Objevila jsem domov

Objevila jsem domov

ZKUŠENOST VLÁDKYNĚ SÍLY (STUDENTKY ASTRÁLNÍ AKADEMIE)

Po dnešním meetingu mě opět opanovala velká radost, měla jsem dojem, že Sid byl takový reaktivnější, hlavně jeho krátký proslov na téma:

"Nenechte se omezovat" a sdílení o strachu, který musel překonat při svém rozvoji, to na mě zapůsobilo velmi, vědomí, že není nějaká superbytost, ale že měl strach stejně jako já.

Velmi mě uklidnilo, že v tom astrálním prostoru se vlastně asi potkávám s bytosma a energiema jako ve svém životě, že ty základní principy tam platí stejně, ale akorát silněji. Že i zde se přeci musím snažit chránit vlastní energii a musím vědět, co se s ní děje, když jsem v kontaktu s lidmi, místama, událostma atd... že to jsou pořád jen externí vlivy a já mám přeci tu sílu.

Nevěřím, že by mohlo být něco horšího, než jsem už zažila, když jsem se své síly bála. Takže dobrý. No ale já mám prostě pořád pocit, že jsem objevila domov. Že přesně tohle jsem celý život hledala, ale cítila jsem se hodně sama, potkávala jsem lidi, co mají některé společné rysy, ale nikdy to nebylo tak čisté a přesně vydefinované, jak mi přijde v Láskyplném Světě, ta cesta mi dává takový smysl!

Zajímalo by mě, zda existují nějaké další takové společnosti a zda mají mezinárodní konference a ví o sobě... a mají skutečné poznání, ale třeba jiné přístupy. Protože to jsem doufala, že najdu v psychlogii, ale psychologie se zabývá jen myslí a fyziologií mozku. Když se zkoumají nějaké stavy rozšířeného vědomí jako třeba v transpersonální psychologii, tak je to pořád jen výzkum, ale já nepotřebuji nikomu dokazovat, že nějaké stavy jsou reálné, já je chci zažít a chci je mít v repertoáru.

Vždy mě zajímala pravda, ale ta, se kterou přichází věda je sice nutný progress a vývoj společnosti a mám ji ve velké úctě, ale osobně už mě moc nezajímá, jedině jako potvrzení pro okolí nebo pro mě někdy. Ne jako východisko a cíl. Tohle, Astrální akademie je ta cesta! Jsem tak zvědavá, kam mě to zavede, je to domov, je to domov. Zatím nejvíc domov, co se týče společenství a myšlenek a přístupu, jaký jsem zde poznala.

Přijde mi to až neskutečné, protože když jsem byla mladší a vedla filosofické debaty s hloubavými přáteli, často jsem říkávala, že chci najít univerzální klíč, že věřím, že existuje, měla jsem od malička ten pocit....

Mám ale nějaké pozastavení s tím nadefinováním budoucnosti. Já si můžu vymyslet cokoliv a pokud na tom budu trvat, stane se to. To už vím. Hodněkrát se mi to potvrdilo a já jsem přesně cítila ty momenty. Občas to byl ale výsměch. Jakoby mi vesmír říkal: "Máš přesně, co jsi chtěla. Jsi štastná? Nejsi, co?" Třeba když jsem hrála na velké stagi na Colours of Ostrava se super kapelou koncert, kde byli všichni mí osudoví muži a spousta přátel z rodného města, takové zadostiučinění, obrovsky silná energie, koncert v nej festivalovém čase... ale já byla tak nešťastná v tu chvíli a měla jsem v sobě tolik bolesti a vzteku a celá ta energie té kapely mě trápila a vláčela v těch horších zákoutích mé osobnosti... splnilo se to vícekrát takhle zvláště.

Chci si přát správně, ne si jen něco nadiktovat, musí to ze mě vycházet, ale já nevím, co to bude za tři roky. Teď to nevím, protože vnímám, že se děje něco zásadního v mém životě. Nejradši bych řekla, že chci být co nejvíc profesně ponořená do Astrální akademie a budovat platformu v Londýně a pak jen hrát koncerty a pracovat na vlastním uměleckém projektu. To by mi teď přišlo správné. A chci mít svou značku oblečení. Taky mě napadlo, že Astrální akademie nemá podcasty, že bych moc ráda dělala rozhovory s různými lidmi v tomto poli, vedla další lidi atd...

Cítím, že jsem na správném místě, ale nemám dojem, že to je nějaké ego, cítím se pouze na své cestě. Ale nechci to uspěchat. Mám dojem, že nemám tak čisté a vycentrované vědomí, abych si teď mohla pro sebe s čistým svědomím něco přát. Protože má přání mě pak budou vláčet světem a já chci, aby to mělo smysl. Potřebuju se dostat hlouběji. Mám jisto v hraní koncertů na bubny. Tam jsem si toho splnila hodně, ale vím, že to není všechno ještě.  Mám kolem sebe teď jeden takový tým, co mi pomáhá budovat vlastní značku, ale je to hrozně vymyšlené hlavou a cílí to na to, co můžu nabídnout a kdo je můj klient atd..., ale já mám z toho divný pocit. Nevychází to z toho pravého jádra, ty úkoly se mi nechtějí pak dělat, které si sama vymyslím, je to super nápad, ale nemám ten plamen... nedokážu to ale zatím uplně oddělit od lenosti.

Jediná věc, která mě fakt baví teď, je vše ohledně Astrální akademie a hraní na bubny. Tam to proudí. A tam cítím smysl celou bytostí.

Chara