Zastupování lidu je velký úkol: Zdokonalení skrze minulé životy

Zastupování lidu je velký úkol: Zdokonalení skrze minulé životy

Při regresní terapii vytváříme knihu pochopení a poučení i z mnoha minulých životů. Postupně přicházíme na veškeré cesty, jak se poučit z minulých životů, aby tento aktuální život byl o to dokonalejší. A věřte, že to dělá s námi mnohé, neboť změna přichází od nás, zevnitř. My se totiž neučíme jen jeden život, ale doslova se zdokonalujeme po mnoho životů. Stejně jako životní příběh paní "L", která vzala svůj život pevně do rukou, převzala zodpovědnost sama za sebe, i do jisté míry za své okolí a nyní je velmi úspěšná. Uleháme na speciálně navržené relaxační lehátko a procházíme skrze uvolnění stále do hlubších stavů. Přes dětství, lůno, až po minulé životy.

Dětství

Jsem v lese na posedu. Je mi 26 let a je se mnou brácha, máma a bratránek. Cítím se dobře.

Lůno, 6.měsíc

Vnímám klid. Absolutní klid a tmavě červená barva. Vidím a vnímám své tělíčko, kterým se mohu protáhnout, místa je tu dost. U maminky se cítím v bezpečí, jsme šťastné.

Poznámka Sidris: Je potřebné uvědomit si opravdu důležité chvíle minulého života, které nás doslova přitáhnou. Není zde důležité zjišťovat příběh, ale doslova si samo sebe uvědomit v tehdejším těle. Nechme se proto uvítat skrze:

Poznání minulého života

Přes mlhu vidím nějaké obrysy. Mám tmavé vyšší boty, zavázané až nahoru. Na rukách mám hrozně světlou kůži. Tak jako by to nebyly moje ruce. Je mi přes 50 let. Vidím z dálky koně, které znám. Někdo mě tu však nemá vidět, proto mám hadr hozený přes oblečení a hlavu.  Jsem muž, mám u sebe dýku. Jsem v zahradě patřící k malému zámečku, vidím obrubníky, kameny, cesty. Jdu dále a vidím velké schodiště. U něho je tmavovlasý muž s knírem a má na sobě oblečení tehdejšího vojáka. Toho člověka znám,  má tmavé oči, je mi povědomý. Jako by mi něco říkal, ale já ho neslyším. V jeho společnosti se cítím dobře, jako by to byl přítel, někdo známý a přijde mi to, jakoby přijel s nějakou informací nebo s něčím. Ale ani z výrazu nepoznám o jakou zprávu se jedná.

Poznámka Sidris: Nyní si plně uvědomujeme sami sebe, proto chronologicky postupujeme k zjištění opravdu důležitých událostí a rozhodnutí tehdejšího života. Postupně se tak dozvídáme důležité informace.

Ustálení

Jsem kudrnatý chlapeček Adam a jsem v dražším oblečení. Mám bílé punčochy, kalhoty ke kolenům, nějakou košili a přesto nějaké sako hnědé blýskavé barvy. Nacházím se v Rakousku či Německu, ve městě Baustenbek  Maminka má tmavé vlasy a je docela mladá dlouhé, nosí šaty s velkým objemem. Je velmi upravená, působí noblesně a mile. Sedí venku na zahradě s dalšími lidmi a pije čaj. Tatínka určitě mám, ale není s námi na tomhle místě.  Stojím na schodišti zámečku a chci dovnitř.

10 let doma

Sedíme u stolu. Tatínek je o dost starší než maminka. Je mu kolem 60, mamince je kolem 40. Tatínek má delší kudrnatý, prošedivělý vlasy a vousy. Cítím z něj respekt. Vidím světloučkou chodbu s velkým množstvím vysokých dveří. Z oken je vidět ven na malé nádvoří. Různě s věcmi tam běhají lidé. Jsem tu doma.

13 let

Učím se jezdit na koni. Není to nic moc, nutí mě dělat hrozně věcí a všechno má svůj řád. I se učím, sedím nad knížkami s nějakým starým pánem.

20 let

Stojím zase ve stáji u koně. Vztah ke koním k tomu životu patří, hodně se o starám o svého, který se mnou vyrostl. Ve stáji je mnohem více koní, asi patnáct.

25 let

Jsem vysoký a mám světlý vlasy. Jsem u velké řeky, svlečený do půlky těla a koupu se. Poblíž je nějaká vesnička, malé domečky, hodně roztahané od sebe. Procházím kolem domů a chalup, kde řežou dříví ruční pilkou a znají mě. Procházím svým menším panstvím.

29 let

Řeším problém a cítím strach z nebezpečí. Tatínkovi je okolo 80 let a brání své území, naše panství. Naši sousedé nás chtějí napadnout (vidím jejich modro-žlutou barvu)

30 let

Jsem v horském lese se svou sestrou. Uvázali jsme koně ke stromu. Sestra má na sobě světlé šaty a světlé vlasy, které má rozpuštěné a na hlavě má korunku. Velmi mě zajímá ten les. Jsme v údolí s jehličnatými stromy a dosti skal. Vidím velký hrad našich sousedů a vojáky z bitvy. Lesy vidím úplně výborně. Přijde mi, že se blížím k nádvoří toho hradu. Já to tam znám, jako bych tam za někým šel a zase ten chlap s tím knírem. Mluvit s ním nemůžu, můžu na něj jenom koukat. Snažím se s ním promluvit, ale nikam to nevede.

Umírá panovník, tatínek

Je hodně starý, ale on nebyl v bitvě. Jeho někdo zabil doma, zastřelení šípem. Ač je to hrozně divný, tak nic k vrahovi otce necítím. Je to jenom nějaký nájemný žoldák. Objednal ho soused, název není český, je to němčina. Je to něco od “B”. Jsem před kaplí, probíhá pohřeb tatínka.  Maminka pláče. Přebírám starost o panství, pozemky a tatínkovi povinnosti.

31 - 38 let

Probíhalo zde mnoho bojů s naším sousedem, který to udělal to kvůli moci. Jsme dlouhou dobu ve střehu a bráníme obydlí. Obléhání trvalo 7 let. My jsme všechny bitvy vyhráli, ubránilo se to, ale je ze mě  jiný člověk. Zatrpklý. Maminka je ze mě zklamaná, jaký se ze mě stal člověk. Nechovám se k lidem hezky, jsem  zbytečně moc ostrý. Sice jsem panství ubránil, ale za jakou cenu.  Z toho klučiny se stal takový bezohledný člověk. Jdu za vyhráním bitev a je mi jedno, co se bude dít kolem.

Poznámka Sidris: Zde ukázkově vidíme naše chování i v dnešním světě, aneb jak málo stačí, abychom se změnili. Na prvním místě musí být vždy uklidnění stavu a zachování sama sebe, ať se situace nevyhrotí do ještě horších stavů. Jako v tomto příběhu... Skrze minulé životy tak doslova získáváme poučení a doslova již máme prožité, jak lépe reagovat na situace v našem aktuálním životě.

35 let, bitvy, rok 1409

Na koních rychle jedou jezdci s meči. Já jsem nad tím jako pozorovatel, jako bych tam ani fyzicky nebyla. Bitva se odehrává na louce, kolem jsou lesy. Je tam asi 40 jezdců a mají štíty. Oblečení je tmavě modré se světlejší modrou barvou a stejnou barvu mají i ty štíty. Erb je rozděl jakoby na 4 části. Tmavě modrá, modrá, bílá. Obrázek je jen pravé horní části. To je moje armáda. A ten muž s tím knírem tu armádu jakoby vede. Má to ode mě na povel. Mě to přijde, že se bráníme. Pocit je neutrální, protože jsem stále nad tím.

38 let, konec bitev

Změnilo mě, že jsem zabil v bojích hrozně moc lidí. Bylo to nutné. Ono ani nešlo o to, že bych bránil panství, ale o pomstu za tátu. Já tak nějak cítím, že to mohlo být celé víc v klidu. Možná bychom ani nebyli převzati. Oni si vyřizovali jen mezi sebou nějaké záležitosti. Když byl otec, tak jsme na ně vyrazili. Zabili ho kvůli nějakému dřevu, lesům, kácení, peníze... Určitě nebylo správné rozhodnutí jim vracet útok. Má vlastní životní cesta ani životy mnoha lidí za kvalitu životních prožitků nestály. Když už si to vyřídit, tak asi konkrétně s tím jedním člověkem, ale ne tohle. Kvůli tomuhle umřelo hrozně moc lidí. Válka ani bitva nemá smysl. Smysl má si vše vyjednat s konkrétním člověkem. Sice jsem pomsty dosáhl, ale nic se tím nevyřešilo.  Tatínka to neoživilo a ze mě to udělalo člověka, kterým jsem být nechtěl.

V čem byl problém?

Tatínek se zabýval těžbou dřeva. Těžil přesně na hranici pozemků. Těží se jak u nás, tak u nich. Mám u toho hrozně divný pocit, takový tíživý pocit. Navíc pracovníci něco nacházejí. Já vlastně ani nepoznám, jaký jsou naši lidi a kdo patří k nim. Jsme přátelé, mezi těmi lidmi se cítím v pohodě, ale přijde mi, že tam je ten důvod, proč se to stalo.

A v čem byl OPRAVDU problém?

Našli ve skalách jeskyně, kterými vede cesta až na zámeček. O této jeskynní cestě se nám říkalo jako malým, ale... Tou se dostal k nám ten vrah otce. Ale je tam ještě něco. V jeskyních se něco ještě dříve našlo a hraje to největší roli. Jako kdyby to bylo úplně zapomenuté a náhodou se to při těžbě objevilo. K jeskyní cestě se  vázala pověst, že v ní jsou schované mapy, ve kterých jsou zakreslené další cesty.  Je to nějak spojené - tajné chodby do našeho panství a možná i do ostatních panství.

Poznámka Sidris: Často regresní terapie probíhají spíše jako detektivní zkoumání. Život máme propletený s mnoha lidmi a mnoha příhodami. Nesmíme se tak poddat jednoduchém klamnému řešení a říci si, že to vše vysvětluje... Je naší povinností opravdu najít zcela přesné události a zcela náš život pochopit, neboť jen tak můžeme dojít ke správnému poučení a osobnímu růstu.

V dlouho nepoužívaných jeskyních se tehdá při těžbě dřeva mapy opravdu našly a byly schované u nás, takže logicky měly být naše. Byly by však zneužitelné a druhý panovník se svým útokem bránil. Tatínek měl v plánu jej napadnout a tímto měl v ruce trumf, kdyby bylo potřeba. Tatínek byl zabit, ale mapy nám zůstaly. Tatínek je ale někam schoval. Do té doby než tatínek umřel, jsem se o nic takového nezajímal. Byl klid, asi jsme byli všichni přátelé. Věděl jsem, že otce zabili kvůli mapám, ale nepřišlo mi to podstatné. Prostě mi zabili tátu! Byl jsem hodně ovládán vztekem. Bylo to hrozné. Už jen těmi bitvami.. V každé bitvě někdo umřel a úplně zbytečně. Jenom proto abych si vybil vztek a stejně se tím nic nezměnilo a v závěru jsme se vlastně vůbec nebránili, jen napadali. Myslím si, že jsme prostě vyjeli ozbrojeni rovnou bez nějakého mluvení a vysvětlování.

40 let

Nemám děti, rodinu, nic. Nacházím se za stolem, doma. Ubránil jsem zámeček. Ale cítím se hrozně prázdně. Maminka u mě není, ale neumřela. Když jsem šel jako mladý kluk vesnicí, lidé byli milí a zdravili mě. Teď už mě nemají tak rádi. Vypadá to tam úplně jinak.

50 let, konec života

Postupně si sám umřu. Nic dál už není. Tak jak jsem seděl za stolem, tak si sám v průběhu let umřu.

Shrnutí života

Ke všemu mě vedl nevhodně volený egoismum. "Teď jsem tady já pán a bude všechno po mém." Prostě neskutečný obrat. Do 30 let jsem svůj život miloval!

Poznámky Sidris: Je velice důležité v podobných chvílích nalézt veškeré možnosti, které jsme v onom životě měli. Opravdu jsme dělali jak nejlépe jsme mohli? Šlo by něco lépe, nebo nás k tomu okolnosti tak donutili, že změna byla až nemožná? Tuto otázku je důležité vyřešit, abychom zjistili jak dalece jsme byli vůdci svého osudu a jakým dílem záleželo na druhých lidech. K tomu slouží:

Alternativní rozhodnutí po zabití otce

Zasypu chodbu. Mám sice před očima rudo, vidím jenom ten vztek, že potřebuji něco udělat a nějak to vrátit, ale mohlo dojít úplně v klidu k nějaké schůzce, kde by se mapy vyřešily a ten život by mohl plynout v podobném duchu dál. V té pohodě.

Poučení

Když nechci zlo, tak ho nebudu působit. Ve chvíli, kdy je zlo pácháno na mé rodině, tak si nepomůžu tím, že ho vrátím. Asi jsem možná měl víc hlídat to panství, ale nevracet jim to, nerozpoutávat peklo. Tatínek mohl mapy odevzdat a mohl si při tom vyjednat nějaké dobré podmínky pro budoucnost, nebo ty mapy zničit. Já bych řekla, že je občas dobré nějakou křivdu přijmout, než se to snažit vracet a nedomýšlet následky. Měly by se měnit věci, se kterými jde něco dělat.   Jednat až se člověk uklidní. Jít do klidu a mít ten prostor pro přemýšlení a zvážení důsledků, které můžou přijít.  Myslím, že by se stačilo zklidnit na pár dní. Hlavně bych přišel na to, co dělat nemám.

Poučení k přítomné době

Měla bych se taky naučit jednat, až se uklidním. Asi prostě dát si víc času než se to samo uklidní a já vychladnu. To tak funguje.. Když se naštvu a jdu jednat, tak to nikdy nedopadne dobře. Když ztichnu a odejdu do klidu, kde se uklidním, tak je to hned lepší. Musím se zamýšlet nad důsledkem, musím přemýšlet nad tím, jak to ovlivňuje ostatní. Většinou se snažím si počkat a ta situace v první chvíli vypadá úplně hrozivě a s odstupem času to tak hrozné není a většinou to má úplně jednoduché řešení, ale to musí být člověk v klidu. Měla bych si víc uvědomit, že svým chováním ovlivňuji své okolí.

Kam jdu v aktuálním životě?

Celé minulé životy jsem se učila být dobrým panovníkem, opravdu dobře rozhodovat. Má cesta je i nadále veřejného vystupování a zastupování lidu. Nyní mám za sebou mnohá poznání, ze kterých jsem získala poučení a za které se mohu postavit. Doslova nyní vím, že jsem o velký kus dále právě ve vedení velkého množství lidí.

Jaké poznání byste si přinesli z minulých životů právě vy? Jak se bude pak váš život ubírat lepším směrem? Dělejte to, co opravdu umíte dokonale a za čím si jdete! Regresní terapie do minulých životů: ZDE

 

Pozorování mysli (audio meditace 19 minut)