Velmi krátký okamžik před úplným probuzením jsem se vnímala jako dvě osoby. Věděla jsem, že obě jsem já, ale cítila jsem k sobě něco tak krásného. Jako k někomu, koho mám bezpodmínečně ráda a jsem šťastná, že ho mám. Bylo to moc příjemné cítit k sobě tak silnou lásku bez jakékoliv kritiky. Radost, že se mám a že tam jsme spolu.
Na jeden konkrétní předmět se mi daří udržet bez problému. Sice se občas vloudí i jiná myšlenka, ale tu hravě odpinknu. Problém je ale v tom, že se nedostavil žádný pokrok ve vizualizaci, předmět si dokážu vybavit do detailů, ale jen podle paměti, bez obrazu, jestli mi rozumíte...
V poslední lekci je přes den cvičení s názvem zkouška život ve hmotě. Nejsem si zcela jist, jak ji provádět a jestli jsem toto učení - cvičení pochopil úplně celé a správně. Vždyť přes den jsem vědomě vzhůru, při vědomí, jak můžu snít?
Cítila jsem to naprosto reálně i na svém fyzickém těle. V tu chvíli se opět dostavil paralyzující strach, takhle otřesně jsem se bála jen jednou v životě, a to při seskoku z letadla. Teď už jsem věděla, že budu muset zareagovat!
V momentě, kdy objevíš svých několik kategorií a uvědomíš si, jakými nesmysly se tvé myšlenky zabývají, zjistíš, proč jsou pro tebe naprosto škodlivé.
Takže už máme Snovou vizi, cíl, co dělat ve snu a píšeme si do deníku sny. Z pozorování víme, že jak si sny píšeme začne jejich počet postupně narůstat
Ty určuješ svůj život a určuješ ho tady a teď. Nikdy a nikde jindy. Teď a tady, v tento okamžik.
Co to vlastně je snová mapa?Je to doslova mapa našich snů, které spojuje nějaký společný bod. Může to být cokoliv, například místo/lidé/situace.
Je možné, že na sobě nenacházím dobré vlastnosti? Ano, mám jich pár, ale mám spíše tendenci se kritizovat, sice pro mě bylo složité rozdělení špatných vlastnosti, ale hledání až tak ne.... zato při hledání něčeho dobrého na sobě, to mi přijde složitější. Asi je to i dnešní tendencí lidí vše kritizovat a nevyzdvihovat pěkné věci na ostatních.
Proč se někdy meditace vede více a jindy méně?