté se začínám pomalu vzdalovat. Žádná energie mě nedrží na místě a mohu zcela volně opustit Petrův prostor. Mezitím si v hlavě srovnávám všechny prožitky. Díky konfrontaci našich astrálních těl již vím, jak o mě Petr smýšlí, jak mě přijímá. Dokáži si zcela jasně představit, jak se staví k životu a výzvám, které k němu přichází. Celkově jdu k Petrovi pětkrát. Vždy s jiným úmyslem. Tímto ho vystavím pěti rozdílným životním situacím – bez jediného fyzického doteku, bez verbální komunikace. Po celou dobu má zavřené oči, takže ani má řeč těla mu nic neprozradí. Všechny prožitky z těchto konfrontací vnímá pouze skrze své astrální tělo. Do ticha se opět ozve Sidrisův hlas:

„Výborně… Teď otevřete oči a pojďme probrat, co se tu momentálně odehrávalo.“ Na Petrovi je zcela zřetelně poznat, že vnímal něco pro něj zcela nového a zvědavě očekává, co mu k tomu povím. Začínám vyprávět o jednotlivých setkáních. S jakým úmyslem jsem kdy šla a co měl u toho Petr cítit. Vždy jsem nejdříve mluvila já, aby si mohl své prožitky porovnat s tím, jak jsem reálně působila. V jeho očích bylo vidět překvapení a úžas. Vše, co jsem mu povídala, on reálně cítil.

Shodli jsme se ve všech pěti působeních. Krásně Petr definoval první setkání našich astrálních těl: „Připadalo mi, jako bys do mě narazila, úplně mě to odsunulo o kousek vzad, a přitom mi bylo jasné, že musíš být minimálně ještě metr daleko. Pak jsem to celé vnímal, jako bych byl ve vodě, nebo jako kdyby kolem mě byl hodně hutný vzduch, který mění svůj tvar a občas na mě více tlačí.“ V následující hodince se role několikrát obrátily. Chvíli mě vystřídal Sidris, poté jsem já stála a Petr chodil za mnou.

Postupně jsme zjišťovali, co vše naše astrální tělo dovede a to nejdůležitější – jak toho můžeme využít v běžném, každodenním životě. Během těchto působení jsme si ještě nacvičili navnímání mentálního těla, tedy svého ducha, či vědomí. Již jsme si tedy pevně nadefinovali a reálně prožili své astrální i mentální tělo za běžných situací, kdy fyzické tělo je nuceno stát. Nyní přišel čas na další várku čaje a chvilku odpočinku. Celá noc je velmi náročná, a proto ji máme rozdělenou do 3 částí, které prokládáme uvolněným povídáním a popíjením zeleného, či jasmínového čaje. Máme během toho možnost zodpovědět spousty otázek, které v průběhu noci vytanou na mysl a nabrat novou sílu.

MENTÁLNÍ CESTOVÁNÍ

Petr se pokládá na terapeutické lehátko. Sidris si přisouvá židli k Petrovým nohám a já usedám na zem. Opět začínáme několika hlubokými nádechy a výdechy. Sidris se chopil slova: „Uvolni horní část hlavy, čelo, oči, nos, ústa a bradu. Zcela uvolni obě dvě tváře. Nyní uvolni zádní část hlavy, krk, ramena, hrudník. Pravou ruku, dlaň až po prsty. Levou ruku, dlaň a prsty – zcela až ke konečkům. Znovu uvolni hrudník, přejdi na bříško a boky. Horní polovina těla je již zcela uvolněná. Proto nyní uvolni pravou nohu až po prsty. To samé u levé nohy, až ke konečkům prstů. Tvé tělo prožívá hluboký stav uvolnění.“ Z Petra odešlo veškeré napětí, dýchání má zcela volné.

V místnosti se mění energie. Je cítit jemná čistá síla. Mezitím, co se Petr učí první kroky – přesouvat své vědomí ve fyzickém těle – já dělám ochranu místnosti a celého patra budovy. Zakazuji přítomnost veškerým bytostným a negativním silám. Chceme, aby vše proběhlo v klidu a bezpečně. Skončím právě včas, když Sidris vyzývá Petra: „Nyní se zde projdi svým duchem. Jdi za Terezou…. Pokračuj ke stolu a místu, kde jsi seděl. Naciť ho… Zapamatuj si ten pocit.

Pokračuj dále, před tebou je bílá komoda. Podívej se do horního šuplíku. Vnímej veškeré tvary a pocity. Všechny detaily…. A teď zpátky do těla a chvíli nabírej sílu. Ujisti své tělo, že se do něho budeš vždy vracet… Skvělé… Opět vstaň a pokračuj do zasedací místnosti. Vnímej židle i stůl… Přímo naproti jsou dveře do další místnosti – jdi se tam podívat…. Zapamatuj si, co zde vnímáš… na zemi, stěnách… jak je velká tato místnost, k čemu slouží… A opět zpět do těla.“ Takto pokračují přibližně hodinu, Petr plní různé úkoly, jejichž pomocí později získá důkazy, že doopravdy svým duchem vystoupil z fyzického těla. Mentální cestování nemusí být zcela reálný pocit.

Je to jako lehký sen, můžeme si myslet, že si s námi hraje fantazie a vše je pouze produkt naši mysli. Obzvláště při prvních pokusech jsou důkazy nanejvýš důležité. Musíme sami sebe přesvědčit, že ten „sen“ je skutečný. Musíme získat důvěru sami v sebe a v nově získané schopnosti a toho nedocílíme jinak než pomocí důkazů. Petr se již zcela vrátil vědomím do svého těla, podávám mu vodu. Necháváme chvíli klidu na vzpamatování a přesouváme se ke stolu. Nakrájíme spousty ovoce a zeleniny na nabrání síly. Připravíme další čaj. Čeká nás poslední fáze večera – astrální cestování.

VELKÉ FINÁLE

Petr se již uvelebil na lehátku, které jsme posunuli doprostřed místnosti. Sidris usedá k nohám, já k hlavě. Zároveň potřebujeme mít kolem lehátka dostatek místa pro chůzi. Sidris začal s uvolňováním fyzického těla. Tentokrát mnohem detailněji a hlouběji: „Soustřeď se na malíček na levé noze… zcela jej uvolni… nikam nepospíchej…

Nyní prsteníček… pomalu… vědomě zcela uvolni svůj prsteníček na levé noze.“ Takto pokračují přibližně půl hodiny. Je naprosto klíčové úplně uvolnit fyzické tělo a tento krok neuspěchat. Mezitím mám dostatek času pro svou vlastní meditaci, zcela si nacítit Petrovo astrální tělo. Mnohem reálněji než při prvních cvičení. Měním energie v místnosti, nabírám spoustu síly a podporuji Petrovo astrální tělo, aby je mohl lépe ovládat při uvolňování. Petrovo fyzické tělo je zcela uvolněné.

Od všech prstů, až po prostor nad hlavou. Již skutečně cítí, že je o kousek větší než jeho hmotné tělo. Je stále ještě v těle, ale již vnímá lehkou levitaci. Se Sidrisem procházejí veškeré možnosti, jak se vymanit z fyzického těla – houpání na houpačce, točení, překulení, klesání… Já zatím odebírám jeho fyzickému tělu další sílu, kterou mu všechnu na konci působení vrátím. Ale teď je potřeba, aby ho tělo propustilo. Podporuji veškeré pohyby jeho astrálního těla a kolem nás vytvářím prostor, který již svou samotnou existencí vytahuje astrální tělo z fyzického. Jsem velmi zabraná do působení a jen z dálky vnímám Petrova slova:

„Byl jsem venku!!!!!!!!!!!!! Já jsem se viděl… ale zase mě to tahá…“ Nedořekl. Sidris pouze ujišťuje: „Vše je v pořádku, jdi znova. Jdi dál. Jsi zcela v bezpečí.“ Pro mě je to signál, že nemusím s působením zacházet ještě dále. Pouze udržuji tento stav. Petr se opět navrátil na chvíli do těla: „Byl jsem vedle v místnosti.“ Čekám na Sidrisovu odpověď, která vmžiku zazněla: „Úžasné! Teď naposledy a jdi nad prostor. Nad hmotný svět do tvé osobní astrální sféry. Mimo tento prostor a čas. Bude buď bílá nebo černá. Zkus tam něco vytvořit. Třeba jen cestičku.

Až se vrátíš, tak ti již pomůžeme se zcela usadit v těle. Vše je bezpečné.“ Uplynuly tak tři minuty a Petr se navrátil. Okamžitě začínám působit v opačném pořadí. Vše navracím do původního stavu, posiluji fyzické tělo a sílu astrálního těla vracím k jeho přirozenosti. Sidris zatím slovně provází Petra při návratu do těla – musí opět velmi pomalu a postupně navnímat každou část těla, jednotlivé prsty… Jak jsme tělo opustili, tak se do něj musíme navrátit. Dát mu jistotu, že si jej vážíme a že je vše v naprostém pořádku.

Petr vmžiku otvírá oči a sedá si. Celý nadšený a vyjukaný: „Lidi, to bylo úžasné!! Já se vážně viděl, jak tu ležím. Teri ty jsi tady nějak máchala rukama a Sidris tady seděl a vykládal, že se mám točit. Byl jsem tam tak tři sekundy a vtáhlo mě to zpátky. Ale sotva jsem promluvil, tak mě to zase začalo tahat ven. Uznávám, že to mě trochu vyděsilo, ale velmi mně pomohlo tvé uklidnění.“ Obrátil se s úsměvem na Sidrise. „Tak jsem šel tedy dál – vedle do místnosti. Procházel jsem se tam, ale reálně…

To se tak těžko popisuje!“ Vstal z lehátka a začal nadšeně chodit po místnosti. „To jsem byl pryč tak deset vteřin a zase mě to vtáhlo do těla. Joooo, a pak přišel ten poslední úkol. Hele, fakt jsem si v tu chvíli myslel, že jsi se zbláznil. Mluvíš tam o nějaké osobní astrální sféře a já absolutně nevím, co to je. Ale jen jsem na to pomyslel, tak mě to tam hodilo. Tma… všude absolutní tma… Koukl jsem se na ruce a ty jsem viděl, ale jinak nic. Existovalo jen to, čemu jsem věnoval pozornost.

Zkusil jsem tedy vytvořit cestičku. Hele, ono to nešlo! Musel jsem se hooooodně soustředit, abych tam udělal aspoň nějaký náznak. No náznak je silné slovo. Asi jsem udělal něco pod nohou. Tobě se to poví – cestička. Myslím si, že udělat tam i bílé kolečko by mi dalo zabrat.“ Opět se smějeme. Nálada je euforická. Po první vlně nadšení sedáme ke stolu. Ještě je potřebovat získat důkazy z mentálního cestování. Ukážeme Petrovi, co je v šuplíku. Povíme, co je v protější místnosti.

Dáme mu veškeré informace, které potřebuje znát. Udiveně vše potvrzuje. Okolo páté hodiny ranní se loučíme. Byla to doopravdy pro všechny náročná noc, ale další člověk získal důkaz, že není fyzické tělo. Pochopil, jak funguje tento svět a co ho tvoří. Domnívám se, že to dokonale vystihují slova, kterými se s námi rozloučil: „Vystoupil jsem z Matrixu a vím, že není cesty zpět. Ale kdo by o to vlastně stál, že? ..." Spiklenecky mrkl a odešel.

Zažij asrální cestování jako Petr díky našemu kurzu Astrální Cestování