Zbavení fobie z vody pomocí regresní terapie

Zbavení fobie z vody pomocí regresní terapie

Pomocí regresní terapie se dá vyřešit spousta problémů a to včetně celoživotní fobie z vody, která neměla zjevnou příčinu, jako tomu bylo v případě Ivany, která za námi přijela z Plzně.

"Všechny mé dovolené u moře probíhaly stejně, ostatní se koupali, já se na břehu na ně koukala. Když jsem na jejich stálé naléhání přeci jen vlezla do vody max. po kolena, byla jsem plná úzkosti, sledovala jsem každou vlnu a když mi voda cákla na obličej, tak jsem s brekem a ohromnou panikou utekla zpátky na břeh."

Ivana ulehá na terapeutické lehátko a postupně se noří do hlubokého stavu uvolnění...

Dětství

Jsme všichni na dece - já, bratr a sestry. Já si tam hraji s kyblíčkem. Nemám žádné starosti. Mám žlutý kyblíček a červenou lopatičku. Sourozenci se chtějí jít vykoupat a vědí, že mě tam nemůžou nechat samotnou. Je jim teplo, takže se domnívají, že musí být teplo i mně. Bratr mě chce dát do bazénu a já nechci. Bojím se... Jsou mi 2 roky. Brečím a křičím, že nechci. Vůbec mě neposlouchají. Bratra jsem poškrábala. Oni nevědí, že se bojím vody. Neposlouchají mě, i když jim to říkám. Bratr mě nechce pustit pryč. Je mu 22 let. Mám strach, že se utopím.

Poznámka autora: Ivana nám na lehátku pláče. Je vidět, že má z vody obrovský strach. V tuto chvíli je velmi nutné, pochopit bratra. Učíme se tedy pomocí mentálního cestování napojit na bratra, abychom věděli, co si myslí a jak celou situaci vnímá on.

Bratr

Bojí se o mě. Bratr si vleze sám do vody a sestry mě pak podají. Drží mě v podpaždí a podávají mě do vody. Všichni jsou velmi starostliví. Mám milující sourozence.  Ve chvíli, kdy začínám ječet, si bratr pomyslí: “Co blbne, vždyť ji chci jenom smočit.” Pořád mi říká, že mě drží, že mě nepustí. Podporuje mě. Když jsem ho poškrábala, tak mě podal zpět sestrám. Chtěl udělat dobře, nechápe, co se děje. Potopil mě jenom do pasu, maximálně na půl minuty. Myslel si, že jenom “kňourám” a že se mi to začne líbit. Nepustil mě do vody, ani mě tam celou neponořil. On akceptoval mou vůli.   Sestry jsou naštvané, že se o mě musí starat, že se nemůžou jít také koupat. Jdeme zpátky na deku. Když je to za mnou, tak je to všechno v pořádku. Opět si plácám s kyblíčkem a jsem šťastná. Byla to první chvíle, kdy jsem si uvědomila, že nemám ráda vodu.

Nyní pokračujeme přes lůno matky až do minulého života. Předem jsme Ivanu žádali, aby všemu nechala volný průběh a dovolila si první minulý život prožít takový, jaký momentálně nejvíce potřebuje. Tedy její první minulý život se netýkal fobie z vody, nýbrž důležitého pochopení momentální životní situace. Z prvního minulého života jsme již cíleně vyhledali život, kde vznikla fobie z vody. 

Druhý minulý život

Vidím dvoje dveře. V těch prvních jsem již byla a druhé jsou v podobě bílé branky.

5 let, ostrov Kuba, rok cca 1415
Na nohách mám něco jako sandále. Mám banánovou sukni. Jsme někde na pláži. Mám hnědé ruce, jsem černoch. Tady nic není. Jenom palmy a pláž. Cítím se úplně super, je mi teplo. Mám co jíst. Na moři je hnědý koráb, má anglickou nebo španělskou vlajku.    Táta má v nose píchlou kost. Maminka tam něco kuchtí na ohni. Je to fajn, cítím se v bezpečí, ale něco mi chybí. Je to stereotyp a nuda. --- Vezmou mě na ten koráb. Je to dobrodružství. Je to něco zcela jiného, než lézt po palmách. Sloužím, drhnu podlahu, myji nádobí. Líbí se mi to. Ostrov mě nudil. Na lanech tam visí lidi, kteří neuposlechli rozkaz. Žerou je tam ptáci. Vím, že musím poslouchat. Stále vytírám podlahu.

15 let
Nikdo se nebude přátelit s černochem, jsem otrok. Bavilo mě to na lodi, plnil jsem rozkazy, takže mi neubližovali. Těšil jsem se, až někde přistaneme, že uvidím nové věci. Na břeh jsem moc nemohl, ale koukal jsem, jak se naloďuje a vyloďuje náklad.  Byl to zážitek. Ukradl jsem jídlo, protože to vypadalo lákavě. Neměl jsem hlad, ale byl jsem zvědavý, jak to chutná. Nějaké lanýže, nebo něco takového. Chtěl jsem to ochutnat, protože jsem to neznal. Lanýže jsem měl odnést do kajuty, nosil jsem, co kuchaři uvařili. To, že jsem ujedl, poznali podle špinavé pusy. Nesl jsem to někomu, kdo má červeno - modrou - bílou uniformu. Musel jsem to ochutnat. Člověk na to pořád kouká, pořád jim to nosím, tak jsem byl zvědavý, co na tom mají. Nikdo mi to nezakázal, ale nesmí se ujídat z talíře důstojníka. Věděl jsem, že nesmím, ale bylo to silnější. V té době jsem jedl jenom chleba a ryby. Na lodi jsem byl 10 let a celou dobu jsem jedl jen chleba. Za trest mi svázali ruce za zády a nechali mě za nohy chvíli viset nad hladinou. Máchá se mi tam hlava, topím se.

Ivana se již zde chová velmi klidně. Vůbec se vody nebojí. Dle jejích slov: "Tak já se vám tu rozbrečím, když mě chce dát brácha po pás do vody, a zde se topím a nic mi to nedělá. To je úžasné."

Poučení Když něco chci, tak si o to mám říct a ne si to vzít. Nemůžu mít všechno, co chci. Nemusím nic ukrást, ale můžu si to vybudovat sama. Poučení k přítomné době Takto žiji celý život. Jsem na sebe pyšná. Co potřebuji, to mám. Je to lepší pocit. Pokud to ukradnu, tak nemůžu být pyšná na to, co mám. Když něco chci, tak si to musím sama dokázat. Pokud by mi k tomu někdo pomohl, tak to není moje práce a já jsem vlastně nic nedokázala.

S nově získaným pochopením se vracíme do dětství, kde byla Ivana se sourozenci u bazénu. Jedná se o tzv. postregresní pochopení a narovnání minulosti: "Bratr se mnou hraje spadla lžička do kafíčka, dostala jsem se pod vodu, bratr mě vytáhl. Je to sranda, moc mě to baví." Takto postupně procházíme veškeré stresové situace spojené s vodou - od minulosti až k přítomnosti. Ivana si vše užívá a už nám sděluje, že se těší, až pojede k moři.

  Ivana nám napsala krásný mail, za který moc děkujeme:

"Dnes po terapii zatím nejsem schopna posoudit pocit z moře, protože to pojedu vyzkoušet až v září, ale co se vody týče v normálním osobním životě, už jsem schopná si ve vaně ponořit hlavu a ...světe div se...nic. Nic se neděje, je to normální, žádná věda, žádná panika, prostě normální voda, bez pocitů jak kladných, tak záporných. Jsem vám za to moc vděčná, škoda, že jsem vás nepoznala dříve, mohla jsem si ušetřit mnoho nepříjemných chvil s mojí fobií."  

Máte také nepochopené strachy či fobie? Více o regresní terapie naleznete v tomto článku.

Pozorování mysli (audio meditace 19 minut)

Pozorování mysli (audio meditace 19 minut)