Píše nám čtenář Lukáš:
"Mimotělní zážitek (astrální cestování či klinická smrt )- tyhle zážitky už jsou dávno vysvětlené a já taky zažil klinickou smrt, ale neviděl jsem Ježíše, Boha, anděly, krajinu, zahradu, ani příbuzné, viděl jsem jen prostor podobný vesmíru. Bylo tam světlo, teplo, klid, barvy a geometrické tvary a v tu dobu jsem si myslel, že je to skutečné. A skutečné to bylo, akorát ne doopravdy, je to totiž jen projekce mozku podvědomí a vědomí.
O mozku se toho hodně ještě neví, ale co se ví, je to, že tohle dokáže, i když do něj neproudí kyslík. Navíc nové studie ukázaly, že mozek vydrží být bez kyslíku dokonce 2 hodiny a taky může převzít kontrolu nad tělem. Člověk má autopilota - no je toho hodně, co tělo a mozek dokáže, a proto nemám rád tvrzení, že tělo je jen kus masa a obal. Na to je moc složité, živé a tvoří i nás, pokud se poškodí mozek, změní se chování, myšlení, emoce, osobnost, jsme jeho produkt. To se stalo mé kamarádce, ale tím neříkám, že po smrti nic není, ale pravděpodobně po smrti je konec existence nebo jiná forma existence, ovšem mnohem jednoduší. A to že vědomí je tvořené, ovládané, ovlivněné a formované mozkem, je sice pravda, to ale neznamená, že nějaká jeho část nepřežije v jiné formě i mimo tělo.
Ale co se mimotělního zážitku týče (klinická smrt či astrální cestování), tak to je pravděpodobně opravdu jen extrémní projekce a simulace skutečnosti, a to říká i věda a dokonce i někteří lidé, kteří umí takto cestovat. A někteří buddhisté tvrdí, že dokud nezemřeme, neodpojíme se od těla, a to, že někdo slyšel či viděl něco, co pak přesně popsal, tak nemusí být pravda.
Nemusíme všemu věřit, ale myslím, že mozek vyšle něco jako pole, kterým skenuje okolí, něco jako magenetická rezonance či rentgen (jen přirovnání), nebo jako signál vyslaný z ovladače, kterým se vypne TV. To je taky forma mimotělného zážitku, akorát technického, a je dost možné, že to funguje podobně, či jako sonar u některých forem života, které vidí, i když nemají oči, prostě vyšlou pole, které skenuje a pak se vrátí do mozku, který ho zpracuje, a tím si vytvoří obraz, nemyslím, že jde o skutečné opuštění těla." Lukáš
Pěkný den, Lukáši, moc děkujeme za příspěvek. Je krásné pozorovat nejrůznější přesvědčení. My zase máme spousty knih a vědeckých poznatků a vlastních zkušeností o tom, že skutečně nejsme jen toto tělo, ale že tělo daleko přesahujeme. 🙂 A přesto to je všechno natolik irelevantní, protože když v něco věříme, tak vždy najdeme dostatek důkazů, které naši víru potvrdí.
Život nám dává to, co sami chceme a očekáváme. Tomu dáváme pozornost a to pro nás existuje. Dokud se budeme chtít zabývat dokonalostí hmoty, tak veškeré nehmotné procesy pro nás budou pouhé výplody fantazie a chemických reakcí v mozku - a je to tak správně. Potvrzujte se v tom, v co věříte právě vy. Ať je to cokoli, tak vám to dá pevnost do života. Vždy máte jen vy svou realitu a čím pevnější v ní budete, tím lépe půjdete svým životem. Ale všeobecná pravda v podstatě neexistuje. Vezměme si velmi prostý a jasný příklad s vegetariánstvím. Můžete najít stovky jasných důkazů a vědeckých výzkumů o tom, jak maso tělu škodí, ale i právě naopak. A to se bavíme o hmotné sféře, kde sníme kus masa a spustí to určitý (zdánlivě jasný) proces v těle.
A naše tělo je skutečně úžasný stroj, který dennodenně obdivujeme a moc si ho vážíme (určitě více, než většina populace), protože jen díky němu si to tady můžeme skutečně užívat. Náš pobyt zde ve hmotném světě je zcela závislý na našem těle a funguje známé hermetické rčení: "jak nahoře, tak dole" - tedy VELMI zjednodušeně - myšlenka ovládá tělo a tělo ovládá myšlenku. Tedy pakliže dobře nefunguje tělo, tak i mysl a emoce jsou silně ovlivněny - stejně tak hormony, adrenalin atd. atd. Vše souvisí se vším.
Venku potkáte divokého psa a vyplaví se vám díky tomu do těla spousta adrenalinu. Ale stejně tak vám adrenalin do těla vyplaví pouhá myšlenka na skok s padákem. Dokud si chceme užívat hru tohoto světa, tak naše mysl a tělo musí být propojené a navzájem na sebe reagovat - jinak by hra nebyla dokonalá.
A to… co je za tělem a po smrti… to už je na víře každého člověka. A musím říct, že i naše sedmiletá dcera v tom má krásně jasno (její pochopení naleznete v tomto článku). Všichni ve hmotě prožíváme skutečně jen to, v co sami věříme a co chceme. Jakmile se ocitneme nad hmotou (astrální vycestování), pak se nacházíme však již mnohem dále.
Občas mi hraje v hlavě hudba jako z rádia. Takže pracuji a slyším například písničku od ABBY nebo Čtvero ročních období od Vivaldiho. Vnímám zabarvení hlasů zpěváků, použité nástroje, rytmus a to vše, přesně jako kdybych si to právě pouštěl. Vše se děje, aniž bych něco z toho právě poslechl nebo někde podvědomě zaslechl. Nevadí mi to, ale otázka zní: Co to je? Také myšlenka? Nebo jsem napojený na nějaký akášický záznam zábavy 😊 ?
První údery mě naprosto šokovaly! Rozběhly se skrz temnotu a zaplnily celý prostor, tak hutně a reálně. Měla jsem pocit, že v tu chvíli hudba ožila a já jsem byla v ní, její součástí. Od té chvíle jsem již hudbu nevytvářela svým vědomím, ale za pomoci spolupráce s hudbou samotnou.
On nikdy nepřijde lepší čas na to, něco změnit. Vím, že je to ohraná fráze, ale je natolik pravdivá. Takové myšlenky, jako “až bude více času.. “ “až dokončím toto…” “až získám toto…”, nás udržují v pasti hmotného světa, brání nám vystoupit z našeho automatického chování a tvořit si svůj život. Musíme říci “DOST”.
Buď sama sebou, krásnou a moudrou ženou. Zároveň nech muže, aby měl svou sílu a touhu.