Malá Olivia už od svých dvou let vzpomínala na to, že žila v roce 1787. Své mamince ráda vyprávěla, že se jmenovala Daisy a dokonce znala i své příjmení Robinson. Jednoho dne přišla k mamince a řekla jí, že všechen vzduch vyšel z jejího těla a ukázala na střed svého těla. Přitom dodala:
„Zemřela jsem, ale o tom raději nemluvím.“
Její maminka zůstala v šoku, protože Olivia dosud neměla žádný kontakt se smrtí.
Holčička často rodičům vyprávěla o tom, že jako Daisy milovala skladbu „London Bridge is Falling Down“ a zemřela ve věku 30 let. Už jako čtyřletá začala mluvit o tom, že žila v malé vesnici v Anglii.
Anglické mince za vlády krále Jiřího III.
Vzpomněla si na mince, kterými se v té době platilo, měly na sobě krále a po okrajích byly vlnité. Její maminka byla sběratelkou anglických mincí a zjistila, že má ve své sbírce zmíněné mince, na kterých je zobrazen král Jiří III. Ukázala ji svou sbírku anglických mincí od roku 1600 a Olivia dokázala ukázat na minci krále Jiřího III. Byla dokonce schopna rozeznat i ostatní mince z doby vlády tohoto krále!
Olivia svými vzpomínkami tak nadchla své rodiče, kteří navštívili Irsko a konkrétní místa, která zmiňovala. Když dorazili na jedno z míst, Olivia přesně identifikovala budovy a místa, která byla změněna nebo zničena během mnoha let.
Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉 Rezervovat termín
Zážitek opuštění fyzického těla je dokonalý ve svém vnímání světa ještě více smysly a v nepopsatelné čistotě bytí. Veškeré dojmy i existence samotná je zde na vyšších úrovních. Cestu k vystoupení duše (astrálního těla) lze nalézt skrze přestupní schopnosti, a tou je vystoupení svým duchem z těla (mentální cestování).
Vizualizace jako taková se probudí cvikem a praxí. V Astrální akademii máme mnoho technik, jak astrální zrak probudit, a to nejen se zavřenými víčky.
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Můžeme s maminkou rozmlouvat velmi reálně - je to tatáž bytost, kterou znáte, jen nemá své fyzické tělo.