Obři se vrátili na naši planetu

Čtení na 2 min.

Přítel Láskyplného světa Honza nám poslal dva zajímavé odkazy a nádherné zamyšlení nad současnou situací. S jeho svolením se s vámi o to rádi podělíme.

První odkaz otevře článek s názvem “Nejodpornější místo na Zemi stvořila naše touha po chytrých technologiích“ a druhý je doporučení filmu na podobné téma.

“Já vím, je to daleko, Čína, Kongo, ještě takový zdroj informací… ale člověk se pak může zamyslet nad tím, co svojí duší a úsilím (hruběji penězi) vlastně krmí.

Nedávno jsem četl skutečně báječnou knihu od Wolfa Dietra Storla: Šamanství, kořeny naší spirituality.

Mimo jiné v ní říká, že obyvatelé Jotunheimu, obři, bytosti nepřátelské lidem, požírající je, beroucí jim duši, se opět na pozvání lidí vrátili do našeho světa, jen v jiné podobě.

To se mi líbí, takové přirovnání, obraz, který chápu – co jiného jsou potom všechny obrovské doly, koncerny, fabriky, společnosti…státy, světová náboženství? Jak vypadá takový duch fabriky nebo silnic (mimo to že je rychlý, všudyvedoucí, směrdávající, nejspíš taky hladový, masožravý, krevpijící)?

Co se děje s lidskou duší v takovém Jotunheimu? Co v pověstech dělají obři s lidmi – unášejí, zajímají, žerou… Duch obra unesl duši, nebo častěji kus duše, člověku, který zůstává tělem na Zemi. Prázdné místo v lidské bytosti se potom člověk snaží zaplnit něčím silným, nějakou silnou substitucí – pitím, fetováním, adrenalinem, fanouškováním fotbalu a jeho podobnostem.

Už několik let sleduji, že čím víc industriální je kraj, tím víc se v těch místech daří výše zmíněným kratochvílím. Takových lidí je tam prostě víc. Kudykam? Myslím, že by bylo lékem se více pohybovat v místech, která vracejí duši, v přírodě. Hledat “svoje“ místečka. A být na pozoru jestli mě už něco uvnitř “nežere“. Držet si odstup od věcí, kterým člověk slouží. Být pozorný k sobě, rozhodovat co nejvíc vědomě, používat cit. Nenechat se pohltit… ?

Jak žít v obrech?  Už delší čas si myslím, že oblíbená nemoc rakovina vytvoří nádor v místě, kde “duše“ chybí, nebo je roztříštěná. Je to potom jen snaha bytosti stát se zase kompletní..

Jako dítě nikdo netoužil po tom, že se bude jako dospělý upíjet, fetovat, hrát si na sporthooligans… Ale dospěl k tomu. V moderním prostředí tak silných vlivů a takových mocností to pro někoho může být jedno z východisek z vnitřní prázdnoty.

Jak potom žít duchovně, když chybí duše? Duše jako duhový most do říše ducha. A obři převlečení za zaměstnavatele…“

Foto: flickr

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •