Sedmý stupeň v Astrální Akademii je pro mě nejen přelomovým bodem, ale i fascinující cestou k vytvoření zcela nového života. Po 17 týdnech intenzivní práce jsem měl možnost naplno si užít proces vytváření vlastní reality na základech, které jsem si vybudoval v předchozích šesti stupních. Tento stupeň se stal jednou velkou lekcí, kde všechno najednou začalo dávat smysl a čas přestal být důležitý.
Kdo je v nacvičování astrálního cestování již pokročilý, budete okolo sebe vnímat mocnou Sílu točící vaším bříškem, celým těla, ale dokonce i se roztočí svět okolo vás. Je to silný, reálný zážitek! Stále zesilujte a pak... jste v astrálním světě! 🔝
Byla jsem poprvé na regresní terapii a musím říct, že jsem zpočátku cítila trému. Tento zážitek mi otevřel oči a srdce k novým možnostem a hlubšímu porozumění sebe sama i druhých. Jsem vděčná, že jsem překonala svůj strach...
Přirozený stav mysli je něco, co nelze uchopit ani násilně udržet. Je to jako když vám na ruku přistane motýl – pokud ruku pevně sevřete, motýla zmáčknete a on uletí. Je přirozenou součástí naší existence, není třeba ho hledat ani na něj tlačit. Stačí se do něj uvolnit, protože je vždy přítomný.
Od určitého období používám brýle na čtení, na dálku vidím perfektně. Zkoumala jsem, co vlastně z psychosomatického hlediska nevidím, nebo nechci vidět a potlačuji to v sobě. Úvahy nad tímto problémem a hledaní odpovědi mě navedli k tomu, ať si popovídám se svým Vyšším Já.
(praktické ukázkové video v článku) Astrální cestování vám umožní zažít vnímání reality zcela jiným způsobem. Když se nadnášíte nad své hmotné tělo, objevujete krásu a hloubku světa bez fyzikálních omezení – teplota, gravitace a ostatní smyslové vjemy zde neexistují. Tento zážitek vám ukáže, že realita kolem vás je jako film, ve kterém můžete vybírat program a přepínat mezi různými světy a prožitky.
Jako malá jsem četla pohádky, byly v nich draci, princezny, princové, občas nějaký trpaslík. Ale vždy tam byla láska a pohádky končily svatbou „šťastně až na věky“. Pak už jsem přestala koukat na pohádky a začala jsem se koukat na romantické filmy a romantické komedie. Tam už se to posunulo a zjistilo se, že svatbou to nekončí, je to pořád práce a že občas může být i nějaký ten rozchod či rozvod. A taky tam padaly slova jako on je má spřízněná duše! Ona je moje druhé křídlo a spolu můžeme lítat a tak podobně. Znělo to všechno tak hezky, romanticky, spousta lásky a smíchu…Spojení duší jsou různá a cesty, které si naše duše chce prožít, zažít a naučit se taky. Lze ale vůbec poznat, co za spojení to vůbec je?
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Ešte pred 15-timi mesiacmi som žila ako robot, bez skutočného uvedomenia si života okolo mňa. Po odchode môjho manžela som sa ocitla v období zmätku a nepochopenia. Všetko sa však zmenilo...objavila som skutočnú seba, zahodila masku, ktorú som nosila, a zamilovala som sa do života. Dnes žijem s nadšením, vášňou a láskou, naplno si užívam každý okamih na tejto krásnej planéte Zem. Ste zvedaví, ako sa mi to všetko podarilo?
Jessicu už od dětství trápila bolest v levém koleni. Neustále opakovala své mamince Kim, že se jí s ním stalo něco hrozného. Kim si původně myslela, že si dcera zranila koleno na tělocviku, ale při pohledu na něj nenašla nic neobvyklého. Lékař potvrdil, že koleno je v pořádku. Holčička postupem času trpěla děsivými nočními můrami, které odhalovaly historickou bitvu z roku 1642 a vzpomínky na její minulý život.