Pokračování série článků zabývající se technologií Univerza. Dnes třetí díl z šesti plánovaných. Tučným písmem je zkopírován úryvek z původního článku, který vás zaujal natolik, že pokračujeme dovysvětlením jednotlivých částí. Reakce Jaroslava (přítele a korektora Láskyplného světa) jsou odsazeny a standardním písmem dodáváme nový úhel pohledu.
Ono Vědomí, které napadlo vytvořit tento hmotný svět, odvedlo opravdu zajímavou práci. Bylo to něco nového a natolik fascinujícího, že to zaujalo i další Vědomí. Čím větší množství Vědomí chtělo hrát tuto hru (tedy být v universu omezeném vlastnostmi a nastaveními), tím více se hmotný svět realizoval. A stejně to platí i naopak – až nás to zde přestane bavit a poslední vědomí odejde mimo hmotu, svět přestane existovat.
"Jestliže je náš hmotný svět udržován jen našim vědomím a závisí na tom, zda nás nepřestane bavit, není jeho existence potom přinejmenším v principu, ale i fakticky nestabilní? Zatím nás zde život baví, ale později třeba nikoliv. Připouštíte přece – tak to vyplývá z textu – že by se to mohlo stát. Proč?"
Pojďme do extrému a postavte si před sebe bílý hrníček. Obyčejný bílý hrníček. A teď sami sebe přesvědčte, že je žlutý. Pevně věříte tomu, že tento hrníček je žlutý... a ono se nic nestane :). Jste jen jedno z mnoha vědomí, které přišlo do styku s tímto hrníčkem a všechna ostatní vědomí vědí, že hrníček je bílý. Ať je to výrobce, sekretářka, účetní, přepravní firma, zákazníci v obchodech - všichni vědí, že "pracují" s bílým hrnečkem. Pakliže se ale většina těchto vědomí dohodne, že hrneček není bílý, ale žlutý - jen ta dohoda, přesvědčení a víra bude stačit k tomu, že hrníček změní svou barvu. A tak je to i s touto planetou. Život každého vědomí je stabilní už na základě veškerých pevných zákonů omezenosti.
Odejít do neomezenosti znamená vzdát se podstaty Vědomí Hmoty. Rozhodnout se pro tento akt může být pro nás složitější, než si vybrat utrpení, nebo jen nečinně sedět. Sféry neomezenosti lze poznat až ve chvílích absolutního klidu vědomí. Opět se dostáváme k tomu, že takto daleko lze dospět až po mnohých zkušenostech, nebo na základě opravdu rozvinuté vnitřní moudrosti, která vede k poznání nesmyslnosti veškerých možností, nabízejících se místo absolutního naplnění. Zde je dobře srozumitelné, že v neomezené sféře jsme absolutně naplněni, zatímco v omezené sféře jsme naplněni méně a to všechnotou.
Včera jsem zažil jeden z nejtěžších dnů, které mě v poslední době potkaly. Nešlo o žádnou vnější katastrofu nebo problém, ale o hluboký vnitřní rozpor. Hlavním důvodem bylo, že mi právě končilo předplacené členství v Astrální Akademii. Zdánlivě drobná událost, která však odkryla zásadní otázku: Jak moc ovlivňuje náš život to, co nám poskytuje duchovní a mentální oporu? Tento okamžik mě přiměl znovu přehodnotit sílu a význam, které mi Astrální Akademie přináší.
Motání bych přirovnala k několika jízdám na centrifuze, zmítá se mnou pocit na zvracení (jako, když to přeženu, s panáky na oslavě) a začíná mi být dost nevolno (jako kdybych měla každou chvíli omdlít). Je to velmi nepříjemná kombinace! „A najednou jsem větší, jakoby nafouklá, a vznáším se pár desítek centimetrů nad svým vlastním tělem.“
Chtěl jsem dodržet předsevzetí, být velký mužem za každou cenu. Být podporou pro rodinu. Firmy expandovaly a potřebovaly nutně mou aktivní mysl. Potřebovaly vytvořit novou strategii a zároveň obstarat již zaběhnutý chod. Rodina měla stále složitější život, s nejbližšími přáteli jsme si již nedokázali pomoci, protože oni řešili to samé. Naopak další přátelé chodili a chtěli také pomoci.
