Nechápou mě! Co dělat?

„Nevím, jak mám zacházet s “věřícím systémem”, který si lidé vytvořili. To, že něco je nemožné, že tohle je TAK a ne jinak, jestli mi rozumíte. Věřím, že VŠECHNO je možné! Pozorováním lidí jsem dospěla k závěru, že když má člověk vůli něco dokázat, promění vše nemožné v možné. Že může být čímkoliv. ….. Mám s tím velký problém. protože mě lidé ovlivňují. Ne, je to tím, že se – i když nevědomky – nechávám ovlivňovat ostatními a nevím, jak to zastavit. Lidi, které miluju nejvíc. Moje rodina. Pořád mi vtloukávají do hlavy, že něco nejde. Je to začarovaný kruh. Hrozně mě to štve! Mám chuť zakřičet: “Držte klapačky! Nechte mě být!” Když už se zvednu jejich slova mě vtáhnou zpátky do propasti.“ Aneta

Hned na začátek vás musím uklidnit – vy máte pravdu a zkuste si ji udržet. Naprosto všichni astrální cestovatelé, Vládci Síly a většina lidí, kteří meditují a poznali různé sféry bytí, se shodují na dvou věcech, kterými okolním lidem naprosto rozbíjejí jejich pevný systém:

  1. Všechno je možné.
  2. Život je lehký.

Většina z nás vyrůstala v prostředí, kde nám bylo neustále oznamováno: „Tohle nemůžeš. Takhle to nefunguje. Život je těžký. Ty si to představuješ jako Hurvínek válku. Je to mnohem složitější, než si dokážeš představit.“

A tím, že my víme, že všechno je možné, tak logicky nám vychází, že i život je pro tyto lidi doopravdy těžký a náročný. Drží se svých pevných hranic, které jim dávají pocit bezpečí, a vědí, jak se zde mají chovat (i když negativně, ale mají již nacvičené jim známé reakce). Cokoli nového přijímají velice těžce a málokdy jsou ochotni naslouchat.

Běžná reakce na takovouto negativitu je pravý opak: „Není to tak hrozné, jak to vidíš. Podívej se, vždyť to je jednoduché. Život je krásný. Usmívej se a hned bude líp.“

Následuje smršť vět, kde se dozvídáme, že jsme lehkomyslní, volnomyšlenkáři, sluníčkáři, mudrcové a že brzy dostaneme od života pořádnou školu, abychom viděli, jak to skutečně funguje.

1) Tolerantně respektujme

Vy můžete jako první krok správným směrem udělat to, že upřímně poděkujete za názor dotyčného a sdělíte, že se nad celou situací ještě znovu zamyslíte. Tím celý rozhovor ukončíte a můžete jít dále. Neberte ostatním jejich názor, jim se to nelíbí stejně tak, jako vám se nelíbí, když vás přesvědčují o opaku. Buďte tolerantní a naslouchejte, dejte ostatním lidem vědět, že jejich názor jste slyšela a chápete je. To je uklidní a atmosféra se odlehčí. V tu chvíli se navzájem nebudete ovládat, ale respektovat.

Jak ale postupovat dál, abychom nebyli pouze respektováni, ale začali být i chápáni? Určitě nejednomu z vás bude tato situace připomínat zážitek z života:

„Můj manžel je hrozně nešťastný a utrápený, bez životního smyslu, všechno a všichni ho štvou. Chtěla bych mu pomoct, ale nevím jak. Když se snažím, tak jen slýchám něco ve smyslu, že dokud se dál místo používání zdravého selského rozumu hodlám řídit načtenými moudry a fantasy blbostmi, tak se nemáme o čem bavit.“ Lucka

V takovýchto případech nemají naše slova absolutně žádný význam. Mluvme k nim, jenom když se ptají a hlavně – odpovídejme na to, na co se ptají. Jen v tu chvíli jsou schopni a ochotni poslouchat.

2) Předávejme informace citlivě

Vezmeme jeden velmi jednoduchý ukázkový příklad: Člověk ukáže na ptáčka a zeptá se: “Co to je?”

My odpovíme: “To je pták. Vidíš.. tamhle má hnízdo, žije na stromě, papá broučky a na zimu odlétá do teplých krajin. Ročně snese okolo pěti vajíček a představ si, že pokud je to kukačka, tak ta snáší vajíčka do cizích hnízd… “.

V tuto chvíli jsme dotyčného naprosto zahltili informacemi, na které se neptal, nebyl na ně připravený, a díky tomu může být podrážděný, vzteklý a nešťastný. Je dost pravděpodobné, že díky spoustě informací, o kterých nikdy neslyšel, zapomněl i onen pojem, který ho zajímal (“toto je pták”).

Zaměřme se na předávání pozitivní energie na jemnohmotné úrovni. Zde si připomeňme článek „Jak se chovat k negativním lidem“. Zatím nevíme, jak to s manželem dopadlo, ale přišlo již první nádherné uvědomění:

„Musím Vám poděkovat za další prozření / pochopení, ke kterému u mě dnes díky Vám došlo.

Manžel navrhl výlet. Přečetla jsem si to a hned nadšeně říkám: “to je super, tak jo”, ale vzápětí jsem nahlas začala přemýšlet –  přeorganizovávat svůj předem naplánovaný program, tak abych vše stihla. Skončilo to tak, že se manžel hrozně naštval a celý nápad zametl pod podlahu, s tím, že už mám svůj program a nikam jet nechci atd. Několikrát jsem mu opakovala, že vážně na výlet chci a že tenhle jeho nápad do svého programu řadím rozhodně na první místo a všechno ostatní tomu přizpůsobím, jen jsem si to potřebovala rychle promyslet a přerovnat, ale vůbec už neposlouchal. Byl naštvaný, “měl černo” a trval na tom, že vůbec jet nechci, tak nepojedeme… Trošku mě to taky naštvalo a udělalo se mi z toho k pláči, tak jsem šla do vedlejší místnosti, stoupla jsem si k oknu a začala jsem vědomě dýchat, světlo a klid dovnitř, temno a stres ven… A za chvilku mi to s prohlubujícím se klidem “docvaklo” – vždyť přesně tahle situace se dá nádherně dosadit do toho jednoduchého příkladu s tím ptáčkem, který jste mi včera napsala :-D. Úplně přesně. On chtěl slyšet jen ANO a já jsem ho zahltila tolika informacemi, na které se neptal, že se v nich to ANO pro něj úplně ztratilo. Musela jsem se začít smát, možná jen bude stačit, naučit se s manželem komunikovat na jeho úrovni, a hned bude pak pro nás oba naše soužití jednodušší.“

3)  Nechávejme jim prostor býti zvědaví sami od sebe

Nechtějme od nich zpětnou reakci, nechtějme je změnit, nechme je žít jejich životem a jen jim posílejme pozitivní energii – oni vždy mají možnost ji odmítnout, ale i přijmout. Ve chvíli, kdy člověk dostane prostor a není utlačován okolím a jeho názory… může se rozhlédnout a podívat se, co se s ním děje. Sám od sebe… z vlastního zájmu. A začít se ptát na další věci.

 

Korektura Jaroslav Hála
Photo by louis amal on Unsplash



Celodenní workshop astrální cestování,
18. srpna v Praze

Více informací ZDE



  •  
  • 2
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    2
    Shares