Vzpomínky malé Jessicy odkryly tajemství z roku 1642
Jessicu už od dětství trápila bolest v levém koleni. Neustále opakovala své mamince Kim, že se jí s ním stalo něco hrozného. Kim si původně myslela, že si dcera zranila koleno na tělocviku, ale při pohledu na něj nenašla nic neobvyklého. Lékař potvrdil, že koleno je v pořádku. Holčička postupem času začala trpět děsivými nočními můrami. Po probuzení se často utíkala za mamkou do postele a opakovala:
"Byla jsem někým jiným a nebyl to jen sen."
Jednoho dne se Jessica svěřila své mamince s podrobnostmi o těchto snech. Popsala, že ve snu nosí vysoké kožené boty a kráčí nějakým polem, obklopeným kopci. Věděla, že se nachází v Anglii a viděla tam lidi, kteří mezi sebou bojovali. Vzpomněla si i na výbuch, při kterém ji střelili do nohy a ona zemřela. Pamatovala si také to, že tam bylo bojiště a datum 23. října 1642.
Její maminku tato slova šokovala a zjistila, že se skutečně podobná událost odehrála. Šlo o bitvu u Edgehillu, která se konala 23. října 1642 a byla první bitvou anglické občanské války. Tento čtyřletý konflikt si vyžádal životy 1000 mužů a dalších 3000 bylo zraněno.
Bitva u Edgehill
Maminka našla obrázek této bitvy, vytiskla ho a ukázala své dceři. Jessica okamžitě reagovala slovy, že to místo poznává a byla tam.
Robert Birdie
Kim chtěla zjistit další informace o bitvě a při pátrání narazila na jméno Robert Birdie, který byl anglický šlechtic a voják. Zajímavé na tom bylo to, že Robert byl při výbuchu na bojišti, přičemž ho střelili do nohy a zemřel 24. října 1642.
Jessica v současnosti
Dnes již devatenáctiletá Jessica byla šokována informacemi, které Kim našla a všechny se shodovaly s jejími vzpomínkami z minulého života.
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
"Dejte mi důkaz, že astrální cestování existuje a já vám zaplatím velkou sumu peněz." "Napíši něco doma na papír a vy to přečtete, tak mi dáte důkaz a mě se úplně změní život." "Cestujte za mnou a dejte mi důkaz, budu pak o vás mluvit úplně všude v tom nejlepším světle." "Na skříni mám položený předmět, když jej uhádnete, půjdu k vám do kurzu. Má adresa je..." "Ztratila jsem někde občanský průkaz, prosím cestujte astrálně a najděte jej."
Lucie se po regresní terapii vyjádřila, že má za sebou zážitek, který je velmi emotivní, a život jí konečně dává smysl. Rozhodla se proto napsat svůj zážitek z minulého života i pro ostatní lidi. Má se jim stát inspirací, aby život vzali pevně do svých rukou.
Bitva u Edgehill
